Obrázok od Gerd Altmann z Pixabay
S priateľom z ČR, ktorého aj na našich stránkach poznajú čitatelia pod pseudonymom Lex, sme si pred nejakým časom písali na tému súčasnej impotentnej opozície, čo je v obidvoch našich bratských krajinách veľmi podobné.
Začalo to pod článkom „Plná odpovědnost“ na portáli Vidlákovy kydy. Vidlák je okrem toho, že je český bloger, pravidelným účastníkom a verejným podporovateľom pochodov za mier v Prahe. Tomu, čo sa deje v Českej republike, rozumieme zo susedov najlepšie. Majú tam podobne kovanú vládu aj prezidenta, podobne arogantnú kaviareň v hlavnom meste, podobne agilné neziskovky, médiá aj ambasádu. Dokonca aj podobne bezmocnú a bezradnú opozíciu. To jen tak na okraj. Napokon sa to vyvinulo do zaujímavej výmeny názorov na podstatu súčasnej politickej a ekonomickej biedy, ktorá sa nám pálčivo prejavuje v oblasti dôchodkov. Mnoho z tejto debaty môže byť zaujímavé aj pre vás, tak niektoré časti uvádzam nižšie.
Marián Moravčík: V tom Vidlákovom článku mi je sympatické a myslím, že má pravdu, keď v závere píše o prepojovaní. Že sa v alternatíve musíme vzájomne prepájať, aby sme si mohli navzájom veriť. Aby sme sa orientovali na myšlienku a nie len na osobu jedného, zväčša dočasného lídra.
Lex: Mně se líbilo, co v diskuzi napsal nick Minorita. Skvěle shrnul naprostou impotenci opozice. Nebudu to opisovat obšírně, ale alespoň jednu větu: „alternativa si neuvědomuje nebo nechce uvědomit, že vlastně hraje jejich hru podle jejich pravidel“.
MM: Presne to isté je u nás.
Lex: Je samozřejmě chvályhodné, když se proti současné „zemské“ demoliční politice a jejím strůjcům vytváří opozice a hledá prostředky jak tu jejich „národní frontu“ rozrušit a vrátit vývoj tam, kam patří, tj. k rozvoji ve prospěch občanů a národa země, nikoliv ve prospěch držitelů globálního kapitálu, jemuž k dalšímu „rozvoji“ do budoucna schází jistota v podobě zdrojů – mám na mysli na prvním místě přírodní zdroje, kterých je ovšem na světě dost, jenom jsou v těch „nesprávných“ rukách.
Velmi stručně řečeno, co stojí za rozes%anou mezinárodní situací současnosti, v jejímž rámci to, co se děje tu a tam na Zeměkouli, co ovládají lidé, jsou jen jednotlivé jevy z toho pramenící.
V tomto ohledu se mi zdá, že principiálně jakýkoliv pokus ty „jevy“ eliminovat, ohnout, přizpůsobit do jiné podoby, představují něco jako činnost Strany mírného pokroku v mezích zákona, anebo z novějších dějin budování „socialismu s lidskou tváří“. Protože ty „jevy“ u nás ovládají úplně jiní týpci než je Fiala, Rakušan etc. – to jsou je pěšáci. Karty, ty trumfové, má v ruce někdo úplně jiný, a to ten, kdo má zatím ekonomickou sílu ovládat světové dění, „kupovat“ si státní rozpočty celých států, ne ty pouhé marionety, které jim už pak slouží tak nějak z „musu“.
MM: Toto je veľmi dobrý postreh, Tvoj aj Minoritu. Myslím, že toto si veľmi dobre uvedomuje celá opozícia a práve toto je príčina jej bezmocnosti a paralýzy. Cítia sa existenčne závislí na tom, aby ich akceptovali „tí zvonku, čo držia tromfy“. Lenže dnes je už jasné, že stratégia tých zvonku je pre Európu neudržateľná a vládnuca klika, čo len plní pokyny zvonku, zákonite zlyhá.
Lex: Tak nějak. Uvedu příklad pro oblast důchodů, což je důležité u nás i u vás. Před pár dny se u nás „bouřilo ve sklenici vody“ ohledně snížení valorizace důchodů – prý přece důchodci jsou ti, kdo „nám“ chtějí prožrat naše šťastné zítřky (mj. vyfutrované navýšením rozpočtu na zbrojení, vůči němuž je to navýšení důchodů chudým příbuzným). Není dne, aby na tapetě našich „pravdomluvných“ sdělovadel v rukách presstitutů nebylo poukazováno, jak zítra, za rok, za pět let „na důchody nebude“. A přitom tahle konstrukce stojí ne na výdajové stránce na „důchodového účtu“, ale na neudržitelnosti jeho příjmové stránky. Jednoduše proto, že v podílu výdajů na důchody v poměru k HDP jsme někde v dolní třetině zemí s nejnižším procentem těchto výdajů.
