Dělat pro sebe a ne pro jiné …

• ti už z mostu Waterloo skočili.

Rostislav Iščenko

St. Hroch (překladatel): Přeložil jsem pro vás, v mírně zkrácené verzi, předvčerejší zamyšlení politologa Iščenka v pravidelné relaci u Dmitrije Kulikova …

Co se děje ve světě:

V podstatě se ve světě neděje nic nového. Před 70 lety Alžběta II. usedla na trůn, libra letěla dolů nevídanou rychlostí a vydělával na tom Soros. Studená válka se SSSR hrozila přerůst ve válku horkou…

Nyní Alžběta II. končí s kralováním, libra jede dolů nebývalou rychlostí, vydělává na tom Soros a studená válka s Ruskem hrozí přerůst ve válku horkou – řekněte mi, co se změnilo… To, že tehdy hranice mezi dvěma světy procházela mezi SRN a NDR a nyní prochází kdesi ke středu Ukrajiny? Ale hranice se stále pohybují s liniemi fronty sem a zase tam, zatímco ve všem ostatním se zásadní zájmy států nemění. Vrátíme-li se ještě dále do historie – vzpomínáte si na epochu „Velké hry“? Tatáž Británie, totéž Rusko, totéž vyjasňování vztahů – jen tehdy ve Střední Asii, v Afghánistánu. Dvěma medvědům bývá v jednom brlohu vždy těsno. Teď jsou medvědi tři a může jich v budoucnu i více, takže začíná „vysvětlování vztahů“. Obecně vzato, lze se domluvit – například my s Čínou se dnes zatím úspěšně domlouváme. Jak dlouho to bude platit, je otázka…

Jestliže ale tvůj oponent je napumpován anglosaskými ambicemi (oni vždycky pracovali na úplném zničení svého protivníka… oni byli ochotni trpět, hladovět, přicházet o zisk dokonce po desetiletí – pak ale zvítězit a rázem si vše vynahradit). Takže, pokud máš takového protivníka, ten se s tebou nikdy domlouvat nebude. Američani řekli, že je to válka likvidační – a dřív proti nám takovou válku vedla Británie, mezitím také Amerika. Mění se osoby, mění se kulisy, telefon se sluchátkem vystřídal i-Phon. Základy politiky se ale nemění.

Ukrajina:

Prezidentův pomocník Arestovič je přinejmenším, dobrý psycholog a chápe duši lidu. Proč lid má rád všelijaké nelogické seriály? Protože žije podle principu hádky v autobusu, která, např. začíná tím, že někdo jinému šlápl na nohu – ale za 30 vteřin už překračuje hranice svého počátku a lidé už neví, proč se hádají a tak musí nacházet stále nové argumenty v úplně jiných sférách až do naprostých absurdit. Přesně tak Arestovič staví svoji komunikaci s národem – a ten cítí „svého“, a proto se nebouří. „Nojo, jsme blbci, chytrý strejda teď přijde a řekne co a jak. Včera vykládal jedno a my vidíme, že Evropané nepřišli a nic tu nepostavili. No, co – tak budeme žít jinak v tom svém… My jsme přece neříkali, že tu vybudujeme Evropu, ale že Evropani přijdou a všecko postaví. A oni nepřišli, protože se bojí Putina. Takže zatím počkáme, kdo vyhraje a potom nám tu něco postaví – třeba metalurgický kombinát, nebo víděňskou kavárnu… – něco ale určitě postaví“.

My se pořád divíme, proč si volí stále stejné typy a neřeknou dost, zkusili jste a teď přijdou jiní – to je ale ani nenapadne. Řekl bych ale, že teď už je to do značné míry náš problém. Mají to tak – ale nejen oni – že jim řeknou: – pojďme k jasné budoucnosti, tak jdou. My jsme to, koneckonců měli také tak: – 70 let jsme šli ke světlým zítřkům, až jsme se otočili a šli jsme zpátky… A místním elitám je to také jedno, protože jim neplatili za to, aby v jejich státě byla ekonomika, ale za to, aby nebyla.

