Ilustračné foto – cottonbro @ Pexels
Po dohodě s vydavatelem jsem pro vás připravil překlad podstatné části besedy moskevského profesora Vysoké školy ekonomické v Moskvě Dmitrije Jevstafjeva pro pořad Sergeje Veselovského „Politodděl“ – poskytuje, dle mého, docela svěží pohled na aktuální dění …(překl.)
.
Když se podívám na ty mládence, na ty ukrajinské „ce Evropany“…, vidím, že oni se nijak neliší od té moskevské sešlosti na „Patrikách“ (Patriaršije prudy – koutek Moskvy, vysoce populární zejména po zrušení karantény, zvaný místními „filiálka pekla“), lidí, obývající luxusní apartmány, kteří jsou vesměs původem ze všelijakých Muchosransk, Berdičev (po našemu Horní Dolní), kteří honí místní „moskevskou chudinu“ a říkají, že oni jsou ti praví Moskvané, že potřebují dýchat čerstvý vzduch, ale tahle dobytčí lůza jim překáží… Ale čím se tito „správní opravdoví Moskvané“ liší od „správných, opravdových ukrajinských ce Evropanů“, kteří sami sebe přesvědčili, že jsou oni Evropou, zatímco tam, na východě jsou jen Uhrofinové, Asiati a další verbež?
Já jsem Moskvan teprve ve druhé generaci, nicméně: – víte, co Moskvě nikdy nechybělo? – takový ten sociální rasizmus – vlastnost, která se v Moskvě objevila v posledních 20-25 letech. Když jsi přijel z vesnice, a musíš ukázat, že jsi teď někdo jiný. Když přicházejí tito „vysoce intelektuální“ lidé z venkova, někdy velmi málo vzdělaní – to je tedy věc… Musím ale říci, že veškerý tento lesk, té „smetánky“ z větší části nestojí na jimi vydělaných penězích, ale na státní kase, z našich daní. I ta televizní redaktorka, i ti činitelé kultůrky, – ti všichni žijí z našich daní. A my jsme pro ně, samozřejmě, sociálně nesnesitelní, protože oni na nás všude naráží, chápou, že jsme jiní, ale jejich duše neví, že žijí z našich peněz.
To ale nevadí, všecko se srovná. Později se dovíme, co se u nás v zemi dělo – během rozhodování vrchního velitele o zahájení speciální vojenské operace – myslím si, že to neměl lehké… Ale ten vlak se rozjel a už se nedá zastavit, a ti výše uvedení lidé se brzy stanou zbytečnými na onom „svátku života“, a někteří už zbyteční jsou. Vezměte vědeckou sféru – všecky ty publikace kvůli bodům do ratingu, v kultuře se zase ukáže, že tyhle obrazy jsou mazanice, tamty instalace jsou hromadami odpadu, představení … – to se vše projasní. Takže to berte s klidem.
No vídíte, nás Bůh miloval, když jim nedovolil rozvinout politickou ideu toho moskevského měšťáka, který se stane „elitou“ a vyzbrojen politickou ideou začne ponižovat všecky ty Rusáky kolem. Podívejte se, jak se to sešlo na sousedních územích, kde se snažíme zavést pořádek: – zpočátku všichni ti vesničani ze zapadlých koutů přijeli do Lvova, kde místním vysvětlili, že oni jsou ti praví, pak roky pracovali díky penězům z diaspor v Kanadě a USA, a pak potichu tito vesničani přejeli do ruského města Kyjeva, aby i tam dali najevo, kdo vlastně jsou – a později si to hasili ještě východněji… A tak dnes vidím své sousedy v novoruských zemích, osídlených zeširoka z celého bývalého SSSR, i z Balkánu a bůhvíodkud ještě – taková to byla vroucí internacionála – která dnes nazývá ruskou osvoboditelskou armádu okupanty, producírují se pod žlutomodrými prapory, dostávají za to 100 hřiven za hodinu (v Chersonu jsem to viděl na vlastní oči) a vyřvávají, že je Cherson Ukrajina a všichni „moskalové“ patří na nože…
Řeknu Vám hned, že: – za prvé se to nestalo rychle a hned. Přece jen, aby lidem vyleptali z paměti, jak velká Ukrajina byla, pohostinná, bohatá, když byla součástí velkého státu, na to bylo potřeba 30 let – a na rovinu – i více, už od poloviny 80. let. A podíleli se na tom mnozí, mezi nimi i ti, kteří teď vykládají, jak tam vždycky byli pro svazek s Ruskem, atd.
