Zlověstné mrtvoly pochodují na Rusko – VSU velí mrtví generálové

Andrej Perla – politický komentátor, 20.06.2023

Zalužnyj, náčelník štábu VSU, je buď vážně zraněn, nebo zabit. Důkazy o tom, že plní své povinnosti, jsou neprůkazné. Hlavní rozvědčík VSU Budanov je buď zraněn, nebo zabit, dlouho ho nikdo neviděl. Ve virtuálním prostoru informační války proti Rusku jsou však tito lidé živí a aktivní. Nikdo je nenahradí. Proč tomu tak je? Je to proto, že Ukrajina nemá žádné jiné vojevůdce? Nebo je to tím, že naši nepřátelé už sami nerozlišují mezi pravdou a lží, mezi informační válkou a realitou?

Co říkáte nové formě války, která se k nám neočekávaně přikradla – válka virtuální. Jde mi o „skvělé“ Budanova a Zalužného, kteří jsou údajně živi, ale údajně také ne. Nakolik my sami tuto hru známe a budeme-li ji používat?

Já si nejsem zcela jist, že bychom se měli tuto hru učit hrát. A navíc si nejsem jist, že náš protivník dokonale chápe, co dělá, když tuto hru začíná hrát. O co vlastně jde? To nikdo neví, přičemž ve mně čas od času vzniká dojem, že „nikdo“ znamená skutečně nikdo. Tedy – vůdcové ukrajinského kvazi-státu to nevědí zcela jistě. Nikdo neví, zda je živ vrchní velitel VSU pan Zalužnyj, ani, zda je živ pan Budanov – náčelník rozvědky VSU. Čas od času se objevují informace, což není ve válce nic divného, že buď zahynuli při bombardování, nebo zemřeli v nemocnici. Tyto informace by mohly, v tradičních formách informační války, být vyvráceny – přišli byste do kanceláře příslušného náčelníka, nebo by ho ukázali na nemocničním lůžku nebo na nějaké poradě s jinými vojenskými činiteli. Anebo by mohlo být potvrzeno s tím, že jejich místa zaujali příslušní noví důstojníci. Nic takového se nestalo a odehrává se naprosto šílená situace, kdy jsou publikovány fotografie Zalužného, které experti jasně zamítají jako falza, protože neodpovídá barva jeho očí… A onen Budanov zmizel z informačního prostoru a je podána informace, že možná zemřel v nemocnici v Německu … Tak co je pravda? Místo solidní informace se ukazuje jakási rota zlověstných mrtvol…

Já mám neodbytný dojem, že náš protivník přestal rozlišovat virtuální realitu od toho, co se ve skutečnosti na zemi děje – mám tu na mysli nikoli kyjevské velení, ale kolektivní Západ. V jistém momentě rozdíl mezi těmito věcmi mizí a člověku, který žije v současné virtuální realitě (přičemž ani nemusí používat brýle pro virtuální realitu), se v jistém momentě rozplývá rozdíl mezi tím, co se děje off-line a co se děje on-line. A on-line u něho probíhá vše… – to znamená, že když například hledí na informaci ze skutečného bojiště, lze ho velmi snadno oklamat vsunutím digitální simulace. Lze ho ale dokonce dokonale ošálit bez jakékoli modelace – jen napsáním zprávy, nemající žádné potvrzení, která se ale okamžitě rozlétá do digitálních diskusních platforem, kde je všemi účastníky vnímána jako zpráva z reálného světa.

Nepřipomíná to okolnosti vstupu do NATO, EU, kdy všichni upřímně před válkou vykládali, jak už skoro vstoupili, jak je tam očekávají … a pak nic?