Vzpomeň si, za co Američani dovolili Viktoru Andrejeviči Juščenkovi (3. prezident Ukrajiny) ukrást všechny peníze určené na tzv. Nemocnici budoucnosti…  Řekli byste si: – je tu proamerický prezident s téměř 100% americkou manželkou s fašistickými kořeny, tak by mohl krást jinde, ne? Proč mu neporadit, aby třeba i přiložil něco ze státního rozpočtu a možná i z vlastní kapsy a doma postavil skvělou nemocnici, aby ukázal všem, že když ho zvolí na další období, bude se podobně starat? Ale, kdepak! Američani mu klidně dovolí ukrást nemocnici, budoucnost, cokoli … Proč? Protože Američanům je to jedno, protože on svou funkci už splnil – zadal potřebné hnutí, nastartoval rozložení ekonomiky.

A všechny ty moudré vlády Azarova a Janukovyče po něm jely po této koleji a se záviděníhodným zápalem vykládali Rusům, že buď jim ti teď přihodí další miliardy, nebo se rozkmotří. A když jim Rusové říkali, že se jim zhroutí hospodářství, odpovídali, že ne, protože vstoupí do EU …

Evropa:

Pokud jde o Evropu, tak se vykládá, že se samým štěstím zblázní a vzbouří se (v zimě, na jaře, na podzim), což se může stát kdykoli, ale ne přímo teď. Protože zkušenosti ukazují, že když lid chudne, elity posilují. Teď elity posilují, protože sedí na přerozdělování zdrojů energií – kdo se podřídí, ten bude jíst, ale kdo ne, ten pracovat a jíst nebude a bude umírat hladem. Vidíme, že v Evropě je teoreticky čím dál hůř – jak dlouho se už bouří německý průmysl? Ne lidé v závodech, ale jejich vlastníci… – už 5 let – no, a co? NS-2 jak zavřeli, tak ho stále neotvírají a Scholz prohlašuje, že ho nespustí, protože by to nebylo správné – třebaže ho spolustraníci dusí. Takže oni přijímají politická, ideologická rozhodnutí, aby je nevyloučili z té jejich párty. A co bude s obyvatelstvem? A co? Na Ukrajině zničili polovinu obyvatelstva, a to se neozývá… Podívej se na Somálsko nebo na Etiopii, kde je to stále horší… – a poučil se někdo? Ne, oni jdou stále stejným směrem.

Nikoli náhodou Američani nejdřív zničili průmysl, a nyní ho ničí v Evropě. Oni likvidují jejich ekonomiku do základů, aby vytrhli základnu pro normální vztahy s Ruskem.

Úplně stejně dnes „pracuje německá politická elita“. Jim platí za ničení německého hospodářství. A proč, to je také zřejmé. Když se ničila ukrajinská, ale i většina ostatních postsovětských republik, dosahovalo se tím především rozbitím vzájemných vztahů, jednotného národohospodářského komplexu, který je pevně spojoval. Bez zničení tohoto nebylo možné zničení jednoty politické. Na tom, mimochodem, Rusko projelo celými devadesátými léty, protože jinak by je Američani byli schopni rozebrat a hospodářsky zdeptat i dřív, a hospodářské a vojensko-politické údery na Rusko by přišly dřív. Proto Rusko přistupovalo na různé ústupky těmto limitrofům, protože bylo nezbytné zachovat aspoň jakous hospodářskou jednotu. Tranzit ropy a plynu, levného plynu, díky němuž se stávali někdy i konkurenty ruské ekonomiky. Pokud bychom to neudělali, velmi rychle bychom kolem sebe měli kruh nepřátel.

Totéž teď provádějí USA s Evropou. Oni Evropu jako spojence, jakým byla v 60-70. letech už neudrží. Ta může buď přejít do rusko-čínského tábora, nebo zahynout smrtí chrabrých. Zda zrovna smrtí chrabrých, není jisté, protože tam jsou všelijací Maďaři a některé další nepěkné země, které nechtějí plnit americké příkazy a mohou dát Evropanům špatný příklad. Proto je nutné zanechat po sobě spálenou zemi – protože se v tom stejně bude rozebírat Rusko.

Neměl jsi pravdu, když jsi dnes u Mardana (pořad na rádiu Komsomolská pravda) řekl, a on tě podpořil, abychom hlavně neutráceli za obnovu ukrajinské ekonomiky … – my už ale utrácíme v Chersonské a Záporožské oblasti pro budoucí Rusko, a není vyloučeno, že podobně budeme v budoucnu utrácet i za oblast Lvovskou. Jde o to, že smysl amerického ničení ukrajinské ekonomiky je v tom, abychom my následně utráceli za její obnovu co nejvíc. Je jasné, že vše, co k sobě přibereme, nemůžeme odhodit nebo nechat osudu.

