Ruští politici se rozhodli pro „ostudný mír“? Kdo shodí Rusko?

Andrej Perla 20230704
Zatímco vlastenci přihlíželi potlačení povstání a pomáhali armádě, na domácí frontě dozrávala velká zrada. Poražení mají nyní ve Státní dumě svou frakci. Na své straně mají i poradce ruského prezidenta. A to je teprve začátek. Požadavek na příměří na Ukrajině už byl vznesen, co bude dál…?
Poslední prohlášení Borise Titova (ombudsmana ruského byznysu) znamená, že se „strana ostudného míru“ nejen aktivizovala, ale i formalizovala – a to dokonce spojením tří sil?
Ano, probíhá – jak říkají politologové – ustavení velmi vážné a pro Rusko velmi nedobré politické síly. Nejdříve si proberme fakta: – 27.června – a mnozí si toho ani nevšimli, protože byli zaměstnání pochopením toho, co se stalo čtyřiadvacátého – se konala tiskovka představitele „Strany růstu“ Borise Titova. Nezapomeňme, že on je navíc i ombudsmanem byznysu a statutárně tedy i poradcem prezidenta Putina, což je postavení velmi vysoké a důležité. Ve stejný den se konala tiskovka pana Něčajeva, vůdce parlamentní strany „Noví lidé“, který prohlásil, že se vytváří svaz politických stran „Noví lidé“ (NL) a „Strana růstu“ (SR). Přitom je třeba mít na zřeteli, že Něčajevova partaj je parlamentní stranou s vlastní frakcí, zatímco Titovova partaj v posledních volbách neuspěla, ale pan Titov kandidoval na prezidenta Ruska. Sice ne příliš úspěšně (říká se, že měl za úkol předběhnout Xenii Sobčak, který nesplnil. Získal necelé procento hlasů, což byla necelá polovina hlasů pro ni, nicméně, formálně je to ex-účastník prezidentské volby, poradce úřadujícího prezidenta, velký byznysmen, atd. A tento člověk říká, že velmi mnozí političtí činitelé na celém světě (a jmenuje Henry Kissingera…) jsou pro to, aby strany ukrajinského konfliktu neprodleně sedly za jednací stůl, a dokonce vypouští slova „ukončení palby“. Přitom ještě velice nedávno lidé, kteří by chtěli být ideology oné „partaje míru“, si stěžovali na to, že v ruském politickém prostoru „strana míru“ oficiálně není a tuto ideologii tedy nemá kdo sestavit. Z naší pozice to bylo dobře, vždycky jsme chápali, že taková partaj je a jsou lidé, kteří by chtěli, aby se vrátila „šťastná léta předválečná“, kteří chtěli zradit většinu našich úspěchů, jen aby tu byli oni. Mezi nimi je nemálo představitelů politické elity a je jich podstatném množství v prostředí byznysu – především z těch, jejichž byznys trpí zahraničněobchodními omezeními v souvislosti se sankcemi. Jestliže ale do poslední doby neměli legální politické zastoupení, tak nyní jim výše zmíněné obě partaje toho legální zastoupení poskytují.
Je třeba chápat velmi důležitou a nepříjemnou věc, o níž mluvím málokdo: – nemohlo by k tomu dojít, pokud by k tomu administrátoři vnitřní politiky, kteří se nachází na Starém náměstí (administrativa prezidenta RF) mlčky nepřikývli (možná, že k tomu mají i své plány). V čem tyto „chytré plány“ mohou spočívat:
·       Z dobré strany: – strana NL, Javlinského „Jabloko“ a SR mají v lepším případě souhrn preferencí kolem 6,5 %, a v průzkumech Fondu veřejného mínění, tak tak NL má 2 % a zbývající dvě partaje tam vůbec nejsou vidět. Toto sdružení jde letos v září nejdřív do voleb regionálních a dostávají velmi málo hlasů – řekněme oněch 6 %, a všichni vidí, že „partaj míru“ je bezmocná a vychází tak dobrý politický výsledek: – Rusko na jedné straně demonstruje světu (i když nevím proč), že je stále ještě demokracií, volby se konají, protivníci války mohou mluvit naprosto svobodně, lid je nepodporuje.. Znovu opakuji, že nechápu, k čemu je Rusku demonstrace, že je demokracií, a komu to musí demonstrovat.
 
·       Problém je v tom, že volby nejsou ničím víc než vstupními dveřmi do další volební kampaně – prezidentské volby v březnu 2024. Vraťme se v čase zpět a vidíme, že je tu Titov, představitel legální strany, mající zastoupení v některých regionálních parlamentech; Něčajev, šéf parlamentní frakce NL ve Státní dumě. Toto sdružení může a nejspíš i musí nominovat kandidáta na pozici prezidenta země. A teď pozor: – jsme připraveni na to, aby tento člověk na pozici prezidenta RF kandidoval pod heslem „Zastavme palbu!“? Nebo, jak se vyjádřili zástupci strany NL: – „dosáhnout míru mírovými prostředky“? Pokud někdo chápe, jak je to teoreticky možné, tak já osobně nikoli. Dokonce i prezidentův tiskový tajemník Peskov, který ani zdaleka není v našem politickém poli jestřábem, byl nucen před pár dny říci, že, bohužel, žádná možnost diplomatického řešení k dosažení cíle SVO není, a proto SVO pokračuje. A to mnozí Peskova považují málem za tvář oné politické síly, která vystupuje za mírové ujednání…
 
Nebezpečí spočívá v tom, že strana poraženců – „Strana míru“, získává před našima očima možnost legální politické agitace, a existují okolnosti této agitaci objektivně napomáhající. Takže nakonec mohou dostat nikoli 6,5 %, ale podstatné množství hlasů dezorientovaných lidí, kteří budou pobíhat a volat, že pokud je to takhle, pak válku okamžitě zastavme! Aniž by chápali, že takovou hru nelze hrát na jedné straně fronty, že žádné jednostranné zastavení palby být nemůže. Že žádný boj za mír v situaci, kdy proti nám je vedena agrese, být zásadně nemůže. My jsme to přece už zkoušeli v Minsku a pak loni přeskupením od Kyjeva… – nelze být pro mír v době, kdy náš protivník je pro válku.
 
Znamená to, že lidé, kteří teď hovoří o možnosti zastavení palby, se v lepším případě mýlí, v horším případě se dopouštějí zločinu. V této situaci nám nezbývá nic jiného, než zvítězit!