Pokiaľ niekto schvaľuje páchanie zločinov, násilia na nevinných ľuďoch a ich vraždenie, dopúšťa sa rovnakého zločinu ako ten, kto tento zločin spáchal…
Devana
9. 10. 2025
3 odpovede na “Myšlienky 23”
Ve vší úctě, já si pamatuji ještě od Bavora, že ulétáváte na duchaplných věcech.
Copak sama nedokážete domyslet, jak ta „Vaše“ duchaplná „Myšlienka 23“ se míjí s reálným světem, životem, lidmi i jedincem až tááák, že třeba může druhé až dráždit?
Zkuste „Myšlienku 23“ například aplikovat tam, kam by měla být namířena, třeba na obě strany současných konfliktů (RF & Ukrajina, Izrael & Palestina …). Pokud jste nezaujatá a faktům otevřená, sama přijdete na to, že JSME ZLOČINCI ÚPLNĚ VŠICHNI!!! Doufám, že jste už poznala, že svět není jenom bílý, nebo jenom černý, že každý jedinec je součástí nějaké tlupy a já, bohužel, opravdu neznám ani jednu, která by si mohla dovolit ten luxus být striktně neutrální, aby mohla hodit tím „Vašim“ kamenem (=Myšlienkou 23)… a víte proč? Je to jednoduché, protože žádná tlupa nemůže žít ve vakuu – vzduchoprázdnu, všude jsou prostě nějaké vlivy, zájmy, prachy, moc … (dosaďte si sama)! S tím se holt musíte smířit a hlavně, vzít to na vědomí!
A prozradím Vám ještě jeden axiom, s tou „Myšlienkou 23“ úzce související, ke kterému jsem dospěl už hodně dávno, než jsem se stal starcem:
„Pokud mluví zbraně, všechno je zbytečné“!
nebo také,
„Pokud zbraně jsou měřítkem čehokoliv, k ničemu se nikdy nedoberete“!Snad jsem Vám i vám ostatním tady nenarušil zdejší kruhy, to by mě moc mrzelo už kvůli příteli Navajovi!
Ta Vaše „myšlienka 23“ je jen variace na věčný evergreen, který už Seneca mladší kdysi napsal:
„Cui prodest scelus, is fecit.“Priateľu môj dávny, dobre chápem, čo nám chcete napísať a sme na jednej vlne. Nech čítam ako čítam Devaninu Myšlienku 23, tak vy obaja píšete o tom istom. Vo svetle konfliktov, ktoré citujete (RF & Ukrajina, Izrael & Palestina …) nemôže byť neutrálny nikto a zločinci sme všetci. A nielen to. Nikto sa nemôže prehlásiť za „dobrého“ a že tí „zlí“ sú na druhej strane. Problém je, že sme sa do tohoto bodu nedostali zámerne, dokonca ani dobrovoľne. Ale vo vzduchu visí otázka, či sa necháme dotlačiť od tohto všeobecného „mlčiaceho súhlasu“ až k tomu, aby sme „priložili ruku k dielu“.
K tomu dodám už len toľko, že nám starcom sa možno rozhoduje jednoduchšie, už nám nefungujú pred nosom mrkvičky budúceho života v blahobyte.
Pridaj komentár