Ilustračný obrázok: flickr
Skryté vystoupení ze skupiny G20
Andrej Perla
Klub G20 letos osiřel, dalo by se říci. Ukázalo se, že Vladimir Putin a Si Ťin-pching jsou velmi zaneprázdněni a na summit nejeli. Pozor, otázka zní: co se tam bude projednávat bez nich, co řeknou o Rusku, zda se budou schopni na něčem dohodnout….. A mimochodem, proč tam turecký prezident Erdogan podá zvláštní zprávu o tom, jak se setkal s Vladimirem Putinem.
G-20 je, dle mého, velmi zajímavý formát, po jehož vytvoření jsme věřili, že to bude užitečný formát setkání, dohod, že se cosi pohne. Ale poté, co s G-10 udělali G-7, se i G-20 začala silně měnit a dnes je naprosto jasné=, že tam nepojedou ani Si ani Putin. Obecně zřejmě ostatní posedí, pokecají, možná se i na něčem dohodnou – ale dál už nic nejde.
Pro začátek zkusme našim divákům vysvětlit, o čem tu mluvíme, protože velmi mnozí lidé a dokonce velmi mnohé hlavy států včetně hlav členských zemí NATO a G-7, které tam jezdí zasedat, v této věci přebývají v iluzi.
Kdesi koncem 80. let začal klesat význam OSN a po zániku SSSR se OSN a její RB změnily v neakceschopnou a byrokratickou organizaci, která utrácí mnoho peněz, a je schopna málokomu pomoci. A to chápali nejen u nás a v malých zemích, ale i velké země a velmoci a potřebovaly světu ukázat cosi, co přijde výměnou za neefektivní systém OSN. Vymysleli systém mezinárodních klubů – například v Davosu se scházeli experti na světovou ekonomiku, dali dohromady klub šéfů největších ekonomik a nazvali ho G-7 (kam jistě nepatří Čína jako soupeř USA, ale jen jejich satelity), pak to byla G-7+ vč.Ruska, pak opět G-7 bez něj… Ukázalo se ale, že:
1. v takovém formátu se nepodaří přijmout závazná rozhodnutí, protože systém není pro uzavírání mezinárodních dohod;
2. rozhodnutí jsou v nejlepším případě závazná jen pro členy G-7;
To nepochopili hned, ale když jim to došlo a navíc jestliže ostatní velké světové ekonomiky se cítí být přehlíženy a začínají se sdružovat mimo G-7, vymysleli G-20, což je jakýsi klub v němž se scházejí všichni, údajně velcí. Ale opět se nepředpokládá přijímání vůbec nějakých závazných rozhodnutí. Je to zkrátka klub, kde se scházejí gentlemani, aby poklábosili a rozešli se. Za celou dobu existence G-20 nebylo přijato ani jedno rozhodnutí, které by kdokoli vyplnil, třebaže se projednávaly mnohé velmi významné věci.
Paralelně ty země, které nezvali do G-7, ale které jsou skutečně velkými světovými ekonomikami, si založily vlastní organizaci zvanou BRICS, kam dnes už patří mnohem víc zemí než pět. Tato organizace od samého počátku vznikala, aby přijímala rozhodnutí přinejmenším o spolupráci uvnitř organizace, ale zdaleka ne hned, nicméně už existují banka BRICS, společné rozvojové programy, ekonomicky závazné dohody uvnitř BRICS – a právě proto do organizace směřují i další země. Naproti tomu G-20 se nijak nerozvíjela a došla do situace, kdy šéfové dvou největších zemí světa a dvou nejsilnějších zemí světa (nepočítáme-li USA) tam nepřijedou.
V momentě, kdy jen Putin oznámil svou neúčast, mohla G-20 ještě říci, že je to kvůli sankcím na Rusko a něho uvaleným. Když ale šéf Číny řekl totéž, a navíc demonstrativně na den zahájení G-20 přijímá u sebe v Číně prezidenty dvou jiných zemí mimo G-20, je jasné, že dvě největší země světa už G-20 nepovažují za sebe hodný formát. Zda tato platforma zmizí, těžko říci. Možná se transformuje na platformu besed ministrů zahraničí, nebo se (a to by byla logická varianta) časem změní v platformu, kde se shodují zájmy západního bloku a zbytku lidstva. Ale nyní se mění v prázdnou skořápku.
Jakkoli je to divné, tak nejvlivnějším člověkem, který tam nyní přijel, je turecký prezident Erdogan. Proč? On tam nejede jen tak si povykládat, ale má záminku: – nedávno se sešel s Putinem a spěchá oznámit šéfům ostatních zemí, o čem s ním důvěrně rozmlouval. A to je jeho velmi důležitá mise, podstatně zvedající jeho vlastní význam i význam Turecka v mezinárodních vztazích, ale vůbec to nezvyšuje význam G-20. Protože ta se z platformy setkávání šéfů velkých států mění v platformu jaksi zprostředkovatelskou.
Přitom je třeba chápat důležitou věc: – že G-20 by mohla jako dřív být stupínkem, jak by reálně rostoucí země dostaly možnost se v něčem důležitém srovnat s existujícími velkými státy. Pro státy jako Indonézie, nebo Turecko to skutečně může být důležité, ale přímé setkávání s šéfy velkých zemí významnější než setkávání přes jednací platformu cizí. Z tohoto hlediska, až Turecko vstoupí do BRICS (což se jistě stane, pokud už přijali Argentinu), pak G-20 definitivně ztratí smysl. Pokud jde o Indonézii, je to sice velká, lidnatá a dynamicky se rozvíjející země, která má ale složité vztahy s Čínou, takže její cesta do BRICS je pod otazníkem. To je ale dílčí problém a pro Rusko záležitost velmi periferní.
Nedávno zaznělo prohlášení gen.tajemníka OSN, že všichni jsou ochotni splnit všechny ruské požadavky v souvislosti s tzv. obilnou dohodou. Bude toto téma na pořadu jednání G-20?
Nejspíš ne, přinejmenším ne v takovém formátu, aby to kohokoli vážně zajímalo. Gen. sekretář Gutierres, k velké lítosti mnoha zemí, není schopen odpovídat za svoje slova, což se v minulosti několikrát potvrdilo. Proto se dnes země, zainteresované na obilné dohodě na něho neobracejí, ale obracejí se na Erdogana. Erdogan svoji obilnou dohodu neřeší s Guterriesem ale s Putinem. Zelenského návrh nového obilného koridoru s Tureckem jistě nic nového nepřinese, ale přinejmenším má jakousi vnitřní logiku – zatímco posuzovat obilnou dohodu v Černém moři bez Ruska na platformě G-20 s Guterriesem žádnou logiku nemá.
Jaký fungující mechanizmus tedy ve světě zůstane?
Žádný. My jsme vletěli plnou parou do světa, který existoval před koncem 2. světové války – do světa, v němž neexistuje jednotná mezinárodní organizace vydávající závazná rozhodnutí pro všechny. Po 1. světové válce byl první pokus – Liga národů. Předtím byly vojenské svazky, svazky velkých států, z nichž každý naprosto veřejně a jednoznačně označoval zónu své odpovědnosti a svých prvořadých zájmů. Tak postupovalo Ruské impérium, Britské impérium a další državy. A do tohoto světa jsme se vrátili – velmoci mají svoje zájmy, a OSN …?
Preklad: St. Hroch, 10. 9. 2023