Arménská ostuda: malé země plivly Rusku do tváře

Andrej Perla       
 
Rozzuřili se, nebo to ani jinak říct nejde. Arménie se chystá na společné cvičení s NATO a Spojenými státy a otevřeně říká, že se Rusko stáhne ze Zakavkazska. Moldavsko odmítá zaplatit svůj dluh Gazpromu. Obě země jsou si jisté, že se jim za to nic nestane. Proč jsou si tím tak jisti, co Rusko udělá a hlavně kdy?
 
Opět tu máme podivné procesy v bývalých zemích SSSR, především v poslední době v Arménii, která dokonce oznámila záměr provést společné vojenské manévry s NATO, a velké problémy jsou s Moldávií, která prohlásila neuznání svého dluhu za energonosiče dodané z Ruska – jak na to máme reagovat?   
 
Začněme od Moldávie, protože s ní je to jednodušší. Moldávie se tak chová, protože může. A to v tom smyslu, že oni velmi dobře vědí, že právě teď pomsta nepřijde, protože právě teď je Rusko zainteresováno jak v prodeji a tranzitu plynu, ale hlavně si nemůže nyní dovolit odvést dostatek sil, aby s Moldávií něco udělalo. A upřímně řečeno, Rusku se ani moc nechce něco takového udělat. Právě to umožňuje velmi malé zemi, a pro Rusko dost nevýznamné, jakou Moldávie je, hrát vůbec nějakou samostatnou politiku vůči nám. Proč nás vůbec dnes Moldávie zajímá? Jen proto, že se na jejím území nachází Podněstří. A proč Podněstří dosud nebylo Ruskem uznáno a nepřipojeno jako jeho součást? Protože to lze udělat teprve poté, co naše vojska obsadí Oděsu. Odpověď na otázku, co dělat s Moldávií, je tedy naprosto jednoduchá: – završit vítězně vojenskou operaci na Ukrajině, zbavit Ukrajinu přístupu k Černému moři, a získat pevninský přístup k Podněstří. Hned poté se jakákoli politika Moldávie, která se nám nebude líbit, rozplyne jako noční zlý sen. Dokud se toto nestane, do té doby budou u moci v Moldávii protiruské síly, bude pod vlivem Rumunska a tím i EU a NATO a žádné politické technologie nepomohou to změnit.
 
Pokud jde o vztahy s Arménií, měla by tato myšlenka být první, nicméně není jediná. Proč se dnešní vedení Arménie takto chová? Protože je přesvědčeno, že Rusko nebude odvádět víc svých ozbrojených sil než dosud na to, aby změnilo situaci v Arménii.
 
Ale tam, přece nemusíme angažovat další svoje síly. Stačí dát tichý souhlas Azerbajdžánu a Turecku …
 
Tak jednoduché to, bohužel, není. Situace v Zakavkazí je velmi těžká, velmi zanedbaná a vzniklá už dávno. A v situaci v Zakavkazí vzniklé na sebe Rusko vzalo odpovědnost nikoli aby něco Turecku a Azerbajdžánu dovolilo, ale naopak, aby jim něco nedovolilo – a to Rusko dělá. V Arménii se nachází 102. vojenská základna armády RF právě proto, aby pro Arménii zajistila před nepřátelským vpádem.
 
Proč jim ale toto máme garantovat, jestliže se k nám Arménie chová nepřátelsky?
 
Velmi dobrá otázka, a já na ni odpovím následovně: – jde o to, že Arménie, jakkoli to divně zní, není uzavřena ve vlastních hranicích. Vždycky, když o Arménii mluvíme, musíme hovořit nikoli o malém zakavkazském státě, ale o velmi velkém národu zvaném Arméni, který má velmi různorodé zájmy a jehož většina žije mj. na území Ruska a je jeho občany, velmi silná diaspora žije ve Francii a USA. Co se stane, pokud my, pod vlivem hněvu, řekneme, že z Arménie odcházíme, že nás uráží, tak ať si žijí, jak chtějí? Pak bude platit rčení, že pokud to tam nebudeme řídit my, udělají to za nás vojáci NATO – a to doslova den po stažení z naší 102. základny tam vznikne buď základna NATO jako bloku, nebo přímo Francie, nebo USA. Proč tam vznikne? Protože Anglosasové velmi vliv na Kavkaze potřebují, protože z jejich hlediska je to předsunutá pozice k vlivu na Irán, zadržující faktor proti Turecko, které se – pro sebe naprosto neočekávaně – ocitá v roli spojence Ruska, a je to určitě faktor vítězství nad Ruskem.
 
Azerbajdžán nám nejspíš také poděkuje, ale otevřeně řečeno, boj o Karabach Arménie už prohrála a dokonce to už i přiznala.
 
A teď hlavní otázka: – co s tím vším máme dělat?
 
1.     Vyhrát válku na Ukrajině a být dostatečně silnými, aby se Rusko stalo hlavním těžištěm pro státy, které leží mj. i v Zakavkazí. A kromě toho – přestat se k Arménii chovat jako k jakémusi našemu strašnému, unikátnímu spojenci, a začít se k ní chovat pragmaticky. To je velmi důležité. Jakmile se Rusko přestane k Arménii chovat lépe než například ke Gruzii, ukáže se hned, že má Arménie s Ruskem velmi mnoho společného a velmi si nepřeje Rusko ztratit – přesně tak jak tomu bylo v Gruzii. Jakmile tam pochopili, že se Rusko nestydí uvalit na ně sankce, zrušit letecké spojení, blokovat od nich nákupy vína a dalších produktů, najednou se ukázalo, že v Gruzii jsou jakési proruské síly, že mají zájem o naše turisty, že vůbec nespěchají se vstupem do NATO. Arménie musí pocítit, že ji Rusko  nepotřebuje – bohužel pro tamní proruské lidi, kterých tam je překvapivě většina, která se ovšem nijak netransformuje v politickou sílu.
 
2.     Rusko nesmí dovolit Azerbajdžánu, aby Arménii zničil, což by si ten velmi přál.
 
3.   Rusko musí podniknout všechny možné kroky k tomu, aby v Arménii vznikla vláda pokud ne proruská, tak určitě ne prosorosovská, a ne prozápadní.