Obrázok od Peggy und Marco Lachmann-Anke z Pixabay

Sergej Pereslegin 20230801
Nedávno si viceprezidentka USA Kamala Harris ve vystoupení k boji se změnami klimatu spletla obyvatelstvo se znečištěním (population/pollution)… řekněte něco o vztahu energetiky, zemědělství, uvolňování metanu atd. k problematice klimatu vůbec…
Víte, já navrhuji se vůbec pro začátek nevěnovat tématu globálního oteplování, protože jsme o ní mluvili mnohokrát a od té doby ani jedna ze stran nové argumenty nepředložila, a myslím si, že ani nepředloží. Zajímavější je to, co se děje. Podle klasického marxistického přístupu (pro kterou sociální sílu je co výhodné), zjistíme následující:
V podstatě, a o tom jsme hovořili nejednou, je globální oteplování stejnou záminkou k nějakému konání, jakou byla předtím zóna SVO a možná i to, co přijde po ní. Jako záminka to není vůbec špatné, zvláště s přihlédnutím k letošku, kdy u nás je letní počasí vcelku chladné, zatímco Evropa obdržela pořádná vedra, a jakkoli to není zdaleka poprvé, hodí se to pro řeči o globálním oteplování.
Jaké konání?
Setkáváme se tu s klasickým rozporem mezi pravicovým a levicovým projektem, kde levicový říká, že budoucnost musí mít všichni a nikoli jen někdo, zatímco pravicový tvrdí, že právo na budoucnost budou mír zdaleka ne všichni.
Odsud pravicový projekt vždycky přichází s požadavkem na snížení populace – viz Rada pro omezení populace, zákazy třetího dítěte v rodině, jak tomu bylo v Číně, feminizmus, LGBT atd. Vše kolem omezení populace, feminizmus, LGBT začalo na Západě podstatně dříve, než objevili globální oteplování. První náznaky jsme viděli v 70. letech a počátkem 90. to byl už velmi rozvinutý politický systém obsahující vše, včetně raného předškolního vzdělávání a rozvinuté infrastruktury. Téma globálního oteplování přišlo o dost později. Obecně jde o politiku zaměřenou na snížení světové populace, která prošla třemi hlavními etapami:
1. Opatření k omezení porodnosti v rozvojových zemích, jejich zásobování ochrannými prostředky, levné potraty atd. a informační působení. To je koncepce ekologické krize ve verzi přírodního znečištění a všechny mediální aktivity zaměřené na snížení porodnosti. A někde od 70. do poloviny až konec 90.let byla tato politika nejaktivnější. V polovině let 90. se jasně ukázalo, že mediální působení velmi silně působí ve vyspělých zemích s vyšší úrovní vzdělanosti a rozvitou strukturou působení na mladou generaci. Tam skutečně došlo k prudkému snížení porodnosti, zvýšení úmrtnosti – tak jak to mělo být.
K ničemu podobnému nedošlo v rozvojových zemích (Nigérie, Indonézie, Pákistán, Afghánistán atd.). Ukázalo se, že tyto země nevyslyšely mediální propagandu, a dokonce ani tam, kde byla aspoň publikována, neovlivnila tradiční formát rodiny.
2. A tak se od konce 90. let začíná roztáčet téma globálního oteplování v jeho první verzi – za vše mohou energetické suroviny (ropa, plyn, uhlí). To přineslo možnost poškodit především zájmy Ruska, méně již Irán, Irák a ropné monarchy Perského zálivu. A tento způsob působení byl až donedávna hlavní a celý boj se točil kolem toho: – idea odmítnutí automobilů se spalovacími motory a přechod na elektromobily, odmítnutí levného plynu v Německu a jeho přechod na drahou energetiku, vystoupení Grety Thurnberg, obrovské investice do zelené energetiky. My už jsme tu hovořili o tom, že zelená energetika může dobře zajistit přežití maximálně 1 miliardy lidí, jakž-takž rozumně 2 miliard a primitivně maximálně 3 miliard lidí na planetě. Takže hlavní myšlenkou tu bylo snížení populace zhruba dvakrát. Tedy bez ropy, plynu, jaderné energie. Posledně zmíněné je nelogické, protože z žádného hlediska jaderná energetika žádné skleníkové plyny neprodukuje. Takže s energetikou se vypořádali, aby…
3. Koncem 10. ale spíš počátkem 20. let toho století, tedy nyní, začíná třetí etapa této politiky, a ta je daleko zajímavější. Teď už nikoli energetika, ale průmysl. Konkrétně Německo v tomto případě začíná pro průmyslníky celého světa vypadat jako strašák, protože země, která řadu let byla lokomotivou evropské ekonomiky, se dostala do ekonomické vývrtky, z níž není vidět východ. Všichni už pomalu začínají chápat, že odmítnutí uhlíkatých energetických zdrojů uštědřuje velmi silný úder vyspělým zemím. A ty, jak lze logicky předpokládat, by rády, aby snížení populace proběhlo na úkor rozvojových zemí. Což ovšem znamená ostrou nezbytnost změny politiky.