MM: K tomuto uvediem jednu tabuľku, čo som našiel na portáli Tatrabanky.
Je vidieť, že vo všetkých oblastiach naše vlády kopírujú štruktúru výdavkov EÚ (pokyny zvonku), okrem sociálneho zabezpečenia. Takže to, čo si povedal, sa nedá vysvetliť tým, že máme nižšie HDP na hlavu – toto platí vo všetkých oblastiach. Ale výdavky na sociálne zabezpečenie sú cielene ako jediné proporcionálne nižšie. To sociálne zabezpečenie je jediný typ výdavkov, na ktorý sa nemôže priamo zavesiť niektorá súkromná firma, to medzi rečou. Priority podčiarkuje aj riadok Ekonomická oblasť, kde sme obidve naše krajiny proporcionálne vyššie oproti EÚ, a práve toto sa priamo dotýka súkromných firiem.
Lex: Tohle bych dal navrch k tomu, co jsem v otevřeném dopisu napsal Prof. PhDr. Martinu Potůčkovi, CSc. MSc., to je v ČR důležitě veřejně komunikující osoba k důchodovým „reformám“. Nebudu to uvádět komplet, dá se to najít zde, ale bude dobré zopakovat alespoň toto:
Obávám se, že všechny komise, včetně té Vaši, narazily na stejný limit „provozní slepoty“. Limit spočívající v „zabetonovaném“ pohledu, že výše příjmové stránky „důchodového účtu“ resp. odvodů na sociální zabezpečení se musí odvíjet od sumy vyplácených mezd zaměstnanců. Bylo proto jen signifikantní, že konflikt příjmů a výdajů na vyplácené důchody se řešil „snižováním“ výdajů prodlužováním věku pro odchod do důchodu (což, samozřejmě, s prodlužováním průměrného věku dožití nemohl vydržet donekonečna).
„Zoufalý“ pokus pravicových vlád se zavedením soukromého důchodového pilíře, který ovšem odčerpával prostředky (a to právě těch nejvíce příjmových skupin, tedy část těch nejvyšších) ze státního systému, musel být při nízké úrovni českých mezd odsouzen k nezdaru (právě ten byl asociální, právě ten vedl k rozevírání důchodových „nůžek“), a jakkoliv mám nepřekonatelné výhrady k sociální demokracii Bohuslava Sobotky, bylo zrušení onoho pilíře snad jedinou skutečně pozitivní zásluhou jeho koaliční vlády, širokou veřejností, žel, málo doceněnou.
Použil-li jsem výše výrazy o „provozní slepotě“ a „zabetonovaném“ pohledu, mám na mysli skutečnost, že právě tento pohled na zdroj příjmů sociálního systému je do budoucna neudržitelný. Jakkoliv to teď v době enormní konjunktury nevypadá, potřeba pracovních sil se bude s rozvojem automatizace a robotizace snižovat. Lidskou práci a tím i odměny budou do budoucna přebírat stroje. Tedy, abych byl přesný, přebírat budou tu práci, „odměny“ za ně budou přebírat držitelé kapitálu, jejich vlastníci, a žádné odvody do sociálního systému z nich odvádět nebudou (byť se tyto myšlenky na „západě“ už objevily, byly však těmi, kdo ve společnosti reálně vládnou – tedy držiteli ekonomické moci – rychle zapuzeny). Děje se tomu tak ve velkém už dneska, jen to není zatím tak do očí bijící. Snad jen když nahlédneme do moderních automobilek, kde je lidská ruka vzácným úkazem. A tento trend bude pokračovat. Zisky vlastníků (globálního) kapitálu strmě stoupají a sumy mezd, z nichž se sociální odvody vypočítávají, stagnují nebo rostou tempem zdaleka neodpovídajícím onomu růstu zisků.
Stručně a jasně řečeno, dochází čím dál více k větší a větší disproporci mezi částmi, na které jsou děleny výnosy z ekonomických činností.
Takže – má se dále toto procento snižovat a český (slovenský) důchodce má patřit k nejchudším v Evropě (tím spíše, že se připravuje zákonná novela, která má posunout věk odchodu do důchodu na nejvyšší hranici v EU, jestli se nemýlím)? Zatímco příjmová stránka „důchodového účtu“ je už po léta od převratu 1989 stále stejná – odvíjí se výhradně od nákladů na živou práci – chcete-li, od salda vyplacených mezd všemi zaměstnavateli /já vím, ještě jsou zde OSVČ/. A to za situace, že se za ta léta produktivita práce zásadně navýšila a podíl nákladů na živou práci ve vztahu k výslednému produktu se snižuje, mj. ruku v ruce s logistikou, mechanizací, automatizací, robotizací…. Důsledkem pak jsou výrazně rostoucí příjmy držitelů kapitálu a jen pozvolna rostoucí příjmy zaměstnanců (navíc – aktuálně, ale konec konců i průběžně – požírané inflací). Výsledek je známý už léta. Je jím odliv čím dál většího množství bohatství k čím dále užší špičce nejbohatších, kteří vlastní naprostou většinu světového bohatství, a to až tak, že si mohou dovolit „kupovat“ celé státní rozpočty některých států, jak jsem napsal výše (samozřejmě vím, že je to košatější, ale jako demonstrace to stačí), ve vztahu k němu výrazně nižší „bohatnutí“ zaměstnanců a s ním spojené parametrické snižování příjmů důchodových účtů od toho odvislých (prodlužování lidského věku je už pak jen třešničkou na tomto zahnívajícím dortu).
