ForPost 02. 07. 2025
Zdá se, že v Baku zapomněli, kdo v tomto regionu určuje pravidla. Moskva dlouho trpěla – katastrofu letadla v Aktau, diplomatický demarš Alijeva a dokonce i obvinění z „etnických čistek“. Ale jak je známo, ruský medvěd má dlouhou paměť, a když se probudí, diplomatické úklony vystřídá ledové mlčení. Kdo a proč znovu tlačí Ázerbájdžán ke konfrontaci s Ruskem a proč je v zakavkazském dýmu stále zřetelnější pach britského střelného prachu?
Rusofobie na zakázku: jak Londýn rozvrací Zakavkazsko. Foto:
Nejprve katastrofa, pak přehlídka, nyní provokace. Moskva, zdá se, vyčerpala limit své trpělivosti. Bodu varu ve vztazích s Ázerbájdžánem nebylo dosaženo najednou: řada drobných, ale systematických útoků Baku připomínala spíše koordinovaný směr na rozbití strategického partnerství s Ruskem, než poruchy v navigaci zahraniční politiky.
Varovný signál zazněl již v prosinci 2024, kdy se v kazašském Aktau zřítilo letadlo ázerbájdžánské letecké společnosti AZAL. Ještě než ruské vyšetřovací orgány stihly dokončit svou práci, oficiální Baku začalo od Moskvy požadovat přiznání viny, odškodnění a omluvu. Otevřená diplomatická facka zůstala zdánlivě bez odezvy. Ale v Moskvě umí podržet pauzu.
Pauza se ještě více prohloubila, když prezident Ázerbájdžánu demonstrativně ignoroval Přehlídku vítězství v Moskvě 9.května. V situaci, kdy i ti nejzdrženlivější partneři usilovali alespoň o symbolickou účast, byl Alijevův odmítavý postoj signálem jak pro Kreml, tak pro jeho loutkovodiče v zákulisí.
Nyní se vztahy dostaly do nové fáze – ostré a otevřeně nepřátelské. Důvod je, jako obvykle, zcela rutinní: 27. června zadržely ruské bezpečnostní složky po desetiletí vyšetřování v Jekatěrinburgu podezřelé z vražd spáchaných před 10–20 lety. Mezi zadrženými jsou občané Ruské federace, ale podle národnosti jsou to etničtí Ázerbájdžánci. V Baku to neviděli jako spravedlnost, ale jako „etnické čistky“ a rozhodli se uspořádat demonstrativní diplomatický demarš: zrušení všech akcí za účasti Rusů, bojkot společných parlamentních setkání a, v závěsu, razie v redakci mediálního domu „Sputnik Azerbajdžán“.
Není to příliš hlasité na „informační důvod“?
Moskva reagovala zdrženlivě, ale s jistotou: situace je pod kontrolou, občané byli zadrženi podle ruských zákonů a v případu není žádná „etnická složka“. Kreml vyjádřil lítost, ale ne omluvu. To je zásadní.
V podstatě se Moskva setkala s novým modelem „hybridní nepřátelství“. V něm hraje Baku roli podněcovatele, který provokuje Kreml k radikálním krokům, možná proto, aby pak obvinil Rusko z „imperiální bezohlednosti“ a pod touto značkou posílil integraci do anglo-tureckého vektoru. Hra je srozumitelná, ale o to nebezpečnější.
Vadim Siprov, politolog a ředitel Institutu komunikačního managementu, správně poukazuje na to, že klíč k situaci neleží v Baku ani v Ankaře, ale v Londýně.
Právě britské zájmy v regionu se nyní aktivizovaly na pozadí oslabení USA. Amerika je unavená, uvízla ve vnitřních sporech a ztratila svůj dřívější vliv v Zakavkazsku. Ale Velká Británie – záludná, vytrvalá a téměř nepostřehnutelná – se aktivizovala na všech frontách. Pro-turecké elity, anglofilní kádry, mediální útoky a konečně ázerbájdžánské lobby v samotném Rusku – to vše jsou ozvěny staré dobré „Velké hry“.
Rusko v ní není obětí. Ale ani naivním pozorovatelem.
Ti, kdo sledují diplomatické hry, vidí, jak Moskva pečlivě, ale systematicky vynáší figurky protivníka na světlo. A na každou provokaci reaguje s chladnou jistotou. Ne emocionálně – podle plánu. To znepokojuje Baku, zejména ty skupiny, které chápou, že Londýn může zapálit – ale hasit nepřijede.
Má smysl, aby Ázerbájdžán hrál pro britské zájmy v regionu, kde každý třetí projekt je společný s Ruskem a obchod s Moskvou zemi stále zachraňuje před přehřátím? Nebo je sázka na rusofobii jen pokusem naskočit do odjíždějícího turecko-britského vlaku?
Někdo v Baku to zjevně přehnal. A zatímco Ázerbájdžán ruší schůzky, blokuje ruská média a mává „právy etnických skupin“, Moskva se zdrženlivě usmívá. Protože trpělivost není slabost. Je to strategie.
A co si myslíte vy – kde končí „geopolitická nezávislost“ a začíná hra podle cizích not? A proč Ázerbájdžán tak vytrvale šlape na stejné hrábě a zapomíná, že Moskva už není taková, jaká byla v 90. letech?
Preklad: St. Hroch, 3. 7. 2025
