„Mali by sme ich označiť za strany konfliktu“

Američané se rozhodli uvolnit sumu 40 mld usd pro vyzbrojení Ukrajiny a EU se rozhodla „přihodit“  dalších 18 miliard eur, což jsou šokující sumy. Pokud by tyto peníze dali Kyjevu v roce … – ve kterém vlastně? – pak by se jejich politický osud výrazně změnil a oni by se pustili do budování skutečně evropského státu…?

Za prvé bych řekl, že Kyjevu, v podobě, v jaké se zformoval po roce 1991-2 by brzy došla jakákoli suma. Za druhé – na Ukrajině se nikdy nepokoušeli budovat evropský stát. Co je to vlastně „evropský stát“? – Je to zcela policejní stát, který navenek do poslední doby dodržoval jakousi slušnost.

Nyní, pokud jde o sumy – ty jsou skutečně velmi zajímavé. Evropský balík je vcelku srozumitelný – je to fixace toho, že je Kyjev živen evropskými zeměmi, především EU. Pokud jde o téměř 40 mld. USD od USA, tak to je velmi zajímavé… Ve skutečnosti to je Bidenova zlodějská kasa. Jedinou sumou, jejíž vynaložení můžete, aspoň teoreticky, zkontrolovat, je pár miliard, které se vynaloží na doplnění skladových zásob zbraní, protože reálně ze skladů Američané vypláchli vše, co se plánovalo do Ukrajiny dodat, a dokonce už začali vytahovat (ruční protitankové a protiletecké systémy) z vojsk. Takže zásoby je nutné doplnit. A na to je vyčleněno 9 miliard – to je všechno, co lze „papírově“ zkontrolovat.

Vše ostatní je „praní“ – jak jim, ostatně, řekli dva senátoři. Ukrajina se mění v globální „prádelnu“. Za ty peníze bude jistě nakoupeno a dodáno, jisté množství zbraní, dále určitá, nepříliš velká, část toho obilí, jež se teď vymetá už z podlahy sýpek… Ale hlavně je to zlodějská kasa rodiny Bidenovic – přičemž si všimněte toho, že jsou tam sumy, které lze vynaložit na osobní pokyn Bidena (resp. jeho administrativy). Takže se Ukrajina pro americkou oligarchii stává velkou prádelnou – nikoli offshorem, kde je třeba vést nějaké účetnictví – tady netřeba ničeho! A přitom všem se toho účastní ještě i Evropané, o nichž jsem přesvědčen, že za celý tento banket budou platit.

Takže Vy máte za to, že ve skutečnosti na Ukrajinu půjde (přitom, že část ukradnou, část se ztratí, zničí) těch oznámených 18 miliard eur, a těch 40 mld. USD kryje jakýsi tajuplný mrak?

Za prvé 18 mld je až-až. A z těch 40 mld., tipuji tak 18 mld. Takže dají dohromady nějakých 36 miliard, což je také strašně moc – i pokud vezmeme v úvahu minus obilí, minus obnova velvyslanectví (tak je to tam doslova napsáno – což mě pobavilo nejvíc). Představte si, jak v bojující zemi budou provádět opravy… – my jsme to všecko pochopili, protože nežijeme v Lichtenštejnsku ale tady a víme, jak jde život. My už jsme obnovovali mnohé a na příkladu, třeba Abcházie, můžeme ukázat, jak se to dělá… – ačkoli, oni sami jsou schopni poučit nás. Myslím si, že za takových 30-35 mld. lze očekávat dodávky vojenské techniky (samozřejmě za zvýšené ceny, protože riziko), nicméně jsou to obrovské cifry.

Pokud jde o techniku, tady jdou žerty stranou, protože bude bít po našich vojácích. Ve veřejném prostoru se debatuje o tom, zda budou, či nebudou dodávat dalekonosné raketomety HIMARS s dosahem 300 km a protilodní rakety HARPOON (jejichž dodávání včera už jasně oznámili Angličané). To vše v kontextu blokované Oděssy a Nikolajeva a těch cca 20 mil. tun ukrajinského obilí, o jehož vyvezení se jim zdá… Takže, míra hrozby pro nás?

Míra hrozby je pro nás vysoká. Pro nás nejnebezpečnějšími a pro Kyjev nejpotřebnějšími jsou protilodní rakety. K přístavům ještě doplním Izmail, přes nějž jde vývoz obilí pro Evropu. Obilí má velký význam pro zajištění potravinové stability Evropy na podzim, a krom toho je to zástava za to, že se Ukrajina po (podle jejich slov) úspěšném zakončení bojů, bude za dodanou výzbroj a další pomoc s nimi nějak vyrovnávat. No, a pokud zakončení bojů pro Ukrajinu úspěšné nebude, tak tato zástava propadne „bance“ – v tomto případě EU.

Doplňující otázka: – dodávka protilodních raket představuje „červenou linii“, o níž telefonicky hovořili náčelníci štábů RF a USA?  