Druhý moment, který musíme mít stále na paměti je, že totéž se může stát kdekoli – v Moskvě, v Kyjevě, v Čeljabinsku… Protože v základech všeho toho, co se stalo – a zvlášť se to týká východu Ukrajiny – je deindustrializace. Ta vždycky vede k desocializaci, k sociálnímu a duchovnímu zchudnutí, k sociální anarchii. My jsme přece viděli zavírání závodů – vezměme příklad zmíněného Chersonu. To byl bohatý, kvetoucí kraj se zemědělstvím, zpracovatelským průmyslem, lehkým strojírenstvím, ale i loděnicemi. A pak se najednou ukázalo, že hlavní, co Cherson má, to jsou gastarbeitři do Polska, nebo ještě hůře, ATO (tzv.antiteroristická operace proti lidovým republikám Donbasu), kde jim mrzačili rozum, vtloukali do hlavy nadřazenost. ATO je nástroj sociální degradace člověka – alkoholizmus, narkomanie, ale hlavně zvůle – odlidštění nepřítele. A je jedno, ve které zemi k tomu dojde.
Kde se v těch lidech bere ta zvířecí nenávist a sklon k ničení všeho užitečného?
Řeknu Vám, že za prvé: – nechápu, jak bylo možné na území tak blahobytné země ze sovětských dob, provést tak rozsáhlý experiment onoho luddizmu. Kdyby k tomu došlo v některých velmi chudých regionech Ruska, našel bych tam nějaké případy, ale ne takového rozsahu. A za druhé: – ta varianta nacionalizmu byla zaseta zvenčí: – ukrajinský z Polska, Kanady, USA; běloruský z USA a Litvy; kazašský z Turecka – a tady to porovnejme.
Míra zacílení na destrukci v Kazachstánu byla bezpříkladná: – tady (na Ukrajině) to ničili 30 let, ale tam to hodlali provést za týden!
Ale tam? Podívejte se na Afghánistán, destruktivní náboženský kult – opět Turecko. Všechno sem bylo přesazeno zvenčí. Varianta, zanesená do Eurazie zvenčí, se u nás mohla uchytit jen při maximální agresivitě, a ta je odmítáním ekonomiky: – ty nesmíš pozorovat, že se ti každý den žije hůře a hůře. Musíš myslet jen na to, že musíš způsobit bolest svému nepříteli. Proto se zkonstruuje nepřítel a ty ani nezaznamenáš, kam se sesouvá tvůj život. Podívám-li se např. do ukrajinského Žitomyru, dříve tak bohatého, jak nyní žijí – je to hrůza – a oni bojují proti Rusku… šli do Evropy, kam nedošli a dojít nemohli, protože tam o ně nestáli.
A teď se podívejte, co se teď děje v Evropě: – nezdá se Vám, že se tam děje to samé? Tam se konstruuje absolutně agresívní nacionalizmus, ačkoli ne tak úplně cizí evropským hodnotám, s ohromnou příchutí nacizmu, který je zaměřen na to, aby Evropan v příštích 3-4 letech nepozoroval, jak špatně se mu žije. Podívejte se, co se stalo za poslední půlrok: – zastavili se výrobci hnojiv, zastavuje se organická chemie, zastavují se gumárny, snižují se normy spotřeby tepla – Vám to Žitomyr dob osmileté války s Ruskem nepřipomíná? Evropa se stává jedním velkým Žitomyrem – rozdíl je jen v tom, že v Žitomyru měli ještě aspoň svoje potraviny, zatímco v Evropě je vlastních potravin podstatně méně…
Funguje šílená masmediální americká mašinérie, která ukazuje prstem… Na Ukrajině to bylo: „zabij v sobě Rusa“ a pak „jdi a zabij Rusa“ – dávno před Majdem. Byl jsem toho očitým svědkem, pocházím z Krymu. Oni teď do Evropana šťouchají prstem (Biden, Scholz a Macron a další parchanti) s tím, že je mu špatně, protože za to může zlý Putin. Zabij Rusa a budeš šťasten!
