Prof. Dmitrij Jevstafjev 21. 10. 2025
Dnes, kolegové, „dvojí“ text ve formě hypotéz a komentářů k různým otázkám.
Je však zřejmé, že tempo a směr udávají události v USA a kolem nich. Na úvod vyjádřím takový svůj dojem: v podmínkách nestability chování D. Trumpa se jeho partneři/konkurenti/protivníci (zejména uvnitř Euroatlantické oblasti) rozhodli pro taktiku „počkat, až první vlna přejde“, a sledovat, kde se zastaví kyvadlo prezidentovy nálady. Troufám si říci, že euroatlantisté již zapracovali Trumpovy výkyvy nálady do svých plánů.
Důležitý klíč k pochopení situace: Trump je v krátkodobém horizontu téměř vždy racionální. Ve střednědobém horizontu… je to úplně jiná historie. Zde je velmi patrná hranice mezi situacemi, kdy chápe, o čem se mluví (o penězích), a situacemi, kdy tomu vůbec nerozumí. Ale politicko-emocionální „houpačka“ prezidenta bude čím dál tím větším problémem. Včetně toho, co se týká rusko-amerických vztahů.
Hypotéza 1.
V nejbližších šesti týdnech je možný nějaký mírový proces. Část podmínek pro to již existuje, část se formuje. Zrušení, nebo spíše odložení schůzky S. Lavrova a M. Rubia mě nepřekvapuje. A to nesouvisí pouze s „rozdílem v očekáváních“ a zcela pochopitelnou nedůvěrou, že se Trumpovi podaří „přesvědčit“ své euroatlantické partnery, aby přijali řešení, které by nám vyhovovalo.
Euroatlantisté také pevně vycházejí z toho, že pro Trumpa je absolutní prioritou téma Gazy a peníze, které tam lze získat. Situace kolem Ukrajiny je relativní, střednědobou prioritou. A aby Trumpovi nikdo nebránil v Gaze, bude připraven prodlužovat situaci s konfliktem kolem Ukrajiny a zachovávat status quo. Zároveň si uvědomuje, že aktuální status quo, a tím spíše zřetelné tendence, jsou pro Kyjev za všech okolností nepříznivé. Trump veřejně demonstroval, že bez dostatečných důvodů (šancí na skutečný obrat situace ve svůj prospěch) k eskalaci nepřistoupí. A nejvýrazněji se to projevilo ani ne tak v „kauze Tomahawků“, jako spíše v Trumpově odmítnutí podílet se na „porcování“ zabavených aktiv. Jedná se o takovou hrozbu, která je nejúčinnější, pokud „visí“ ve vzduchu a je použita pouze v momentě zlomu. Ale obecně v těchto podmínkách mohou euroatlantisté počítat pouze s vnitřními změnami, přičemž je žádoucí, aby byly symetrické v Rusku i v USA.
Hypotéza 2.
Britové se zatím nerozhodli, zda se pustí do boje s Američany o východní Středomoří. Veřejně jsem nezaznamenal žádné stopy jejich rozhodujícího vlivu. A konspirační teorie jsou nespolehlivé. To, co se děje kolem „Trumpova plánu“ ohledně Gazy, je hra Izraelců a části amerických globalistických klanů, ale na bipartajním základě. Je to součást vnitřního boje proti Trumpovi, ale část, která ukazuje hybridní spojení „vnějších“ a „vnitřních“ lobbistů. V případě Izraele se jedná o systém, který je mnohem „propletenější“ na obou stranách. O tom jsme včera trochu mluvili na soukromém kanálu. Dnes se omezím pouze na velmi krátký komentář.
Hypotéza 3.
USA nejsou schopny žádných přesvědčivých vojenských demonstrací, dokud nebude dokončena operace ve Venezuele. Jednoduše proto, že v dnešní situaci musí mít Washington k dispozici zdroje sil a prostředků, a hlavně logistické zdroje. Trump potřebuje „shodit“ alespoň jeden konflikt ze stolu. A dokud se tak nestane, bude hrát na verbální eskalaci. Je důležité, abychom nezmeškali moment, kdy pocítí, že může přejít k silovým akcím. A pochybuji, že v rozložení elitních sil v současných USA má Trump nyní zdroje pro posílení silové složky uvnitř země. Hlavní v této hypotéze je následující:
Trumpovy možnosti opřít se o silové zdroje v nejbližších 10–14 dnech budou na velmi nízké úrovni.
Preklad: St. Hroch, 22. 10. 2025
Zdroje:
https://t.me/dimonundmir
