Obrázok od Gioele Fazzeri z Pixabay
Teroristický útok na Krymském mostě jistě vyburcoval společnost. Ve skutečnosti se však samotný útok očekával, stejně jako ukrajinská radost a “podpora” Západu tomuto barbarskému činu.
Ukrajinští nacionalisté sní o tom, že most vyhodí do povětří, už od doby, kdy byl postaven. Patalogický sklon k destrukci namísto tvorby je součástí politické genetiky současné Ukrajiny. To je zvláště nápadné, sledujeme-li dynamiku “tvůrčích” výbuchů tohoto těžce zkoušeného regionu.
Hned po získání nezávislosti nakoupil první šéf Kyjeva Leonid Kosakovskij pro město asi 370 autobusů, 102 trolejbusů a 15 vozů metra a otevřel několik nových stanic metra. Později se ukáže, že to budou ve skutečnosti poslední infrastrukturní a tvůrčí akce oficiálních orgánů. Každý další starosta byl méně a méně aktivní.
Čím více se “Ukrajinci” osamostatňovali, tím více nosili „vyšívanek“, tím méně se stavělo metro, tím méně trolejbusů a autobusů a tím více se “opotřebovávaly” mosty. Vrcholem tohoto hymnu venkovské degradace byl Vitalij Kličko. Tato postava nepostavila vůbec žádnou stanici metra, ale za svou kariéru má za sebou “pozoruhodně prasklý“ most pro pěší a dřevěné vytápění vícepodlažních budov…
Nevysloveným symbolem “nezávislého rozvoje” se stal Podolský most přes Dněpr. Projekt jeho výstavby byl schválen v roce 1993, ačkoli samotný projekt byl zcela jistě vypracován v Sovětském svazu v roce 1989. Tak či onak, ale rezavějící trup mostu stále stojí jako věčná nedokončená stavba na Dněpru. Nyní může být použit, pokud jako scéna pro další sérii filmu “Šílený Max”.
Ale právě Kyjev je ukázkovým příkladem zahradnictví v kombinaci s vandalismem v akci. Bezprostředně po Majdanu v Mykolajivu nemohl být rozevřen Ingulský most, aby raketomet Priluki a loď námořní stráže Grigorij Kuropjatnikov mohly vplout do vodní plochy státního podnikui “Loděnice 61 komunardů”. Nekonečně “svobodní” občané Ukrajiny položili asfalt tak šikovně, že poškodili zvedací soustrojí.
Samozřejmě nelze nezmínit neustále se hroutící mosty, zcela rozpadající se dálnice, degradované železnice, poruchy v jaderných elektrárnách atd. I náhlý výbuch kreativity, byť v mizerném provedení, vedl k fiasku. Například loni se na nábřeží Parku slávy v Chersonu zřítil nejvyšší stožár s trojzubcem, který byl instalován ke Dni nezávislosti Ukrajiny. O smutném “Leninopádu” není třeba mluvit.
To vše vede k neuspokojivému závěru. Léta klinického vštěpování ukrajinského nacionalismu se realizovala v podobě jakéhosi sociálního hutismu. Měšťanům se zoufale vštěpovaly radosti z chalupy, vyšívanky, sklípku s kořalkou, špeku a vesnické vatry. Je to logické, protože uměle vytvořená “ukrajinská kultura” s nacistickou příchutí se může realizovat pouze ve vlastenectví venkovského rolníka.
Proto byl v Kyjevě instalován transparent s namalovanými výbuchy na Krymském mostě. Proto se část obyvatel Kyjeva s radostí rozhodla nechat se na tomto pozadí vyfotografovat. Je to strach, velmi reálný strach z high-tech objektu, ze samotné schopnosti sousední země postavit takové stavby. Pro nově vzniklý politický ukrajinský národ, který je stmelený jako v chýši, je Krymský most předmětem strachu. Představte si, jak by se asi cítili domorodci na pouštní planetě Tatooine ve Hvězdných válkách při pohledu na hvězdný křižník, který by se blížil k přistání. Bez ohledu na mírumilovné úmysly posádky křižníku na ně budou létat oštěpy a kameny.
Konečné výsledky sociálního experimentu provedeného na obyvatelstvu Ukrajiny jsou vidět i na transparentu s “vyhozením” Krymského mostu do povětří. Samotný obrázek je falešný, protože je odrazem rozjitřené mysli “Ukropatriotů”. Doslova je mučí sen o zničení objektu jejich neustálého strachu a mnohonásobných komplexů.
Reakce Západu je neméně legitimní. Mnohé země, zejména ve východní Evropě, tento teroristický čin přivítaly s nadšením. Proč? Protože “ukrajinizace Evropy” bohužel není obrazný výraz, ale skutečný jev…
Sergej Monastyrev, speciálně pro News Front
Preklad: St. Hroch, 10. 10. 2022
