Rusové jsou (po 40-ti letech) zpět…!

Andrej Perla        20230829
 
Nikaragujský prezident Daniel Ortega podepsal dekret, že v jeho zemi může a má být zřízena ruská vojenská základna. Zde je otázka: k čemu to Rusko potřebuje? Proč se dnes naše armáda a civilisté objevují v afrických a latinskoamerických zemích? Pomoc těmto zemím je velmi drahá. Není snad za co jiného utrácet peníze?
 
Vraťme se k summitu BRICS. Nakolik kritické bylo přestat „krmit Afriku“ v postsovětském období, a nakolik máme dnes možnost vrátit ji zpět a udělat z ní, pokud ne spojence, tak aspoň lidi?
 
Velmi dobře formulovaná otázka. Takže to vezměme popořádku:
 
1.     Na rozhraní 80. a 90. let tehdejší vládci Ruska Gorbačov a následně Jelcin, spáchali dvě hrozné věci:
·       Zradili úplně všechny spojence! – lidi kteří spoléhali na pomoc Ruska, která jim byla slíbena a po určitou dobu i poskytována;
·       Zradili Rusko, a to tak, že zadarmo – za nic, ani za fajfku tabáku! Odevzdali celý ohromný mezinárodní vliv, ohromnou zónu ruských zájmů – od Západní Sahary po Indočínu, od Jižní Ameriky po Austrálii. Tu ohromnou část zeměkoule kontrolovalo impérium – jistěže za cenu velkých nákladů a obětí na úkor vlastního lidu. Ale to vše bylo předáno zadarmo – a národ se ponořil do strádání mnohem horšího, v letech, kdy jsme na potravinové lístky dostávali jídlo v obchodech.
 
2.     Přitom bylo zvláštní, že ti takto zrazení spojenci (přinejmenším většina z nich) si na Rusko nezachovali fatální pocit křivdy. Po celá ta desetiletí lidé čekali, že se Rusko vrátí, že Rusové přijdou. A nejen proto, aby přinesli zadarmo jídlo, kombajny nebo zbraně, ale proto, aby s sebou přinesli pocit spravedlnosti, pocit toho, že na světě existuje zastání proti anglosaským kolonizátorům, kteří je ponižují a přicházejí, aby ničili a loupili.
 
Když probíhala válka v Libyi a probíhalo bombardování, tak Kaddáfí v jenom ze svých posledních vystoupení v rozhořčení řekl: – „…vy byste si nedovolili toto dělat, kdyby ve světě ještě existovalo Rusko!“. V desátém roce z jeho hlediska (bohužel oprávněného) neexistovalo, kterém by mělo možnost, ale hlavně přání, je zachránit.
 
Ale velmi brzy poté se Rusko na světové scéně přece jen objevilo, a dalo o sobě vědět. A prakticky hned se ukázalo, že celá řada zemí světa k Rusku tíhnou. Ze všech nejdřív to byly země, jež nepřítel označil za vyvrhele – viz. Venezuela. Postupně jsme ale rozšiřovali svoje možnosti – je to oboustranný proces: – na jedné straně tam získáváme vliv, na druhé straně tam získáváme ohromnou vděčnost tamního obyvatelstva. Když čtu korespondenty různých agentur z Čadu, Tanzánie, Zambie, Nigérie, Súdánu atd., vidím tam právě toto: – dejte nám víc (peníze samozřejmě neodmítnou – nejsou blbci), ale dejte nám víc sebe, své přítomnosti, abychom nezáviseli na tamtěch. Přitom si zachovávají svoji kulturu, ale šíří se tam i RPC (Ruská pravoslavná církev) – začínala ve 4 a už působí v 25 zemích.
 
Když přichází Čína, když přichází Západ a oni vodí, co dostávají …
 
Víte, my Rusové jsme zvláštní lidé. Především plníme svoje závazky a dávají především to, o co jsou požádání, a ne to, co jim někde doma leží. Číňané, například, staví nemocnice právě tam, kde to místní potřebují – a za to, pravda, požadují licence na těžbu přírodních zdrojů. Rusové dělají zhruba totéž, ale když nic sami nedobývají, platí férovou cenu za dodané suroviny.
Co se stalo v Nigeru? V jistém momentě místní obyvatelé, kterých je 25 milionů, přišli k Francouzům a ptali se jich, jak to přijde, že si zabírají uran zadarmo…? Tím skončilo francouzské koloniální vydírání Nigeru – dej Bůh, aby se neobnovilo. Co udělali Francouzi? Správně! – organizují vojenský vpád ze sousedních zemí v zájmu obnovy nedávno svrženého režimu. Takto jedná NATO a Západ s koloniemi, které se chtějí reálně osvobodit. Co dělají černoši v Nigeru? Ano – žádají Putina, aby k nim vyslal Vagner – protože vidí Súdán a Středoafrickou republiku že Vagnerovci přišli a obnovili pořádek. Oni přicházejí a dělají pořádek jménem svého státu ve prospěch státu, do něhož přicházejí. Dělají to, oč je žádají.
 
Oni vidí, že Rusko nedovolilo zničit Kubu a nadále jí pomáhá, nedovolila zničit Venezuelu, Sýrii a Nikaraguu. A vidíme, že její prezident Ortega podepsal souhlas s umístěním tam ruských vojenských základen. Ne proto, abychom zákeřně zaútočili na USA, ale abychom ochránili právě tamní lidi před americkou agresí.
 
Zásadní rozdíl mezi ruskou a anglosaskou zahraniční politikou?
 
Nikomu v Rusku, dokonce ani protivníku Putina, nepřichází na mysl, aby nepovažoval za lidi národy Afriky, Asie, Ameriky … Když tam Rusové přicházejí, tak samozřejmě vědí, že se tamní život o jejich obvyklého liší, mohou mít kritický názor na nějaké místní špatnosti a nabídnou, že pomohou s jejich nápravou. Ale nikdy svou politiku nestaví na základě rasizmu, pověstných skleněných korálků za ostrov Mannhattan – to v ruské kultuře chybí…  Bojovat umíme, podřídit si jiné, je-li to nutné, také umíme.
 
No a dál už to je jako ve známém ruském vtipu: „Ruští barbaři vtrhávali do vzkvétajících kišlaků a zanechávali za sebou školy, školky a nemocnice…“.
 
Je to velká mise Rusů na obranu spravedlnosti a vyrovnávání práv na celém světě.