Třebaže čím víc je zničena tamní ekonomika, čím víc je zničeno a rozehnáno obyvatelstvo, čím víc je vnitřních problémů, vzájemné nenávisti na těchto územích, to vše půjde k tíži Ruska. Jde jim o to, aby se Rusko vyčerpalo (v minulosti se jim to už povedlo se SSSR), ale nyní jim to nevychází, a tak postrkují vpřed k likvidaci další země – po Ukrajině Polsko, Pobaltí, Rumunsko, Německo… – protože, pokud se Evropa vymaní z amerického vlivu, tak jí nezbyde než vstoupit do ruské vlivové sféry. Nebudou to ruská území, ale stejně tam budeme muset investovat, protože tam nebudeme potřebovat bordel a občanskou válku.

Taková je americká strategie ústupu. V podmínkách post-historie jde o strategii spálené země (viz předtím Hitler, Napoleon), jen s tím rozdílem, že se neutkáváme přímo s americkými vojáky. Oni to dělají cizíma rukama prostřednictvím jiných, a to dost efektivně. Jestliže umřete, není to už váš problém, ale těch, kteří vás budou pohřbívat.  Proto už to nejsou evropské problémy, protože Evropa už vlastně není, a její pohřeb bude s nejvyšší pravděpodobností naší věcí.  A majetek, který bychom mohli realizovat, se Američani snaží nám nenechat.

Nepovažuji to za katastrofu. Pokud k tomu přistoupíme rozumně, tak můžeme po několika letech výdajů začít získávat z tohoto podniku příjmy. Pokud tam samozřejmě nebudeme budovat závody kvůli závodům jen proto, aby se tamní obyvatelé měli dobře. Že to bude rozumný ekonomický přístup, kdy budou závody budovány v určitém místě, protože je to výhodné a jejich produkce bude ruskou produkci doplňovat a ne jí konkurovat, a pak za nějakých 5-10 let budou tato území přinášet slušný příjem do společné kasy…

Ale teď, kdy jsme v těžké válce s oněmi Američany, kteří sice nechtějí jadernou válku, protože by je v ní umlátili, ale otevřeně chtějí zvýšit tlak na naši ekonomiku. No, a ti idioti, kterým svého času slíbili Evropu …

A Evropanům už neslíbili vůbec nic. Jestliže na Ukrajině negativní výběr existoval 30 let, tak v Evropě až 80, v důsledku čehož evropské elity dospěly do stavu, kdy jim největší potěšení působí plnění pokynů USA. Vidíme, že ať byly opoziční nálady jakkoli silné, a rostla podpora pravice, za poslední léta prakticky nikde nedokázali převzít a udržet moc (snad s výjimkou Maďarska), anebo pokud ji udrželi (Polsko, Pobaltí), tak díky tomu, že jsou pravicovými rusofoby. Proto jim dovolují na jejich území provádět pravicově-konzervativní politiku.

Z toho důvodu se sice tam máme čeho chytit, ale možnosti, jaké byli kdysi, kdy jsem třeba já počítal s tím, že se rozumnou pragmatickou politikou podaří přesvědčit politiky EU, aby nepáchali sebevraždu. Přesvědčit jsme je ale nedokázali. Inu, pokud někdo chce skočit s mostu Waterloo, je velmi těžké ho odradit. No, a oni už skočili, nacházejí se ve fázi pádu a nám nezbývá než jim zamávat a začít si plánovat život poté, co je bude třeba pohřbít a budovat Evropu novou.

Protože stejně na území musí být lidé, hospodářství, které je bude živit a přinášet zisk do pokladny. K tomu bude nutné zavést pořádek a investovat. Američané, koneckonců, po 2. světové válce také přišli s Marshallovým plánem obnovy Evropy, který jim umožnil ji k sobě připoutat. Z naší strany to rovněž nebude žádná charita – přinejmenším trhy pro naše suroviny se nenacházejí jen v Asii a bude třeba obnovit jejich diverzitu, což pro nás bude velmi výhodné. Evropa sice nepřežije, Američané odejdou, nechají po sobě hodně obětí a trosek, ale všecky a všecko nezničí. A my tu Evropu pohřbíme a budeme budovat novou – ne pro někoho jiného, ale pro sebe. Podstata tu není v penězích, ty se vždycky najdou, ale v kvalifikovaném přístupu tak aby se nová Evropa vepsala do Euroasie jako celku.

