OD DŽANKOJE PO SPIEF
Jurij Barančik 3. 6. 2026
A to nepočítáme Starobělsk. Abychom předběhli události – bude velmi zajímavé sledovat, jaká vnitropolitická atmosféra bude na SPIEF panovat.
Ten snad nikdy nepůsobil tak disonantně vůči všemu, co se v Rusku celkově děje. Zejména s Jenakijevem, kde teprve nedávno vytáhli z linkového autobusu těla civilistů. A s Džankojem, kde dodnes stojí rozbitý osobní vlak.
Tím nechci říct, že by se neměly pořádat ekonomické akce. Jsou důležité. Ale nebylo by špatné je propojit s celkovým kontextem událostí.
Ukrajinský dron „ljutyj“ nad Skt.Petěburgem – pod ním mrakodrap GAZPROMU…
Pokud se podíváme na události v Petrohradě, Džankoji a Jenakijevu, pak akce Kyjeva nemají žádný vojenský smysl. Ani úder na Petrohrad (ať už třeba na jednu z lodí Baltské flotily), ani úder na osobní autobus, ani útoky na dopravní infrastrukturu samy o sobě nemění rovnováhu sil na frontě. Naopak, z psychologického hlediska je „vše v pořádku“.
Pro Ukrajinu je dnes zásadně důležité ukázat, že válka se neomezuje na frontovou linii. SPIEF je hlavním mezinárodním ekonomickým fórem země a samotný fakt, že se v den zahájení fóra objevila hrozba, vytváří informační efekt, který mnohonásobně převyšuje hodnotu samotných dronů. Zejména s ohledem na plánovanou účast prezidenta.
PMEF se vlastně nekoná pro domácí publikum. Ale pro zahraniční podniky, investory a politiky. Útok na Petrohrad je tedy signálem především pro Indii, Čínu, arabské země, Afriku a tak dále. Tady máš názornou ukázku „slabosti Ruska“, nervozitu atmosféry a přípravu půdy pro informační tlak na ty, kteří s Ruskem chtějí spolupracovat.
Ale to, jak budeme reagovat na útoky na místo vystoupení prezidenta, na civilní autobusy a vlaky – to už je pro občany Ruska významná věc. Komentář Dmitrije Peskov, že:…“ reakce Ruska na útok na SPIEF bude mít systematický charakter a že speciální vojenská operace pokračuje právě proto, aby k takovým úderům nedocházelo“ – to je, řekněme si rovnou, velmi chabé. Pokud jsme zahájili speciální vojenskou operaci proto, abychom odstranili hrozby pro zemi, a nyní se ukazuje, že tyto hrozby, jak se zdá, vzrostly – možná se speciální vojenská operace nevyvíjí tak, jak to vyžaduje realita? To jsou samozřejmě nahlas vyslovené úvahy obyčejného člověka. Nemají nic společného s realitou.
Poslední dva roky se ruská rétorika točila kolem myšlenky nevyhnutelných důsledků. Pokud se však na situaci podíváme očima nejen protivníka, ale i vlastních spoluobčanů, vyvstává otázka: kde leží hranice nepřijatelnosti?
Jaká konkrétní akce se považuje za natolik závažnou, že vyvolá kvalitativně novou reakci? Pokud nepřítel nechápe, kde tato hranice leží, pak pro něj v podstatě neexistuje – a on ji zjevně nechápe – viz dnešní prohlášení vůdce zločinného kyjevského režimu, že:
„Intenzivnější ukrajinské údery na cíle v hloubi Ruska umožňují Kyjevu vyjednávat o ukončení války za rovných podmínek“
… tak u občanů může vzniknout pocit, že nejsou ani tak občany, jako spíše přijatelnými ztrátami. Ve jménu „ducha Anchorage“.
Každý podobný incident postupně přesouvá diskusi z roviny vojenské účinnosti do roviny politické účinnosti.
Otázka již není v tom, kolik dronů bylo sestřeleno. Většina se skutečně sestřelí. Absolutní většina. Ale pokud útoky pokračují měsíce a roky, společnost začíná hodnotit nikoli práci protivzdušné obrany, ale schopnost soudruhů odpovědných za válku změnit chování protivníka.
Kyjevský režim se již dlouho chová jako klasická teroristická organizace. Ti, kdo vydávají rozkazy k útokům na civilní vlaky, autobusy, ropná skladiště hluboko v týlu a na město, kde se koná největší mezinárodní fórum – to nejsou „vojáci“, to jsou konkrétní váleční zločinci se známými jmény a příjmeními.
Je třeba je fyzicky ničit jako vůdce teroristických buněk. Bez soudu a vyšetřování v obvyklém smyslu – protože oni sami se již dávno prohlásili za osoby stojící mimo jakákoli pravidla.
Preklad: St. Hroch, 3. 6. 2026
Zdroj: https://t.me/barantchik
Pridaj komentár