Apokalypsa nebo fázová krize… válka proti Rusku

Sergej Pereslegin^*)   
 
Jsou v EU síly schopné zabránit dezintegraci? Katolická církev (KC) přece má projekt sdružování Evropy…
Je to složité.
1.     Především KC projekt sdružování Evropy nemá. Ona má projekt sdružování katolické Evropy, což přece jen není totéž, protože významná část Evropy je protestantská.
2.     V KC letos proběhly velmi významné události – především zemřel Benedikt.
 
Především je třeba mít na zřeteli, že ve Vatikánu se papež formálně nemůže vzdát, dokud je živ. Z tohoto hlediska byl František papežem, ale Benedikt byl honorárním papežem. To velmi posilovalo stabilitu celé struktury. Představte si, že by se něco stalo s Františkem… – v tom případě mohl Benedikt automaticky vyjádřit svou pozici jménem Svatého stolce a museli s ní počítat všichni účastníci konfliktu.
 
Od momentu Benediktovy smrti se situace změnila. A Jediný papež se stává jediným bodem základní stability katolicizmu. Přitom je dnes situace v KC velmi složitá. Na jedné straně sám František, který provedl velmi závažnou konsolidační kampaň církve a soustředění moci ve svých rukou. Přitom je František jen malým kouskem dvoutisícileté historie katolicizmu. Za 2-3 roky shromáždit všechno ve vlastních rukou papež nemohl, ale jeho postup vyvolal velmi silný nesouhlas těch, na jejichž práva sáhl.
 
Ve světě vznikla vůbec velmi zajímavá situace. Všichni vidí krizi, ale krize vidí různé. Nejhůř se jeví obraz naší Ruské pravoslavné církve (RPC), která se domnívá, že probíhá apokalypsa. Naše skupina má za to, že máme co do činění s fázovou krizí se všemi důsledky z ní plynoucími. Evropané i Američané se domnívají, že narazili na systémovou politickou krizi –
a v tom je, samozřejmě zásadní rozdíl.
 
V rámci fázové krize záchrana a obnova Západu a globalizace není zásadně možná.
V rámci systémové politické krize lze jednotu obnovit na úkor Ruska a Číny a zbytku relativně nezávislých struktur vůbec.
 
Obsahem této války je, kdo bude mít pravdu.
·       Pokud je správná ruská pozice, pak se Evropa rozloží v každém případě, což znamená, že ukrajinská válka bude Evropou prohrána.
·       Pokud je správná západní pozice, pak počítají s tím, že se jim podaří zlomit situaci právě přes rozpad a zničení Ruska. Potom by vyhráli Ukrajinu a na určitý, nepříliš dlouhý čas, by se postavili na nohy.
 
V této situaci je pozice KC naprosto záhadná. Jakoby nevěděli, s kým mají souhlasit: – s apokalypsou, fázovou krizí, nebo systémovou krizí? V každém případě ale nějaká krize, a velmi vážná, určitě je. O to se nikdo už nezkouší přít. To ovšem znamená, že postava Františka najednou přestává všem vyhovovat. Jde o to, že on je neuvěřitelně dobrý pontifik v situaci před bouřkou, kdy je velmi důležité umění se domluvit. František, který je sám přívržencem velmi konzervativního katolicizmu, se nicméně domlouvá s členskými státy EU a obecně neodsuzuje LGBT, jednopohlavní sňatky ani to, co se obecně dnes děje na Západě – juvenilní justice, BLM, atd. Přitom zůstává konzervativním a to vše se mu vůbec nelíbí – ale neodsuzuje to. Ono, pokud ve světě probíhá politická krize, katolíci nepotřebují přikládat pod kotel. Právě oni potřebují, aby vše bylo v klidu, a na konto probíhajících událostí posunout kanonický prostor, oslabit roli RPC a posílit roli svoji.
 
Pokud jde o apokalypsu, stává se pozice církve velmi zranitelnou – protože při apokalypse jde o přímou účast Boha v probíhajících událostech. Někdo může věřit v Boha, jiný zase ne, ale obecně vzato, hlava církve a konkláve kardinálů musí v Boha věřit – přinejmenším profesionálně. A v tom případě je třeba se vrátit k přikázáním, tedy k maximálně konzervativní situaci, kterou František, díky svému typu vyjednavače, nezajistí. Znamená to, že oprávněně můžeme očekávat velmi vážné problémy a rozpory v KC. Přitom rozpor nebude v otázce, zda František nebo ne, což nikoho z nás nakonec zvlášť nezajímá – krom katolíků samých.
 
Bude varianta, zda je KC ochotna se vrátit jako silný a nezávislý hráč. Jako nezávislý hráč se ale musí distancovat od evropské pozice, aniž by se připojila třeba k ruské pozici. Pokud aspoň elementy takového pohybu zpozorujeme, bude to znamenat, že se KC rozhodla pro názor, že současná krize je více než jen politická, což ovšem znamená katastrofu Evropy v každém případě. To je další element hry.
 
Všimněte si, jak se nám před očima rozšiřuje prostor konfliktu. Už je jasné, že zahrnuje Evropu jako celek, že zahrnuje USA. Jestliže ale chápeme, že konflikt se dnes indukuje na KC, tak zapojuje miliardu katolíků po celém světě. Řekl bych, že v tuto chvíli je pozice RPC v konfliktu vyjádřena, pozice katolíků je zatím na vodě a probíhá tvrdý konflikt těchto dvou směrů. Pozice protestantizmu, vynecháme-li protestantizmus ruský, je zatím nejasná. Takže takto vypadá konfesionální pozice.          
 