O „zrcadlové“ odpovědi:

Šíří se u nás názory, že je na ničení památníků osvoboditelů v EU třeba odpovědět zrcadlově … Ovšem předtím bychom museli postavit mnoho památníků Poláků, Estonců a dalších Švédů u nás. Protože památníků našich osvoboditelů Evropy je tam mnoho – a co budeme bořit my? Máme ulice se jménem Pilsudského nebo Ulmanise abychom je přejmenovali? Máme tu snad památníky polských bojovníků za svobodu z roku 1920? Co budeme bourat?

Takže zrcadlově ne. Omezeně ano. Ale zase jak? Tam nebylo tolik blbečků, kteří by se hrnuli sem, jako se naši dobývali do Jurmaly a do Pobaltí vůbec a kupovali tam nemovitosti.  A těch z jejich strany, kteří chtěli sem, nebylo tolik. I Rusové v Pobaltí měli komplikace s udělením ruského občanství. To Ukrajinci jsou na tom, po Putinově výnosu o zjednodušení procedury, podstatně lépe. Jistěže by bylo možné potrápit třeba Finy, kteří sem jezdí tankovat, aby nejdřív podepsali prohlášení o podpoře SVO, tak jak se s tím setkávají naši turisté při návštěvě některých restaurací v Gruzii, kde po nich požadují podpis prohlášení, že naopak SVO nepodporují. Naši na to většinou reagují tak, že jdou do jiné restaurace.

Z hlediska mezinárodního práva odpradávna, jako skoro jediné, které zůstalo, je, že konání uskutečněné pod nátlakem nemůže být považováno za legitimní. Já rozumím tomu, když se malé národy a země nafukují hrdostí, ovšem bez dovolení shora si netroufnou ani pšouknout, že dělají takové drobné všivárny. Ale k čemu by to bylo nám? Když na to přijde, my můžeme po Ukrajině denacifikovat třeba i Pobaltí – bude-li to ekonomicky smysluplné.

Pokud jde o konfiskaci soukromého i státního majetku rezidentů zemí, jednajících vůči Rusku nepřátelsky – to jistě lze. Ale je třeba zvažovat, co a komu konfiskovat. Pokud budeme postupovat zrcadlově, tak naše kroky budou snadno předvídatelné a snadno nás nachytají na odpovědi, jež pro nás výhodná nebude. Uvádím to na názorném příkladu: – kolik bylo výzev a křiku, abychom supostatům uzavřeli kohout s plynem. No a nakonec jsme dosáhli toho, že si ho zavřeli sami a díky tomu ekonomika EU upadá. A jak přežijí zimu? … Přežijí, i ekonomika u nich bude nějakou dobu fungovat. Podívejte se na Ukrajinu, která svoji ekonomiku ničila  25 let, než se jí to podařilo.

Pokud bychom zavřeli plyn v roce 1994, 95 nebo dokonce 2000, přišli bychom o peníze v rozpočtu a Evropa by nakupovala u Kataru, no a Rusko by už nebylo a Američané by si o ně pucovali boty. Teď jsme v klidu vyčkali, až se oni sami odříznou od plynu. A když se teď k nám přicházejí domlouvat, jak by bylo možné obejít sankce, které oni sami vymysleli a na nás uvalili… – pokud chtějí, tak ať je zruší.

Ale sami víme, že tak jak bylo, už nebude, protože část jejich ekonomiky už není, a my máme jiné odběratele, takže můžeme předkládat oné EU už jiné podmínky. Přesto ale stále je možné se na něčem domluvit – ovšem za horších podmínek pro ně, než dřív. Na tom ale bylo nutné 30 let pracovat a vytvořit alternativní trasy, založit celá průmyslová odvětví. Třeba zkapalnění a přepravy plynu – to je obrovský kus práce a obrovské investice v desítkách až stovkách miliard dolarů, které po 20-25 letech práce začaly pracovat na nás a umožnily nám zaujmout tvrdší pozici na světovém trhu. Díky takové práci máme výsledek, ale kdybychom tenkrát  jen stáli a mávali klackem, dostali bychom po hlavě…