MM: K narážke na najchudobnejších dôchodcov v Európe pridám ešte jeden graf, tentoraz z Trendu.
Najmenej 20 rokov už máme európske ceny, dokonca v pohraničných oblastiach sa našim ľuďom oplatí jazdiť na nákupy k susedom, ale mzdy a dôchodky máme stále hlboko pod priemerom EÚ. Podľa všetkého, čo si napísal vyššie, to tak cielene a zámerne aj má ostať.
V grafe som zdôraznil aj Grécko. Pamätáme si, ako pred 15 rokmi pri zachraňovaní nemeckých bánk spod záťaže gréckych dlhopisov často znel argument o gréckych dôchodcoch, ktorí si žijú „nad pomery“. Nie je to pravda a ani nikdy nebola. Grécka vláda si však dovolila hľadať financovanie dôchodkov mimo systému „sociálneho poistenia“, ktoré má systémovo limitované zdroje.
Lex: Přesně. Půjdu-li na dřeň problému, z čeho chtějí financovat sociální systémy za dvacet třicet let, kdy potřeba pracovní síly bude poloviční? A pokud tuto myšlenku dovedu do absurdna, kde budou čerpat, až bude třeba jeden jediný zaměstnanec?!
Jinými slovy – žádná reforma důchodového systému založena na dosavadních náhledech na zdroj jeho příjmové stránky nemůže mít úspěch.
Sociální (důchodový) systém bude muset být zabezpečen též ze zcela jiného způsobu rozdělování oněch výnosů z ekonomických činností, než je tomu dosud.
Na stoce slynoucí Novinky.cz jsem před chvílí zkopíroval tenhle „diskusní příspěvek“ k tamním žvástům o dnešní demonstraci na Václavském náměstí – cituji –
„…Dneska to vyslo skvele. Snezi, prsi, fouka.. A pak to zmrzne… Uzijte si to, nenazrani seniori“
Víš, co mě při čtení tohoto vyblitku napadlo?
Že by možná ani nebylo na škodu, aby tihle popřevratoví tvorové s lidskou DNA měli pravdu, když krákorají, že „nebude na důchody“. Přesněji mám na mysli časem „na jejich důchody“.
Jednak většinou nevytvářejí žádné hodnoty /nemyslím, že všichni, ale tihle dutohlavové ze spolků s charakteristikou „zahraničních agentů“ eufemisticky se sami nazývající „neziskovými organizacemi“/, nýbrž parazitují na těch, kdo jako mlčící většina makají, ty hodnoty vytvářejí a „drží huby“.
MM: Navlas podobné je to u nás. Z tej istej generácie a z toho istého pozadia sa mi v jednej diskusii, tematicky o debilizácii veřejného priestoru, ušlo toto:
„Ešte jedna smutná správa — z vášho pohľadu sa bude svet už jedine juvenalizovať, čo je dané tým, že ste proste starý. AK by ste sa tým dôstojne vyrovnal a ukázal tak príklad ostatným, bolo by to iste oveľa noblesnejšie ako toto”zavýjanie na mesia”.“
Tieto mladšie generácie nás nepotrebujú. Sme pre nich len problém. Vysávame rozpočtové prostriedky a zaberáme im kapacity v zdravotníctve. Prekážame aj v radoch v obchode, proste všade. Je už len otázkou času, kedy ich napadne čisto fašistické „konečné riešenie“.
Ale presne toto je dôkaz tej debilizácie. Oni si myslia, že budú večne mladí a zdraví? Ani sa nenazdajú a budú tam, kde my, ale vlastním pričinením na tom budú oveľa horšie.
Lex: Tak. Téhle zemi už není pomoci. Stala se aktivním přičiněním kocábkou zmítanou v proudu globálního kapitálu, a její osazenstvo, namísto aby veslovalo proti tomuto zhoubnému proudu, mocnými záběry vesel s popěvkem na rtech kupodivu převzatým od dávných ruských komsomolců „Poručíme větru dešti…“ veslují vstříc „Niagara Falls“….
Budiž jim přáno.
My jsme své životy prožili v nejkrásnějších dobách pro život.
