Ej, poduvaj ty, vitriku, povivaj po poľu,
bo už budut verbovaty paribkiv na vojnu.
Duje vitor, duje, polamal lysočku,
i ja mušju zochabity svoju frajiročku.
Ja sja zvidal, moja mila, či budeš čekaty,
ked ja budu na ti vojni s turkom bojovaty.
Bo mi dajut munďur i ostru šabličku,
budu turka nahaňaty na vranym koničku.
Ked začaly tym, husarjom, do vojny trubity,
už začala falošnicja sobi tak hvarity.
Sjade na konička, odletyt jak, hde chce,
čom by mňa malo bolity za ňim moje serdce.
Už mi mila napisala, že ne bude moja,
ne bude za mnom čekaty pokaľ budu vojak.
Poduvaj vitriku, verňij jij chustočku,
a ja mušju pohledaty druhu frajiročku.
Pridaj komentár