Právě tak to je. Řeknu Vám, že jsem nedávno poskytl interview jedné české lidskoprávní ochránkyni, protože mě o to blízký kolega, který je čechofilem, požádal… No rozhovor to byl úmorný, ona mě vůbec neposlouchala. Nejzajímavější na tom ale bylo, že ona mě sice poslouchala, ale vůbec mi nenaslouchala. Sice korektně nezměnila jediné moje slovo, ale vůbec se nepokusila naslouchat žádnému z mých argumentů – to ji nezajímalo. Humorné bylo, že den předtím se v síti objevila příručka o vedení informační války a já jsem ji měl během onoho telefonátu otevřenou v počítači – ona Vám dokonce ve svých otázkách ani nepřehodila pořadí v příručce napsané…!
Nejdůležitější je, že oni v Evropě příliš nechápou, s kým bojují, a nechtějí znát, co představuje současné Rusko. Oni nevědí ani jak jsme na tom s plynem a ropou. Na otázku, zda ví, jaké % HDP Ruska přestavuje export ropy a plynu (celkem méně než 12) – ona mi vykládala něco k 80%…, atd. Oni nechtějí znát ani naši ekonomiku ani náš sociální systém – oni se kompletně soustředili na našeho vrchního velitele. To je na jedné straně velmi nebezpečné, protože se budou domnívat, že když budou zvyšovat tlak na Putina, že se něco změní. Na druhé straně je to dobře, protože čím méně o nás nepřítel – a oni jsou dnes našimi nepřáteli, sice ne vojensky, ale geoekonomicky – tím pohodlněji budeme dosahovat svých cílů. Ale, toho, že budou v eskalaci ochotni dojít dost daleko, toho se bojím.
Když slyším od „dobrých lidí“ z Ukrajiny, že všechna neštěstí pocházejí z Ruska, které napadlo Ukrajinu, vidím, že oni zásadně nechápou, co se vlastně ve světě děje a kdo koho napadá, kdo proti komu bojuje, kdo se do poslední chvíle snažil válce ne-li zabránit, tedy ji aspoň odsunout, a proč se Západ rozhodl podpálit tento soudek s prachem – jak to vidíte Vy?
Problém Ukrajiny není v tom, že nechápe, co se děje v Rusku, v Evropě, atd. Její problém je v tom, že nechápe, co se děje v ní… Oni nechápou, co se jim děje pod nosem, nechápou, že je blbost se chystat na vítěznou přehlídku na Rudém náměstí, nechápou, kdo je vede a zda je vůbec někdo vede.
Ale k Vaší hlavní otázce: – nebudu lhát – bude to težké. Nás prakticky vyřezávají ze světové ekonomiky, kam jsme byli začleněni sice jen sektorálně, ale byli. U nás je dost sociálně halasných vrstev – možná, že nepříliš početných, ale sociálně vlivných příznivců globalizace, kteří budou, samozřejmě, křičet hlasitě. Jsou ale nuance:
- Uvedu to na příkladu oné Chersonské oblasti: – ono by to tak či onak skončilo. Bývalá konfigurace světové ekonomiky by nebyla. Vezměme Chersonskou oblast: – pohostinnost, jejich slavné melouny, závody, které se zavřely. Mluvili jsme o tom, že probíhá průnik tureckého kapitálu, a dříve či později tam bude turecké politické zastoupení … napsali mi, cože je to za blbost… Ale, teď všichni vidíme, kdo tam seděl, a jaké byly plány, aby skoro celá oblast, při tom objemu přebytečné vody, která měla jít na Krym, ale byla zaražena, by se pěstovalo co? – inu, slunečnice, jako jedna z plodin, které nejvíce vyčerpávají půdu. Kterou by vykupoval kdo? – správně, Turci. Protože kolem toho mají vybudovánu velkou část potravinářské bilance. A ryby by lovili… kdo? – turečtí rybáři na lodích v Turecku vyrobených – a peníze za to by dostávalo Turecko.
