Alexander Vladimirov: Je najvyšší čas, aby Rusko…

Je nejvyšší čas, aby Rusko přiložilo Washingtonu pistoli k hlavě…

20220714 Alexander Vladimirov

Na protiruské frontě se výrazně aktivizoval americký zahraničněpolitický guru Henry Kissinger. Ve svých 99 letech (27. května 2022) si zachoval intelekt a svěžest mysli.

Při hodnocení potenciálu Henryho Kissingera nesmíme zapomínat, že právě díky němu byla v Sovětském svazu definitivně pohřbena myšlenka “rudé miliardy” (jaderné zbraně SSSR + miliarda obyvatel Číny). V únoru 2022 uplynulo právě 50 let od Kissingerovy tajné návštěvy Číny v roce 1972. Kissingerovi se pak podařil geopolitický kousek a využil ČLR k boji proti SSSR výměnou za její přístup k západním technologiím, financím a politice “jedné Číny”.

Všimněte si čtyř událostí ve veřejném spektru s jeho přímou či nepřímou účastí, kde navrhoval možnosti řešení ozbrojeného konfliktu na Ukrajině.

Prvním je Kissingerův projev v Davosu 23. května 2022: byla navržena neutrální Ukrajina a v ideálním případě návrat ke statu quo na dělící linii, tj. k 24. únoru 2022.

Druhým je zveřejnění velmi podrobného patnáctibodového mírového plánu na ukončení války na Ukrajině 18. června 2022 v časopise The National Interest: navrhuje, aby si Rusko ponechalo Krym, který je již náš, a možná i Donbas po dalším referendu pod mezinárodní kontrolou, pokud se obyvatelé vysloví pro odtržení od Ukrajiny.

Henry Kissinger je emeritním předsedou Centra pro národní zájmy, které vydává časopis The National Interest. Až tedy uvidíte Dimitrije Symese (americký ruskojazyčný politický komedntátor), prezidenta a výkonného ředitele tohoto centra, vězte, že za ním se vznáší stín Henryho Kissingera.

Třetí je Kissingerův rozhovor v červencovém čísle britského časopisu The Spectator a zde je podrobná citace:

“Základní koncept je následující: existují tři možné výsledky této války – všechny tři jsou stále do jisté míry otevřené.

Pokud Rusko zůstane tam, kde je nyní, získá 20 % Ukrajiny a většinu Donbasu, hlavní průmyslovou a zemědělskou oblast a pás země podél Černého moře. Pokud tam zůstane, bude to vítězství, navzdory všem neúspěchům, které Rusko na začátku utrpělo. A role NATO nebude tak rozhodující, jak se dříve předpokládalo.

Druhým výsledkem je, že dojde k pokusu o vytlačení Ruska z území, které získalo před touto válkou, včetně Krymu, a pak se bude jednat o válku se samotným Ruskem, pokud bude válka pokračovat.

Třetím výsledkem, který jsem nastínil v Davosu a který, jak věřím, Zelenskij nyní přijal, je, že pokud svobodné národy zabrání Rusku ve vojenských úspěších a pokud se frontová linie vrátí do pozice, z níž válka začala, pak bude současná agrese jednoznačně poražena.

Ukrajina se po roce 2014 vrátí do stavu, v jakém byla na začátku války: na frontovou linii. Pokud se nestane součástí NATO, bude znovu vyzbrojena a úzce s ním propojena. Zbytek by mohl být ponechán na vyjednávání. Byla by to situace, která by na nějakou dobu zamrzla. Ale jak jsme viděli na příkladu sjednocení Evropy, časem jich lze dosáhnout.”

Všimněte si posledního odstavce citátu. Velmi dobře to ukazuje hloubku strategického plánování našich geopolitických protivníků.

Zatlačit Rusko zpět na linii dotyku do 24. února 2022 a zmrazit konflikt na dobu neurčitou, přezbrojit s pomocí NATO a poté, pokud nastanou příznivější podmínky, vrátit území LDNR a Krymu Ukrajině, byť za několik desetiletí. Stejně jako v případě sjednocení Německa 3. října 1990.

Později, 3. července 2022, Henry Kissinger v rozhovoru pro časopis Time (čtvrtá událost) prohlásil, že “nejlepší dělící čarou pro příměří je situace před vypuknutím války“.