A my vidíme, jak tyto změny probíhají:
Od počátku 20. let začínají rozhovory o tom, že nikoli CO2, ale metan (CH4), je hlavním skleníkovým plynem, mnohem nebezpečnějším než kysličník uhličitý, a právě CH4 je třeba snížit. Poté se najednou ukazuje, že hlavním zdrojem produkce metanu je skot a brav – a tehdy vzniká úplně nové schéma: – tzv. „Zemědělská iniciativa“, podepsaná cca 14 zeměmi, mezi nimiž jsou i největší producenti hovězího Argentina a Austrálie. Smyslem této iniciativy je, že ve jménu snížení emisí metanu je nutné omezit množství nejprve skotu a pak i bravu, a krom toho i výrobu hnojiv a vůbec i rostlinářství, které jsou ohromnými producenty metanu. A celé zemědělství je třeba omezit a ideálně vůbec zrušit…
A tady začíná být situace nanejvýš zajímavou – o čem jsme hovořili před chvílí?
1. Prvním etapou byl pokus snížit populaci a zůstat na úrovni postindustriální společnosti – mediální opatření, omezení porodnosti, svoboda žen, atd. – tedy stále ještě víceméně humánně;
2. Další etapa od nultých a po dvacátá léta tohoto století znamená snížení populace cestou odmítnutí postindustriálních měřítek spotřeby a přechod na raně-industriální;
3. Ale to, co se děje nyní, to je pokus odejít hluboko do minulosti, a to nejen za industriální fázi, ale i tradiční – za neolit, a obnovit tak víceméně mezolitické formáty spotřeby. Jistěže mezolitické budou jen u velmi omezené elity, zatímco u ostatních to bude spotřeba víceméně hmyzu, biologické masy a kvasinek. Ale pohyb půjde právě tímto směrem.
Při tom všem je třeba říci, že ne všichni chtějí snižovat rostlinnou výrobu, ale je třeba chápat, že rostlinná a živočišná výroba spolu úzce souvisí a likvidací živočišné prakticky zničíme i rostlinnou výrobu. Proto jde právě o likvidaci zemědělství jako takového, a tím pádem i neolitické struktury civilizace.
Tady už je hrůza pomyslet, na jakou úroveň chtějí snížit počet obyvatel. Protože jestliže počátek industriální fáze je miliarda, pak návrat do mezolitu, to jsou nějaké desetimiliony, možná až první stovky milionů lidí. Z toho plyne likvidace prakticky 95% populace. A to je skutečně strašné, a je to odchod už do předcivilizačního formátu existence lidstva.
Vážně to tak bude?
Samozřejmě, že ne – to udělat není možné. Ale udeřit takovým způsobem, aby se produkce obilí snížila o nějakých 20-25% a živočišná produkce dvakrát – to je v desetileté perspektivě naprosto reálné. Bude to znamenat obrovský, nelidský hlad v zemích třetího světa, obrovský boj o potraviny, přičemž část zemí, které jsme zvyklí do třetího světa počítat, dávno mají jaderné zbraně. To vše bude doprovázeno vážnými válkami.
Pokud vše předchozí ve spiknutí proti lidstvu bylo strašné, tak toto nové stádium, které nazývám „potravinový takt boje proti globálnímu oteplení“, bude ještě daleko horší.
Odsud vyplývá velmi jednoduchý tah. Jestliže v tomto období je Rusko nuceno vystupovat jako ochránce tradičních hodnot, lze vystoupit i jako ochránce tradičního zemědělství. A odpovědí na formování ligy 13 zemí bojujících s metanovými emisemi by mohlo být zformování ligy zemí držících se neolitického charakteru civilizace, chápajících, že zemědělství potřebujeme k přežití. Vytvoření takové zemědělské ligy je třeba na státní úrovni, musí to posvětit Patriarcha Pravoslavní církve a ideálně i římský Papež – když už se chystají setkat, mohli by posoudit i toto téma. A je to důležité téma, protože žádná křesťanská církev nemůže přihlížet tak ďábelské činnosti, jakou je příprava smrti hladem pro miliardy lidí.
Důležité ale není jen toto. Jde o to, že po vytvoření této ligy bude potřeba se obrátit přes vlády na zemědělce, majitele farem všech ostatních zemí, aby se připojili. Pokud se Západ pustil do boje u nás v Rusku a do rozhoupávání loďky a do boje skupin, tak vzhledem k tomu, co oni teď dělají se zemědělstvím, ale i s průmyslem, se sami ocitají ve skleněném domě a jejich házení kameny může skončit jejich kamenováním.
Podle mého názoru by vytvoření takové ligy bylo velmi pozitivním krokem nejen z hlediska lidstva a budoucnosti, ale z hlediska strategie Ruska ve válce, kterou Rusko nyní vede. A kde ¾ nebo 4/10 světa podle oficiálních údajů statistiky bude vystupovat proti němu. Toto množství se může velmi rychle snížit minimálně dvakrát.
Preklad: St. Hroch, 2. 8. 2023
Zdroje:
