Antidotum 14. 4. 2026
8. dubna vedla premiérka Sanae Takaichi 25minutový telefonický rozhovor s íránským prezidentem Masúdem Pezeškianem, což byl první kontakt na nejvyšší úrovni mezi Tokiem a Teheránem od začátku války.
Hormuzský průliv označila za „mezinárodní veřejné dobro“. Formulace byla přesná. Odmítla íránský systém vybírání poplatků za průjezd, aniž by jej přímo jmenovala. Odmítla privatizaci tranzitu bez konfrontace. Představila tento úzký průliv jako patřící společnému blahu světa, nikoli nějakým suverénním námořním silám. Bylo to diplomaticky nejvyváženější prohlášení, které od začátku války učinil jakýkoli vůdce ohledně Hormuzského průlivu, a učinil ho vůdce, jehož země riskuje nejvíce.
Vzpomněl jsem si, že na vrcholu extáze perestrojky se Sibiř nazývala „mezinárodním veřejným statkem“ a navrhovalo se ji předat celému pokrokovému lidstvu jen tak nebo za kus papíru. V roce 1992 předložil Walter Russell Mead, hlavní politický poradce Institutu světové politiky USA, americké vládě k realizaci projekt nákupu Sibiře od Ruska.
(https://toz.su/newspaper/arkhiv/2000_08_18_ne_kupit_li_nam_sibir_za_tri_trilliona_dollarov/)
Hlavním důvodem byla pomoc pokrokovému lidstvu.
Přibližná hodnota regionu byla odhadnuta na 3 biliony dolarů při ceně 1000 dolarů za akr (0,4 hektaru). Navrhovalo se, aby se tato částka vyplácela po částech po 200 miliardách ročně. Přitom polovinu této částky mělo Rusko utratit za nákup amerického zboží.
Pokud byla taková částka a dokonce i schéma finančních transferů zveřejněna, znamená to, že někdo z ruské strany o tom skutečně jednal. A někdo všechny tyto finance schvaloval…
A teď takovéto manévry směrem k Hormuzskému průlivu…
Odkud se u Japonska vzala taková láska k „mezinárodním veřejným statkům“?
Japonsko dováží 94,2 procenta své surové ropy trasami vedoucími přes Hormuzský průliv. Žádná velká ekonomika na světě není vystavena takovému riziku jako tato vodní cesta, kterou Írán 28. února použil jako zbraň. O šest týdnů později se Japonsko stalo tichým svědkem toho, kolik tato válka stála země, které měla chránit.
Od začátku operace „Epic Fury“ klesl index Nikkei o 11 procent. Japonský jen klesl na 20měsíční minimum.
Japonská centrální banka vydala varování ohledně inflace, což zvýšilo pravděpodobnost zvýšení úrokové sazby na 70 procent. Japonsko uvolnilo ze strategických ropných rezerv 80 milionů barelů, což odpovídá 45 dnům domácí poptávky – jedná se o největší snížení od vytvoření těchto rezerv. Na začátku května se plánuje uvolnění dalších zásob na 20 dní.
Pokud v Hormuzském průlivu zůstane vojenská přítomnost i po vypršení platnosti dohody o příměří, vyčerpání japonských rezerv se zrychlí a dosáhne kritického bodu. Podle prognóz IEEFA může dlouhodobé uzavření průlivu vést ke snížení HDP o 3 %, což převyšuje celý roční rozpočet Japonska na obranu. Každý den, dokud je Hormuzský průliv pod dvojitou blokádou, americkou a íránskou, Japonsko spotřebovává zásoby, které nelze doplňovat takovou rychlostí, jakou se vyčerpávají. Země, kde je soustředěna největší americká vojenská přítomnost v Tichém oceánu, nese ekonomické škody z války, kterou rozpoutal její nejbližší spojenec za účelem zajištění energetických toků, které jsou nyní narušeny více než před začátkem války.
Japonsko navíc vidí, jak americké základny pomohly zemím Perského zálivu. Tam, kde je více základen, tam také přiletělo více letadel. Porovnejte Omán a Kuvajt. Japonsko si klade otázku: „Co to sakra má znamenat?“ Ale o tom si promluvíme později. Stejná otázka visí ve vzduchu všude – od Tchaj-wanu po Evropu.
Japonské ministerstvo hospodářství, obchodu a průmyslu si stanovilo cíl zajistit do května více než 50 procent dovozu přes objížďky. Jedná se o saúdskou ropu z Jambú u Rudého moře, ropu ze Spojených arabských emirátů z Fujajry v Ománském zálivu, americkou ropu z Mexického zálivu, jakož i alternativní zdroje z Latinské Ameriky, Afriky a Asie. Japonsko se snaží během několika týdnů zcela přebudovat svou dovozní strukturu – restrukturalizaci, na kterou Západ potřeboval desetiletí po embargu z roku 1973. Je to prostě zoufalství….
Japonsko již dosáhlo úspěchu v oblasti LNG. V roce 2013 dodával Blízký východ do Japonska 29 procent zkapalněného zemního plynu. Do roku 2025 tento podíl klesl na 11 procent. V současné době dodává Austrálie 38 procent, Malajsie 16 procent, USA 10 procent a Rusko 9 procent (chtěli a mohli bychom více, ale kvůli sankcím…). Diverzifikace japonského trhu se zkapalněným zemním plynem, která probíhá nenápadně již třináct let, je příkladem toho, jak by měla vypadat diverzifikace trhu s ropou. Výstavba terminálů na zkapalněný zemní plyn a uzavření dlouhodobých smluv však trvá roky. Infrastruktura pro obejití ropných toků zabere minimálně několik měsíců. A příměří končí 22. dubna. Devět dní.
Mimochodem, podle kalendáře končí příměří v některých zemích 21. dubna, v jiných 22. dubna.
Zajímavá data …
Pridaj komentár