Ano, dodání výše zmíněných systémů, to je pro nás červená linie. A znamená, že nestojíme už jen proti Ukrajině, ale proti NATO a především proti USA. Britové jsou zřejmě tuto linii ochotni přestoupit, protože všemožně vyhrocují situaci. Zda i ostatní Evropané budou ochotni dále vyhrotit situaci, to bude zajímavý test. Já se domnívám, že budou, že k tomu morálně dozráli. Podíváte-li se na to, k čemu dochází v zóně SVO, tak oni krok za krokem vlézají stále ničivějšími zbraněmi, stále otevřenějšími formami přítomnosti – nejdřív výzvědné informace, pak začali vysílat štábní skupiny, teď už „genštáb“ tzv. Ukrajiny je vlastně NATO.

Vrátím se k systému HIMARS 142 je jakýmsi hybridem našich „Iskandera“ a „Směrče“(Tornádo), který s určitým druhem náboje dokáže střílet až 420 km daleko, a je to systém operativně-taktického dosahu. To je věc velmi nepříjemná a bude onou druhou červenou linií a tyto systémy na frontu dojít nesmějí. Přinejmenším proto, že ohrožují podstatnou část našich velkých měst z území, jež jsou dnes pod kontrolou kyjevského režimu. Pro nás je to už hloubková hrozba. Musíme upozornit naše znamenité americké partnery, že dodání těchto systémů vyvolá nutnost vytvoření symetrické hrozby území USA a úplně nám rozváže ruce.

A co to může být? Neberme hned Ameriku, ale třeba Angličany, kteří ….

V žádném případě! Brát je třeba jen Ameriku, třeba americké letadlové lodi – k čemu je nám topit bárky? Proč topit Borise Johnsona, jestliže už utonul – on je už nebožtík a politická i mravní zombie. Netřeba se mazat se slouhy. Je třeba se zabýval Pantátou, který je v tomto případě velícím. Jestliže USA pocítí svoje ohrožení, začnou přemýšlet, zda to je skutečně červená a ne modrá linie. A, jak se říká, osud Indiánů šerifa nezajímá… Co bude s Evropany, a už vůbec, co bude s nějakými – s prominutím – Poláky, to v USA nezajímá nikoho, a Ukrajince už nikdo za lidi nebere.

Jaká mohou být politická rozhodnutí ve smyslu překročení červené linie v případě eskalace konfliktu. Dovolím si Vám předložit možnosti a Vy mi řekněte, zda fantazíruji nebo ne: – SVO přechází do nové kvality, jež se nazývá válkou. Druhá varianta: – okamžité přijetí DNR/LNR a možná i Chersonu a celé Záporožské oblasti…

Takže první by byl z hlediska informační politiky silný krok, ale pak by bylo dobré, aby nám válku vyhlásil sám Západ. Pokud jde o případ druhý: – pojďme to neuspěchat, ale postupovat podle procedury, protože přijímat zatím LNR/DNR, pokud nejsou osvobozena všechna jejich území, to se mi nezdá správné. Totéž se týká i Chersonu a v případě Záporoží vůbec – jak přijmout oblast bez Záporoží samého?

Z hlediska politického se domnívám, že by bylo třeba :

• Prohlásit čtyři země (USA, Británii, Německo a Polsko) stranami konfliktu na Ukrajině. To zatím neponese žádné formálně právní následky, ale my jim oznamujeme, že jejich občané jsou kombatanty s veškerými konvencemi, na ně se vztahujícími. My považujeme jejich činnost na území bývalé USSR vcelku jako činnost účastníků konfliktu, uvolňujeme si ruce k provedení těch či oněch kroků, jež zvážíme za potřebné ve vztahu k jejich dopravním prostředkům, lodím, letadlům (kromě civilních), skladům, institucím – umístěným na tomto území. My měníme jejich statut. Vezměte si příklad, že zatímco spolu tady mluvíme, v Polsku přistávají americká „neutrální“ letadla… Já bych ale stejně přistoupil k nucenému zmrazování všech aktiv fyzických i právnických osob těchto čtyř zemí.
  

• Navíc bych řekl, že je třeba vybrat „fackovacího panáka“ – a mně nikdo lepší, než Japonsko nenapadá. Japonsko se nachází před krizí, tak jí tam pomozme spadnout. S Tureckem by to bylo těžší, a koneckonců je třeba jej z války vytáhnout, protože pro nás nebude zajímavé, aby tam k moci přišli zase nějací proameričtí generálové. Ale Japonska mi není líto ani trochu – pojďme se podívat, jaké máme ekonomické svaly – shoďme ho do energetické, potravinové a následně do finanční krize – oni na tom moc dobře nejsou. A ukažme různým Itáliím, Portugalskům a dalším, co se může stát.

Teď jsme, „bohužel“ na sebe upozornili zřízence ze cvokárny…

A jejich velvyslanectví zavřeme?

Pročpak? Stačí jim velvyslanec, řidič a osobní strážce. Při dnešních našich politických vztazích s USA na obsluhu diplomatických vztahů tam stačí bohatě  tři lidé. No a polské velvyslanectví je tu určitě navíc – to říkám já.