Izraelské útoky a začínající velká válka

Sergej Pereslegin             03.08.2024
Jak se podle Vás, bude vyvíjet situace na Blízkém Východě po útocích Izraele a zatím nijaké konkrétní reakci Iránu?

Víte, svého času byl v SSSR docela smutný a současně vtipný fór, že nejsilnější zbraní na světě je Křižník Aurora, jehož jediný šestipalcový výstřel, přičemž slepý, měl tak obrovské následky pro celou zeměkouli. Ale řekl bych že výstřel na Donalda Trumpa sice nemusí onen šestipalcový výstřel dohonit, ale jeho vliv je stále patrnější.
 
Podívejte se, co se stalo: – hovořili jsme tehdy, že to prudce mění situaci v USA a konkrétně v samotné předvolební kampani, ale protože jsou Státy stále ještě do jisté míry světovým hegemonem a dokonce lehká rýma v Americe vyvolává závažnou chřipku v ostatních regionech, tak v tomto případě se nedá o lehké rýmičce mluvit. Je jasné, že v samých USA ještě zdaleka není vše rozhodnuto, se už objevila hromada prognóz (přičemž je zajímavé, že výlučně profesorů patřících k Demokratům), že o vítězství Kamaly Harris už není pochyb a jiné varianty tu být nemohou, tak pozice Trumpa se dá vyjádřit pokrčením rameny, je zajímavé, že se začínají hýbat události i kolem.
 
Mám na mysli to, že Kamala se nyní nachází ve velmi složité situaci. Na jedné straně je kandidátem, který se nyní musí velmi aktivně angažovat ve volbách a nedělat to nemůže. Na druhé straně je Biden zřetelně neakceschopný a Ameriku je třeba ještě občas i řídit, a Kamala Harris je přece činným viceprezidentem. Řídit Ameriku si nikdy nezkusila a ani to nejspíš neumí. A v této situaci se rozvíjí blízkovýchodní (BV) krize – začněme tím, že to musí nyní silně zaujmout  pozornost viceprezidentky a státních orgánů USA vůbec…
 
Druhá příčina je ještě daleko zajímavější. Pokud nyní začne velká válka na BV, a to je velmi pravděpodobné, protože o válce se mluví vážně, byla vztyčena vlajka džihádu, protože se Irán ocitl v situaci, v níž pokrčením rameny ve smyslu, že na nic reagovat nebude, čímž by uznal svůj ústup ze statusu významné mocnosti tohoto regionu, přičemž navíc je tu i Turecko, které může začít toto téma intenzivně posuzovat. Takže Irán se ocitl v situaci, která mu neumožňuje nedat ráznou odpověď.

● Pokud takovou odpověď dá, na BV začne válka, což pohltí Kamalu Harris a ta se potom nemůže zabývat ničím jiným než volbami. Kdo jiný – podle mínění kterékoli veřejnosti, včetně americké – nese vinu za situaci na BV, než Demokratická strana a administrativa USA? Jsou-li v dempartaji v této věci nějaké chytré nápady, stejně z ní rychle nevybruslí.

Takže Trump, který říká, že: – podívejte se na ně, oni stále začínají nějaké války a já přijdu a skončíme je – získává ohromné kladné body.
Na toto téma se už vedou řeči o tom, že demokraté viní Trumpa z toho, že Izrael zahájil válku po konzultaci s ním a že je to vůbec protrumpovská politika.
No a všichni jsou z toho u vytržení, protože tak otevřeně přiznat, že se žádným řízením Ameriky a Světa Biden ani Harris nezabývají – a tím, že se už dnes zabývá Trump…
Upřímně řečeno to už není ani politická sebevražda, ale spíš operetní představení.

● Pokud válka nezačne, pak je to skutečně dost velký úspěch demokratické administrativy – ale úspěch spíš negativní, protože se vše dostalo tam, kde bylo už předtím, než… To není zlepšení. Pro dempartaj je to ale výsledek. Pokud válka začne, bude to pro ně dost vážná porážka.  
 
Přitom je naprosto zřejmá pozice Izraele, který nepochybně připravil jak útok na Bejrút, tak i druhý na území Iránu. Skutečnost, že se k prvnímu přihlásil a k druhému ne, význam nemá, protože byly provedeny zjevně koordinovaně, pod vedením stejných lidí, a ať izraelské vedení prohlašuje cokoli, tak dokonce i příznivci Izraele otevřeně tyto dvě akce dávají dohromady. Trump jistě může zachovat prožidovskou a proizraelskou politiku, typickou pro americkou politiku a obecně pro USA, ale s přihlédnutím k jeho přání přejít od transnacionální k národní politice to příliš zřejmé není. A proto by bylo třeba iránskou otázku vyřešit do amerických prezidentských voleb.
 
