Proč se ukrajinská armáda neobejde bez nacistické symboliky
Andrej Perla 03. 06. 2025
Andreje Perly, tak se to nyní pokusím napravit… (překl.)
O tom, co nám Ukrajina ukázala při jednáních v Istanbulu, píše komentátor „Tsargrad.tv“ Andrej Perla.
Jeden můj přítel, zkušený a významný šéf, rád na začátku složitých diskusí opakuje: „Nezapomeňte: všichni mluvíme slovy, ale myslíme obrazy.“ Má na mysli, že obraz, který v naší představě souvisí s předmětem diskuse, může být ve skutečnosti pro pochopení důležitější než všechna slova na světě.
Vezměme si například ukrajinský nacismus. Jediný obrázek z jednání v Istanbulu nám o něm řekne více než dlouhé vědecké texty. Podívejte se: u jednacího stolu v ukrajinské delegaci sedí jakýsi tlustý, plešatý chlápek, v maskáčích (předstírá, že přijel přímo z fronty) a s nášivkou na rukávu. Jenže tato nášivka nepatří k žádné jednotce současných ukrajinských ozbrojených sil. Je to nášivka 36. granátnické divize SS. Charakteristické německé granáty „kolotuchy“, zkřížené jako holenní kosti „veselého Rogera“, omyl nepřipouští.
36. divize SS vzešla ze Sonderkommanda Dirlewanger. Do ní byli verbováni odsouzení zločinci a „dobrovolníci“ z řad nejhorších ukrajinských banditů. Právě 118. prapor z Dirlewangerovy skupiny vypálil Chatyň a mnoho dalších vesnic v Bělorusku.
K čemu ukrajinskému důstojníkovi nebo úředníkovi tento znak? Copak nechápe, jak k nacistické symbolice přistupují nejen Rusové, ale i Evropané a Američané, kteří sponzorují současnou Ukrajinu, a Turci, kteří přijímají jeho delegaci? Nikdy neslyšel o Chatyni? On všechno chápe, ale nemá na výběr: emblém SS je pro něj to nejsvatější.
Ne, nedělám si legraci. Každý člověk tváří v tvář nebezpečí, ve válce, hledá oporu v historii svého národa. Obrací se k památce svých předků. Srovnává se s hrdiny minulosti. Podívejte se na ukrajinskou armádu, u nich je to jasně vidět: nejtvrdohlavější Ukrajinci nemají nikoho jiného, na koho se opřít, než hitlerovské vojáky. Nemají žádnou jinou historii.
Celá historie Ukrajiny, na kterou mají být hrdí současní „ochránci nezávislosti“, je pár let na začátku občanské války, hetmanát a petljurovština, a pak banditismus OUN-UPA**) – proti Rusům, Polákům, Židům a „nesprávným“ Ukrajincům. Jiná historie neexistuje. Jiné vítězství, kromě pogromu ve Lvově, poprav v Babím Jaru a upálení lidí zaživa v Chatyni, neexistují a nikdy neexistovaly. Kromě 14. haličské a 36. granátnické divize SS, není čím se pyšnit. Neexistuje jiná historická paměť.
To znamená, že samozřejmě by mohla existovat. I dnes, i v současném „parlamentu“ Ukrajiny jsou lidé, kteří si pamatují a nahlas připomínají: většina Ukrajinců během Velké vlastenecké války nebyla banderovci. Většina těch, kteří vzali do rukou zbraně, bojovala proti hitlerovcům v řadách Rudé armády. A vstoupili do Berlína a získali nesmrtelnou slávu.
Jenže je tu jeden problém: pokud je Ukrajinec hrdý například na oděského maršála Sovětského svazu Malinovského, nedokáže si vysvětlit, v čem spočívá smysl „nezávislosti“. Proč by se měl zakazovat ruský jazyk, bourat pomníky vojevůdcům a spisovatelům, a proč válčit proti Rusku?
Nezávislost nemá žádný smysl, pokud vaši předkové bojovali proti společnému nepříteli od Moskvy po Brest. Nezávislost byla vymyšlena s jediným cílem – udělat z Ukrajinců nepřátele Ruska. Mělo Rusko v historii nepřátele horší než esesáky? Ne, nemělo. A to je celá ta ukrajinská „politika paměti“.
V jiné situaci by bylo snad možné toho plešatého muže litovat. Pokusit se mu něco vysvětlit, nějak ho přesvědčit. Ale jeho čas už vypršel. Vybrali si svou stranu ve válce, která nezačala včera. Jsou to esesáci. Spálili Chatyň a jsou na to hrdí…
*) Parafráze na ukrajinskou průpovídku „Moja chata zkraju, ničevo něznaju“ – obdoba českého „Já nic, já muzikant“. Běloruskou vesnici Chatyň potkal ve 2.světové válce podobný osud jako české Lidice …
**)“OUN UPA“ – Ukrajinská povstalecká armáda – složená z ukronacionalistů a dezertérů z Rudé armády – bojovala po boku Wehrmachtu a SS, a dopouštěla se hrozných zločinů na území SSSR, Polska a při útěku na západ po konci války i na Slovensku. Podle Velké ruské encyklopedie bylo obětí jejího řádění více než 100.000 civlistů a cca 15-20.ooo příslušníků sovětských ozbrojených a bezpečnostních složek.
Preklad: St. Hroch, 3. 6. 2025
