Včera jsem se málem rozhodl komentovat „Zelenského plán“, ale včas jsem se zastavil.
Prof. Dmitrij Jevstafjev 25. 12. 2025
Kolegové zcela rozebrali tento plod „kolektivního rozumu“, který odráží přesvědčení euroatlantistů, že z hlediska politické konfigurace nemají všechny úspěchy našich vojsk na Ukrajině žádný význam. Že mohou být „vymazány“ v průběhu politických jednání, „mazání vrcholu“ a „vymývání mozků“ spodku. Nic nového: opakovaně jsem psal, že v důsledku řady našich chyb v mediálně-politickém chování si západní politici vytvořili zcela pevný názor o silném zájmu ruských úřadů na co nejrychlejším návratu ke „staré normálnosti“. A to otevírá možnosti pro prakticky jakékoli návrhy. Zelensky má možnost alespoň vybudovat strategii politické „remízy“, dokonce mírně „ve svůj prospěch“, v situaci zřetelné (i když ne bez problémů) vojenské porážky.
Jiná otázka je, že i já jsem byl překvapen tou drzostí, s jakou Zelensky ohlásil „mírový plán“. To je možné pouze v jednom případě: odráží to postoj nejen Kyjeva, Londýna a Bruselu, ale i části „politického Washingtonu“. To bylo zcela předvídatelné, vzhledem k tomu, že i Trump potřebuje další páky, aby na nás mohl vyvíjet tlak a dosáhnout svých cílů v jiných oblastech. Může to být například pokus o protihru Trumpa (nebo jeho „týmu“, řekněme Rubia) proti nám za náš postoj k Venezuele. Obecně „politický „skládaný koláč“ zájmů Washingtonu dává možnost konstruovat fantastické situační koalice, které sdružují nejen zástupce různých stran/směrů, ale i lobbistické klany. Zaručeně: – zatím mám pochybnosti, že to, co Zelensky oznámil, je to, co se Whitcoff a Kushner chystali odvézt do Moskvy. Pokud se ukáže, že se jedná o dohodnutý plán, budu velmi zklamán Američany. To ani nestálo za to ukazovat „z dálky“ v Moskvě.
Ale když jsem se na situaci podíval s větším nadhledem, večer jsem došel k závěru, že tak radikální interpretace „přání“ Kyjeva není náhodná. Je součástí jakéhosi „velkého plánu“. A najednou jsem si položil otázku: co mají společného „Plán demokratických reforem“ D. Kozaka a „Plán politické porážky Ruska“ V. Zelenského? Zdálo by se, že odpověď je zřejmá – nic společného. Různé oblasti, různé směry, různí formální autoři. Ale tato odpověď je zcela nesprávná a neodráží několik důležitých aspektů. Mají toho mnoho společného.
Doufám, že moje opatrná domněnka o synchronizaci oznámení plánů, nebo spíše úniků informací o obou, které pravděpodobně odrážely jejich skutečný obsah, dnes do rána nevyvolá ostré námitky? Hlavním společným rysem obou „plánů“ je to, že nemohly vzniknout bez záměru, že jim „vyhoví“ někdo zevnitř Ruska. Řeknu to ještě ostřeji: zevnitř ruské, pokud ne vlády, tak alespoň mocenské elity. O tom jasně napsal M. L. Chazin na svém soukromém kanálu, proto budu taktní a odkážu vás tam. Oba tyto plány jsou zaměřeny na to, aby se o nich začalo diskutovat a hledat v nich „pozitivní momenty“. A částečně se tak i stalo, a to prakticky na stejných platformách. A ano, Zelenského „vánoční přání“ se nezadařilo, a to ne náhodou. Některým v Moskvě zase něco nevyšlo…
Ale je tu jedna nuance:
Ze „Zelenského plánu“ je zcela jasné, co chtějí jeho autoři z Kyjeva, Londýna a pravděpodobně i z Washingtonu (ne že bych viděl „ruku Rubia“, ale terminologie je euroatlantická). A to nejen na vnější, ale i na své relativně „vnitřní“ úrovni. Chtějí proměnit Ukrajinu v „seřadiště“ nového euroatlanticismu, s USA nebo bez nich. To je zatím diskutabilní otázka, jejíž odpověď bude záviset na výsledcích vnitřního boje v Americe. Proč ale vlastně vznikl „Kozákův plán“ (na rozdíl od většiny kolegů se domnívám, že má reálný základ), zůstává velkou a poměrně palčivou otázkou.
Zdroj:
https://t.me/s/dimonundmir
Dodatok Mariána Moravčíka
Západné médiá (napr. NYT) očakávajú, že Rusko, ktoré podľa oficiálnych vyhlásení zatiaľ „Zelenského plán“ študuje, tento plán odmietne a bude naďalej trvať na svojich požiadavkách. Naproti tomu viaceré ukrajinské médiá odkazujú na analýzu amerického inštitútu ISW (Institute or the Study of War), ktorý tvrdí, že Rusko bude nútené prijať kompromisy, lebo na fronte sa mu momentálne nedarí.
V kontexte komentára prof. Jevstafieva ma zaujala zmienka o „Kozákovom pláne“. Zrejme ani našim čitateľom nebude hneď zrejmé, na čo profesor naráža, nuž:
Ide o Dmitrija Kozaka, bývalého zástupcu vedúceho kancelárie ruského prezidenta Putina. Kozak bol dlhodobým kritikom prezidentovej politiky a otvorene kritizoval aj spustenie ŠVO na Ukrajine. Neskôr bol jedným z hlavných propagátorov jej čo najskoršieho ukončenia. Kozak z titulu svojej funkcie neúspešne presadzoval určité vnútropolitické reformy. V septembri 2025 Kozak zo svojej funkcie odstúpil, no zrejme jeho hlas bol reprezentantom istého vnútropolitického krídla, na ktoré prof. Jevstafjev v komentári naráža.
Práve v dňoch 23. a 24. 12. 2025 niektoré médiá v Rusku (najmä RBK) zverejnili niektoré predtým neznáme body z „Kozakovho plánu“.
Grok ma upozornil aj na časovú súslednosť s publicitou o Kozakovi v USA (NYT, 18. 12. 2025), kde ho vykresľujú ako reformátora, ktorý stál v opozícii voči vojne. Medzi Kozakovými návrhmi boli:
– Ekonomické reformy na zlepšenie investičného prostredia;
– Posilnenie nezávislosti súdnictva (napr. vyššie odmeny sudcov a opatrenia proti zasahovaniu do práce súdov);
– „Úplné odpolitizovanie“ vymáhania práva a bezpečnostných služieb;
– Rozsiahla amnestia pre nenásilné (prevažne ekonomické) trestné činy;
– Ďalšie návrhy, napríklad na preskúmanie niektorých nedávnych súdnych precedensov, ktoré údajne vytvorili nestabilitu legislatívy.