Nejenže to připomíná, ale ona to skutečně jsou stádia onoho procesu. V ranném stádiu, přinejmenším sami aktéři, věděli, kdy lžou a kdy mluví pravdu a v tomto smyslu lhali vědomě. My jsme se ale dostali do momentu, kdy na druhé straně sami nevědí, zda lžou nebo ne. Navíc samotná otázka – „vy teď lžete, nebo mluvíte pravdu?“ – pro ně ztratila jakýkoli smysl a význam. Já, vzhledem ke své práci, čtu dost různé emigranty z Ruska, kteří jako propagandisté nyní pracují proti nám. V jistém momentě ve mně vznikl dojem, že už nelžou – ve smyslu toho, že upřímně věří všem těm kravinám, které píší a reprodukují – přičemž všem najednou.
Docela náhodně jsem se tam pustil do diskuse s člověkem, s nímž jsem se dříve znal a který opustil Rusko před necelými třemi lety. Najednou jsem ale zjistil, že neustále reprodukuje mantry o tom, že v Rusku není co jíst, že je tu hlad – zejména v centrálních regionech Ruska, nejenže se mi ho nepodařilo přesvědčit, že plácá nesmysly, ale ani se mi nepodařilo ho přimět, aby mě vyslechl, aby slyšel, že tak nemyslí zdaleka všichni. Podobně kolem trhu s auty, že tu není nic k sehnání, a kromě žigulíků se nic jiného neprodává.

Je to naprosto neprůstřelná informační zeď. A v této situaci pro ně přestává mít jakýkoli význam, zda Budanov žije nebo ne, protože on pro ně už není člověkem a neplní žádné reálné funkce, ale je pro ně jen soubor cifer. Podobně třeba animovaný seriál „Masjania“, dříve u nás velmi populární. Jeho autor Kuvajev žije nyní nejspíš v Izraeli, a v seriálu tam pokračuje. Já chápu, pracuje za peníze, které mu tam platí, zradil vlast… Ale ta kupa nesmyslů, kterou vydává, je neuvěřitelná. Hlavní hrdinka Masjania se například chystá odesílat potravinové balíčky do obklíčené hladovějící Moskovie … kdo mu tohle tady zbaští, koho se pokouší o čem přesvědčit…?

Čím výš, tím hůř …

Dál ale postupme o patro výš, kde zjišťujeme totéž, co se stalo s Bidenem na samém počátku války, kdy – z ničeho nic – v jednom ze svých vystoupení prohlásil, že za dolar už dávají v Rusku víc než 200 rublů a ruská ekonomika se zhroutila… Byla to nepravda, ale na úrovni prezidenta USA přece někdo musí filtrovat co se děje a co ne. To není o tom, že je v demenci, ale o tom, že prezident USA dostává jistý soubor informací od svých pomocníků a poradců, jimž je povinen důvěřovat. Pokud jim nedůvěřuje, vymění je. Oni mu ale připravují principiálně lživé informace a pokračují v tom nejen vůči němu, ale i vůči všem lídrům západního světa. Nejde o to, že se lži publikují v propagandistických záměrech, ale o to, že oni se těmi nesmysly řídí. Oni v jistém momentě, jako přes kopírák, začínají vykládat, že Rusům došly tanky. Komu to vykládají? To přece oni bojují proti Rusům a pokud přijímají nesprávná rozhodnutí, důsledek vlastně sledujeme i na oné znamenité protiofenzívě. No a dál jejich propaganda stojí na tom, že „armáda Ukrajiny dobývá zpět ztracená území“ … Já čtu tato oznámení a srovnávám je se svodkami z fronty a ptám se: – milánkové, v jakém tisíciletí tam žijete?

To vše nejsou nevinné věci. Oni budou v této naprosto falešné realitě nyní žít vždy. A my musíme mít na zřeteli, že máme co do činění s lidmi, kteří lžou sami sobě.
 

Veľmi presný popis informačného prostredia, v ktorom sme nútení žiť. Celé je to aj o nás, vrátane skúseností z diskusií s podporovateľmi režimu. Z tohto pohľadu ten ich „boj proti dezinformáciám“ je bojom proti tomu, aby realita narušovala ich virtuálny obraz.