Řekl také:

“V současné době Rusko stále okupuje 15 % předválečného území Ukrajiny. Než bude možné uzavřít skutečné příměří, musí být vrácena Ukrajině. Sporným územím je malý kousek Donbasu, asi 4,5 %, a Krym. Zejména Krym má pro Rusko význam přesahující současnou krizi.“

V Kissingerových návrzích tedy není nic, co by mohlo Rusko byť jen trochu zajímat: možná nám ponechal Krym, ale ten je podle Kissingera stále sporným územím, a Donbasu se navrhuje vzdát úplně.

Bývalý americký ministr zahraničí svými návrhy sondoval reakci Moskvy. Jeho “mírové” iniciativy samozřejmě vyvolaly určitý výbuch aktivity ruské mírové strany, která sní o starých časech před zahájením speciální vojenské operace na Ukrajině. Na Kissingerovo úsilí však nereagovalo žádné ruské vojenské a politické vedení, jemuž bylo ostatně poselství určeno.

Ve stejné době Henry Kissinger v rozhovoru pro časopis Time prozradil něco, co ho opravdu znepokojuje: “Mám velké obavy, že by tato válka mohla přerůst v něco, co se stane velmi nezvládnutelným. Bývalý americký ministr zahraničí se obává jaderného armagedonu, pokud eskalace na Ukrajině dospěje až k jaderné výměně mezi Ruskem a USA“.

A to je důvod ke znepokojení. Západní dodávky zbraní na Ukrajinu zahrnují stále sofistikovanější a technologicky vyspělejší zbraně s velkou ničivou silou a dosahem.

Ukázkovým příkladem je předání zbraní M142 HIMARS kyjevskému režimu. Jejich celkový počet brzy dosáhne dvanácti odpalovacích zařízení. Co je důležité. Nová série čtyř odpalovacích zařízení bude mít větší přesnost a dosah. Je však třeba mít na paměti, že ruské ozbrojené síly již zničily dvě odpalovací zařízení HIMARS.

Je zřejmé, že VSU, které obdržely rakety s doletem až 300 kilometrů, je bez váhání použijí proti cílům hluboko na ruském území.

Odborníci předpokládají, že na podzim Spojené státy otevřeně zahájí dodávky svých bojových letounů a protiletadlových raketových systémů dlouhého doletu na Ukrajinu. To sice nezajistí zvrat ve válce, ale povede to k dalším ztrátám v řadách ruských ozbrojených sil, a to jak na živé síle, tak na vybavení.

A tento přístup USA a jejich spojenců by mohl být jedním z důvodů vážné eskalace mezi Washingtonem a Moskvou.

Shrneme-li Kissingerův postoj, rozhodně není pro světový mír, ale spíše pro řízenou eskalaci vztahů s Ruskem. Cíle Washingtonu nepodléhají revizi a případné ruské zájmy nejsou brány v úvahu. Hlavní podmínkou podle Kissingera je vyhnout se přímému jadernému konfliktu s Ruskem.

Z této americké strategie může Rusko také plánovat své vlastní akce. Aby Rusko co nejdříve dosáhlo vítězství na Ukrajině, musí kyjevský režim zbavit svého spojence na Západě, především USA, tj. překročit územní hranice SVO. Nejde o boj, ale o vytváření hrozeb.

Nejdůležitějším úkolem je dostat americkou elitu z její komfortní zóny. A tato zóna se nachází v kontinentálních Spojených státech. Právě zde, za oceánem, se americký establishment cítí bezpečně. K tomu je nutné rozmístit ruskou vojenskou infrastrukturu v Latinské Americe, v podbřišku Spojených států.

Pouze přímé a bezprostřední ohrožení rozhodovacích center a domácí fronty může Washington přivést k rozumu a zmírnit jeho choutky v Evropě. Nezapomeňte, že kromě ukrajinské krize Američané a Britové vytvořili a vytvářejí řadu problémů kolem ruských hranic: pozemní tranzit do Kaliningradu, doutnající kazašský případ a Moldavsko, které je intenzivně vyzbrojováno NATO.

Symetrickým, reaktivním jednáním bude Rusko rozvráceno a vtaženo do vyčerpávající války, a to potenciálně na několika místech. A je velkou otázkou, zda na to všechno máme prostředky. Takže je načase je přestat pleskat přes prsty, ale přiložit Washingtonu pistoli k hlavě.