14 generálů na přijetí u Lukašenka a nečekaná návštěva u Putina

Andrej Perla        20230916
 
Alexandr Lukašenko přiletěl na setkání s Vladimirem Putinem nejen kvůli důvodu, ale i kvůli příležitosti. Skrytých významů bylo před touto návštěvou dokonce příliš mnoho: jednání běloruského vůdce se zástupci 14 afrických zemí a požadavek na vydání zatykače v Haagu…… To vše se však zdá být malicherné ve srovnání s možnostmi vybudování velkého oblouku z Pchjongjangu do Minsku.
 
Co říkáš na nečekanou návštěvu Lukašenka u Putina a jejich takovou „trojku“ s Kimem, k níž došlo/nedošlo? Předcházelo tomu přijetí 14 afrických ministrů obrany u Lukašenka, kde s nimi posoudil otázky bezpečnosti běloruských hranic (pikantní?) – Bělorusko je právě tou zemí, která by měla zajistit bezpečnost území Afriky nebo naopak? 🙂
 
S Lukašenkem se vůbec poslední dobou děje mnoho zajímavého a vše, co se s ním děje, ho mění (nechápejte mě nesprávně) v součást ruské protizápadní politiky, přesněji, v jejího šiřitele. V předvečer jeho návštěvy došlo ke dvěma událostem: – jednu jsi právě řekla, a a ta druhá se stala (s hlediska našich západních „partnerů“ vůči němu dost krutou. Jde o to, že se EP obrátil k Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu se žádostí o vydání mezinárodního zatykače právě na něho. Mně nadchla její formulace: – oni požadují jeho zatčení za to, že poskytl 2.000 ukrajinských dětí, kteří přišli o rodiče, tedy sirotků, azyl a péči v běloruských rekreačních zařízeních, kde jim m.j. vyprávěli cosi o velkém Rusku – představujete si tu „krutost“?… Tento krok, bez legrace, postavil Lukašenka na roveň s V. Putinem a ruskou zmocněnkyní pro lidská práva Marií Bělovou -  protože jiné obvinění, než vývoz ukrajinských dětí na odpočinek do Ruska a nyní i do Běloruska, Mezinárodní trestní soud vymyslet nedokázal.
 
Brazilský prezident Lula ale přece prohlásil, že jeho země možná přehodnotí svůj souhlasný přístup k rozhodnutím Haagu v souvislosti s uvažovanou návštěvou V. Putina na summit G-20 v Brazílii. To ale přece mělo europoslance přimět aspoň k zamyšlení, ne?
 
Ne, tam se bohužel nemá kdo zamyslet. Při vší úctě k europoslancům – mnozí z nich jednotlivě mohou být jistě nehloupí lidé a v každém případě chytří politici, ale jako politická instituce jsou naprosto indoktrinovaní a jdou stále užší chodbou stále rostoucí eskalace antirusizmu. Oni jsou tam nyní potřeba jen k tomu, aby nedovolili Evropě a jejím jednotlivým zemím vyskočit z té koleje eskalace. Jakmile jednotlivé členské země EU začnou (jako Maďarsko) myslet na své národní zájmy, tak se celá ta protiruská koalice začne rozpadat. Jakkoli směšně a hloupě, s našeho hlediska, vypadají obvinění vydávaná proti vůdcům Ruska a Běloruska, nutno přiznat, že tato obvinění zpevňují jako cement tuto eurounijní budovu, tu věž, z níž naším směrem trčí kanón.
 
Nyní se vraťme k Alexandru Sergejeviči (Lukašenkovi) už vážně…
 
Záležitost s africkými ministry vypadá podivně, až komicky, ale smích přechází v momentě, když si vzpomeneme, že se do Běloruska, tak říkajíc relokoval „Vagner“. Pokud se do Běloruska relokoval „Vagner“ a je tím nástrojem, pomocí něhož Rusko zajišťuje svoje zájmy na africkém kontinentu, pak je jen přirozené, že se běloruský prezident stává důležitým účastníkem jednání takového druhu. A pokud pohlédneme na Afriku, tak zjistíme, že je to pole neorané, a všechny ty věci souvisejí s vytlačením evropských kolonizátorů z Afriky, především pak francouzských. Občanské nepokoje postavily, m.j., na hranici občanské války zemi jménem Čad. A Rusko se, pohříchu, dost málo zabývá uvnitř sebe africkými věcmi, a dosud – bez ohledu na úspěchy onoho „Vagnera“, je u nás rozšířen názor, že vkládáme peníze kamsi „negrům s automaty“, namísto jejich utrácení doma. Bylo by to možné, ale nebylo by to výhodné. Pro Rusko je výhodné být jednou z mocností, směřujících k africkým národům, osvobozujícím se od kolonializmu, o nichž ostudně málo víme.
 
Tady se objevil nástroj – velmi efektivní – který se stává nástrojem ochrany těchto zemí před kolonizátory, a já si tipnu, že slovo „Vagner“ brzy zazní nejen v Nigeru, nebo Čadu, ale i v dalších zemích. Ačkoli Rusko a Bělorusko jsou vidět v Africe nejen v „silových“ akcích, ale i ve výhradně humanitárních. Neveselé zprávy přicházejí z Libye, kde v důsledku záplav zahynulo až 20.000 lidí – a Rusko tam, dle všeho soudě, bude pomáhat.
 
Pojďme dál v otázce, co dělá Lukašenko a jak souvisí s dnešní ruskou velkou politikou…
 
Lukašenko přijel k Putinovi prakticky hned po setkání s africkými hosty, a to, co řekl v oficiální části, že je zapotřebí rozhovor „ve třech“ – tedy s Kimem, je velmi racionální…
 
Mně přišlo komické Lukašenkovo prohlášení, že musí s Kimem posoudit otázku bezpečnosti Běloruských hranic…
 
 To ale vůbec komické není, protože KLDR s podstatně početnější populací než Bělorusko, je jedou ze zemí, které (bohužel) musí být neustále připraveny k válce (neuzavřený konflikt s Jižní Koreou).
 
Ale „vážení“ experti píší, že nám KLDR bude dodávat zbraně, munici…
 
„Vážení experti“ nijak nechtějí pochopit, že kulička je kulatá a nechtějí pochopit, že na zeměkouli dnes nejsou události (zejména ve vojenské sféře), jež by mezi sebou nesouvisely. Oni se dokonce ani neobtěžují podívat na mapu, aby spatřili Rusko jako jakýsi „vojenský tábor“, na jehož pravém křídle (viděno od severu) se ocitá Bělorusko a na levém KLDR. Proto je naprosto přirozené, že vůdcové a velitelé těchto „křídel“ musí nějak spolupracovat a organizovat svá úsilí. Může Kim dodávat do Běloruska munici? Teoreticky může, ale proč by to přes celé ruské území dělal?
 
Může ale Bělorusko pomoci Koreji? A tady je odpověď Ano! KLDR je průmyslově vyspělou zemí, ale díky velmi nepříznivým podnebním podmínkám stále trpí nedostatkem potravin. Bělorusko, na druhé straně, je – s ohledem na své rozměry – velký a efektivní exportér potravin, ale i zemědělské techniky, umělých hnojiv, a potřebuje nové perspektivní trhy. Pak bude naprosto přirozené, pokud se běloruský zemědělský export ocitne v KLDR – a navíc bude taková kooperace výhodná zdaleka nejen pro Bělorusko a KLDR, ale pro Čínu a Rusko.