To ale ještě není vše. Dnes se docela pravidelně posuzují možnosti, které poskytují Ukrajině velmi těsné spojení se Západem a praktická izolace Ruska. Poskytuje jí to možnost porušovat mezinárodní právo, kolikrát chtějí. Mohou například přes třetí/čtvrté ruce, samozřejmě, že nikoli za vlastní peníze koupit nákladní zaoceánskou loď, naložit ji v jiném místě bojovými drony, zase koupené za cizí peníze, a poslat ji někam, řekněme do Tichého oceánu. Odkud poté zaútočí na ruská přímořská města (Vladivostok, Nachodka). Budou-li drony dobré a loď nepřipluje příliš blízko, aniž by zaplula do ruských výsostných vod, tak mohou dosáhnout i do Komsomolska na Amuru, s jeho velmi důležitými zbrojními závody. Je zřejmé, že útok z takového směru armáda nejspíš nečeká, protože takováto operace není na úrovni armádního plánování. Útok sice žádný reálný výsledek nepřinese, ale velmi silně zapůsobí psychologicky. Takové operace nazývám ve strategických hrách herními – ve hrách se takové operace přehrávají vždy. Ale v důsledku toho vidíme rozšíření vojenských operací na ruský Dálný Východ, nebo na ruský Sever (Barentsovo moře, Baltské moře), což vypadá velmi pravděpodobně. Sice to není tak úplně lehké udělat, ale za podmínek, kdy Západ Ukrajinu kompletně podporuje, je to operace možná.
 
Přitom není zcela jasné, jak by měla RF odpovědět. Sotva bude potápět všechny lodě, pod kteroukoli vlajkou, přiblížící se na 250-300 km od pobřeží. Na druhé straně ale potopení té lodi po vypuštění dronů, už význam nemá. A tady vyvstává otázka: – pokud se takovým způsobem bude rozšiřovat válečný prostor, co může udělat Rusko? Symetrickou operaci bude velmi složité provést – a to nemám na mysli útok na Ukrajinu. Pak to ovšem znamená, že bude nutné zaútočit na všecky lodě, které se toho zúčastní, což bude znamenat smrt jejich posádek, protože je nikdo do zajetí brát nebude. A Rusko bude, po vypuštění jejich dronů, podle všech zákonů v právu, protože bude napadeno a Západ na to nic neřekne. Anebo jsou to široké odvetné operace analyticko-teroristických skupin na Západě samotném.
 
Je úplně jasné, že dnes válka zůstala viset v situaci, kdy se její prostor může rozšiřovat už nejen geograficky. Takový úder by znamenal, že se světová moře stanou kompletně šedou zónou.
 
Je i druhá stránka věci, a tou je rozšíření válečného prostoru na celé území Ruska, celé území Ukrajiny a celé území Evropy. Zatím nemluvím o Americe, na níž se zatím válka zjevně nepřenáší. To znovu ukazuje, kdo v této válce má všechny šance být úspěšnější než ostatní. A toto rozšíření válečného prostoru je zatím to nejdůležitější, co se nyní děje – z událostí, které se staly od konce prosince do první poloviny ledna. Sice ještě neproběhlo, ale je cítit, předpokládá se a bude divné, pokud k němu nedojde. Znovu zdůrazňuji, že mnohé závisí na tom, co se děje bezprostředně na frontě – může se ukázat, že Ukrajina už na rozšíření válečného prostoru nemá. Chtělo by se tomu věřit.
 
Znovu upozorňuji, že Ukrajině nedovolí uzavřít mír. Rusko v podstatě může uzavřít mír za těch či oněch podmínek. S výjimkou míru na podmínkách porážky, což by pro Rusko znamenalo import občanské války. Ukrajina ale už žádný kompromisní mír uzavřít nemůže, protože kromě úplného zničení Ruska jinou variantu nemá. Ale ani EU, pokud přejde na verzi kompromisního míru, čeká dezintegrace velmi širokého rozsahu – takže tam kompromisní mír také v úvahu nepřichází.
 
To ale znamená, že intenzita války jako takové bude klesat, bude mít stále více proxy-charakter, ale prostor, který zasáhne, bude stále širší. A to je to, co nás v blízké době čeká.
 
Na tomto šíření válečného prostoru se budou prořezávat záblesky konfliktů, z nich jeden se v jistém momentě stane významnějším než Ukrajinský. Zda to bude čínsko-americký, nebo ten se odkládá na třicátá léta, zatím nemohu říci. Spíš se kloním k předpokladu, že řeči o kovidové vlně v Číně jsou pokusem čínského vedení o vypořádání se s problémy, které samo vytvořilo v létě loňského roku a později na sjezdu. A to opatřeními, která si už otestovali a která prokázala svou funkčnost. To ale současně znamená, že naše letní prognóza se pomalu plní. Čína v tom případě přestane být krajně významným a rozhodujícím subjektem.
 
Pokud ale Čína skutečně z tohoto prostoru odchází, pak to znamená, že jakýkoli konflikt, který bude vznikat, bude přímo nebo zprostředkovaně souviset s Ruskem. Znamená to, že znovu začínáme zaujímat pozici, kterou jsme zaujímali před rokem 1991. Sice v mnohem horších počátečních podmínkách, s daleko menšími zdroji, ale s daleko větší historickou zkušeností a chápáním toho, co se děje.
 
_{*) Ruský expert na futurologii, teorii her a geopolitiku}