Při využití toho, že je Amerika velmi zaměstnána vnitřními věcmi…
 
Přesně tak, a konkrétně tato vláda je nicméně naladěna vcelku proizraelsky, s čím bych si u té příští nebyl příliš jist. Z toho vyplývá, že Izrael spěchá a chce nyní vyprovokovat válku na BV a Netanjahu očekává válku malou a vítěznou, nikoli podle logiky války 1973, ale podle logiky války roku 1967. Zajímavé je, že stejnou pozici zaujal nyní i Macron oficiálním prohlášením, že…“nevidí zásadní rozdíl mezi hnusnou agresí Ruska proti Ukrajině a svobodným právem Izraele bránit svou bezpečnost před nevyprovokovaným masívním teroristickým útokem“.  Takže Izrael může počítat s podporou Francie a samozřejmě i Británie a pomocí USA v technice.
 
Jestliže tedy Izrael získá vítězství typu nového 1967 nebo dokonce nový 1973, by si na dost dlouho zafixovali nový status-quo a mohou prodloužit prognózu likvidace izraelského projektu o dalších dvacet let. Ale – válka je válka – a pokud vezme pro Izrael ne až tak pozitivní obrat, a na úrovni působení izraelských vojsk v sektoru Gazy to předpokládat lze, tak velký vleklý konflikt s použitím velkého množství dronů a dělostřelectva atd, bude pro Izrael katastrofální.
A v tom případě budeme moci mluvit o obráceném efektu – abychom místo padesátých let nedostali léta třicátá.
 
Izrael tedy nyní už nehraje o svoje přežití, ale o přežití 1-2 generací.
 
On hraje o čas. Což je velmi rozumný způsob boje, protože výhra času může v některých případech vést k zásadní změně situace a kdoví co z toho potom vyjde. Dnes bych se ale odvolal na jedno dobré dílo posvěcené námořním katastrofám, kde se píše o zániku trajektu „Alfa“, který při přistávání v Řecku a po vyložení prvního automobilu se naklonil na levý bok. Kapitána nenapadlo nic lepšího, než požádat onen náklaďák, aby se vrátil a vyrovnal tak náklon. Pamatuji si větu: „Nelze najít blbější řešení, než při ztrátě stability brát na palubu náklad na kolech“. Tak se i stalo, náklaďák ztratil ovladatelnost, sjet na pravobok a trajekt se definitivně převrátil.
 
Jaké řešení tedy má Izrael?
 
Izrael přijal nebezpečné rozhodnutí právě takového druhu – pokusit se vyvolat pro protivníka předčasnou válku (a válka je nyní pro Irán předčasná), aby vyřešil svoje problémy. Může to sice vyjít, ale šancí, že s to nepovede je mnohem víc.

Takže bych nyní charakterizoval situaci ve vzorci „3:2:1“:
● Izrael vyhraje válku a prodlouží svou existenci;
● Irán pokrčí rameny a řekne, že nedovolí, aby mu nějaký Izrael diktoval, kdy má vstoupit do války. Takže jistě někoho zabijí, asi analogickou figuru v Izraeli, aby ukázal, že jeho rozvědka nefunguje hůř než Mossad;
● Válka začne, a skončí porážkou Izraele nebo neurčitým výsledkem s dlouhodobou válkou s nemalými ztrátami, což pro Izrael není o nic lepší než přímá rychlá porážka.

Variantě výhry Izraele a jeho krajně nebezpečného plánu nevěřím – jak řekl kdysi Sun-Tzu: – „..kdo má málo šancí, ten nevítězí, zvláště ten, kdo šance nemá vůbec“.
 
Podle mého názoru stát Izrael nejenže nezačíná, ale končí s pochopením toho, že další jeho existence není nezbytnou podmínkou rozvoje světa a rozvoje židovského národa, sionizmu atd. Velmi hrubě řečeno: – oni přežili svou užitečnost.
Právě proto dnes tlačí na velmi podivné a nebezpečné kroky.
Řekněme otevřeně, že oni působí ve velmi těžké situaci, přijímají obtížná, a z mého pohledu hluboce mylná, rozhodnutí.
 
Řečeno slovy klasika: – kde se nenajdou dobrá řešení, vždy se naleznou řešení chybná…