- A Chersonci ani Ukrajina si toho nevšimli, v Kyjevě to věděli – ale co jim je po nějakém Chersonu, že? A my jsme stáli před tím, že celé severní pobřeží počínaje Mariupolem a Podněstřím konče, by přešlo nejdřív pod ekonomickou, a později i pod politickou kontrolu Turků – a je jedno, kdo bude sedět v Ankaře. To bylo rozhraní.
Rozhraní bude stejně vytvořeno, ale v podstatně šetrnější pro Chersonské, Záporožské i Nikolajevské oblasti, o Oděse nemluvě. K tamním přístavům ukrajinské oligarchy řadu let ani blízko nepřipouštěli… My bychom stejně museli vytvořit chráněný finanční rámec – ten už částečně máme, všichni máme platební karty „Mir“, brzy budou i v Žitomyru. Pro 90% obyvatel toho nového prostoru, na jehož dělbě se podílíme, se v něm bude cítit pohodlně. Nějakých 10% bude cítit jisté komplikace – třeba já… já ale vydržím, vydržel jsem i 90. léta, a tam to bylo horší.
To, že bylo třeba se vyvázat z těch ohromných objemů exportu do Evropy, bylo zjevné. Podívejte se jen, jak Němci v posledních 2-3 letech cvičili s Gazpromem kolem toho nešťastného NS-2 – a ten mlčel, protože měl příkaz: „mlčet a usmívat se!“. To nedělali Američané – ti měli svoje vlastní brouky v hlavě, ale sami Němci. Američané, zatímco Němci stavěli do pozoru Gazprom, zatlačili na Německo tak, že až Němci pochopí, nakolik jsou nesamostatní… – a oni jsou nesamostatní podobně, jako Zielenskij koncem minulého roku.
Z toho bylo také třeba vyjít – jistěže ztratíme příjmy. Ale vytvoříme si velmi dobrou pozici, včetně logistiky. Vytvoříme nový prostor s normální spotřebitelskou kulturou, bez oněch kabelek za 500-600 milionů, které, jak se později ukázalo, vyrobili v Konotopě nebo v Čerjomuškách. My potřebujeme normální lidský spotřební trh bez takových disproporcí. Protože lidé s nadměrnou spotřebou, zpravidla spotřebovávají stejné rozpočtové peníze, jako já. Jsem vysokoškolský profesor, sice s vysokou výplatou a mám nějaké úspory – ale sedím na státním rozpočtu – takže to by stejně šlo do háje.
Vidíte, kolik flákačů u nás sedí v Tiktoku, v Instagramu, ale dnes se na nás řítí válka, ti na druhé straně nás nenávidí a chtějí nás rozštěpit… Je ale naše společnost ochotna změnit se a postavit se jim? Co můžeme od naší společnosti, od celého ruského světa, od Lvova až bůhvíkam, čekat?
No, Lvov v ruském světě? To je hodně silná káva, ale nebudeme se tu přít. Někdo je ochoten, jiný ne, někdo se zlomí, jinému se chce do Štrasburgu. Řeknu dvě věci:
- Není kam spěchat. Pokud jde o ekonomiku, tak jsou dva úseky: – příští 3 měsíce, kdy musíme vydržet úder, který jsme ještě naplno nepocítili. A pak další 3 měsíce, kdy hlavní ekonomický úder budou zakoušet oni. A v té době musíme dokázat, že jsme schopni hospodářského rozvoje bez závislosti na nich.
- Nezdivočet. Viděli jsme, co se událo u našich sousedů, ty nekonečně sprosté nadávky. Já se je snažím vyloučit, stejně jako my ostatní. Ačkoli, co se se mnou dělo po té teroristické akci s balistickou raketou v Doněcku… – stejně ale vyzývám: – nezdivočet a zůstat lidmi!
A jen tak se nám vše podaří!
Preklad: St. Hroch, 20. 3. 2022
