„Rozšířené odstrašení“: žádné vlny v hlubinách?

Západní hluboký stát pokračuje ve svém nezměněném strategickém kurzu bez ohledu na povrchní změny.
Jurij BORISOV 30.07.2024

Spojené státy oznámily plány na zásadní reorganizaci svého vojenského velení v Japonsku v situaci, kdy obě země označují Čínu za „největší strategickou výzvu“, které region čelí. Jak píše agentura Reuters, oznámení následovalo po bezpečnostních jednáních v Tokiu mezi americkým ministrem zahraničí Anthonym Blinkenem a ministrem obrany Lloydem Austinem a jejich japonskými protějšky Joko Kamikawou a Minoru Kiharou:
 
„Spojené státy přemění ozbrojené síly USA v Japonsku na společné velitelství s rozšířenými úkoly a operačními odpovědnostmi. Bude to nejvýznamnější změna ozbrojených sil USA v Japonsku od jejich vzniku a jedno z nejsilnějších zlepšení našich vojenských vazeb s Japonskem za posledních 70 let.“
                          
Navzdory krajně nestabilnímu stavu oficiální washingtonské pyramidy moci americké vojenské a politické vedení vytrvale pokračuje ve strategickém kurzu vypracovaném za prezidenta Bidena, který je již předčasně z oběhu.
 
Buď se tak děje ze setrvačnosti a čeká se na výsledky voleb a změnu geopolitického kurzu. Nebo zda se žádná změna neočekává a americký (širší anglosaský) „deep state“ bude pokračovat ve stejném kurzu bez ohledu na to, kdo se stane jeho další loutkou.
 
Protože verze vedoucí úlohy deep state se nám zdá mnohem rozumnější než redukovat vše, co se na Západě děje, na eskapády šíleného Bidena či jeho obdoby z evropského loutkového divadla, podívejme se na výsledky dálněvýchodní cesty amerických VIP z tohoto seriózního úhlu.
 
Co lze tedy rozeznat v suchém zbytku na dně této neprůhledné sklenky?
 
Za prvé: – USA jako vždy dokázaly poměrně obratně využít nedávné dálněvýchodní události ve svůj prospěch a ospravedlnit tak své vojenské posilování v regionu.
 
Hlavním důvodem bylo bezpochyby další strategické sbližování Ruska a KLDR, až po dohodu o vzájemné vojenské pomoci v případě agrese, která nemá v novodobé historii obou zemí obdoby. Ve formátu západního světonázoru, kdy za všechno mohou jiní, jen ne Západ sám, je to užitečné propagandistické zdůvodnění jeho nových vojenských příprav.
 
Za druhé: – tatáž západní propaganda neopomněla udělat obrovský rozruch kolem společných letů dálkového letectva Ruské federace a Číny v blízkosti pobřeží USA, zatímco takové lety „stratégů“ a pro Západ jsou obvyklou normou již 70 let.

„Čína ohrožuje USA na jejich vlastním zadním dvorku – Bombardéry Číny a Ruska se poprvé společně přiblížily k pobřeží Aljašky“ – válečný zpravodaj BILD Julian Roepke.
 
Čtyři bombardéry TU-95 a Xian H-6 proletěli ve vzdálenosti 300 kilometrů od Aljašského pobřeží, než je zachytilo pět amerických a kanadských stíhaček a vyprovodilo z dosahu PVO.
 
Ministr obrany USA na to reagoval takto: „Je to poprvé, kdy tyto dvě země létají podobně společně. Pokud k tomu dojde znovu, jsem naprosto přesvědčen, že budeme připraveni“.
 
Po mohutné propagandistické „dělostřelecké přípravě“ tak nastal čas pro veřejné vyhlášení amerických protiopatření na tak „zjevnou“, podle Pentagonu „rusko-čínskou agresi“.
 
V první řadě je třeba upozornit na zvýšení statusu přímé americké vojenské přítomnosti v Japonsku. Zatímco v souvislosti s evropským operačním prostorem se USA stále více přiklánějí, zjevně pod vlivem geopolitické filozofie Donalda Trumpa, k tomu, aby hlavní břemeno odpovědnosti přenesly na své evropské vazaly, v Japonsku to vypadá na převzetí ještě větší přímé americké odpovědnosti za vojensko-politickou situaci:
 
„Japonsko poskytuje USA základnu pro projekci vojenské síly v Asii, kde je umístěno 54 000 amerických vojáků, stovky amerických letadel a jediná předsunutá úderná skupina letadlových lodí Washingtonu.
Pod vlivem rostoucí vojenské síly Číny a pravidelných raketových testů Severní Koreje, která disponuje jadernými zbraněmi, se Japonsko v posledních letech prudce odklonilo od poválečného pacifismu, který trval celá desetiletí. V roce 2022 představilo plán zdvojnásobit výdaje na obranu na 2 % HDP.
Novému americkému velitelství v Japonsku bude velet tříhvězdičkový generál, uvedl americký představitel, ale Austin řekl, že USA nevylučují, že v budoucnu jmenují v Japonsku čtyřhvězdičkového velitele, jako to udělaly v sousední Jižní Koreji“.
 
Mimochodem, tento přesun geopolitického důrazu na Východ a Čínu je v koncepčních přístupech Trumpova týmu od jeho prvního prezidentství také zcela zřetelný a jen stěží může být v rozporu se základní geopolitikou zmíněného deep state.
 
Dalším rozvinutím téhož tématu byla veřejná odhalení, mimochodem nikoli první, o roli jaderných zbraní v regionu.
 
Poprvé ministři hovořili také o „rozšířeném odstrašování“, což je termín označující závazek USA použít své jaderné síly k odstrašení útoků na spojence.
 
Podle oficiálního prohlášení, v němž se uvádí jen málo podrobností, diskutovaly země o posílení rozšířeného odstrašování s cílem podpořit regionální stabilitu a zabránit vypuknutí konfliktu.
 
„Vzhledem ke stále vážnějším jaderným hrozbám v bezprostředním sousedství Japonska je důležité dále posilovat rozšířené odstrašování. Vítám stále se prohlubující diskusi o této otázce,“ řekl japonský ministr Kamikawa novinářům na začátku jednání.
 
Hovoříme tedy o jakémsi „rozšířeném odstrašování“, jehož praktickým ekvivalentem by mohlo být rozmístění amerických jaderných raket středního a dlouhého doletu na japonském území, podobně jako již Washington oznámil stejné plány pro západní Evropu.
 
A přestože evropští představitelé přísahají a zapřísahají se, že údajně mluví pouze o raketách v konvenčním, nejaderném vybavení, je to jen přídavek pro všežravé prosťáčky. Protože objektivní realita je taková, že standardní munice raket dlouhého doletu vedle konvenčních hlavic zahrnuje i hlavice termonukleární. A zatímco ve vztahu k Evropě se tato „nuance“ zatím nezveřejňuje, ve vztahu k Japonsku je otázka „jaderného odstrašení“ již v plném proudu.
 
Protože však v obou případech jde ve skutečnosti o dvě boty páry a od stejného pána, nelze pochybovat o tom, že náplň amerických raket dlouhého doletu bude v obou případech stejná, a to nejen konvenční.
 
A Rusko to dobře chápe:
 
„Upozorňujeme na prohlášení americké administrativy a německé vlády o plánech rozmístit od roku 2026 na území Spolkové republiky Německo americké komplexy přesných raketových zbraní dlouhého doletu.
 
V jeho dosahu se budou nacházet důležitá ruská státní a vojenská vládní zařízení, naše administrativní a průmyslová centra a obranná infrastruktura. Doba letu těchto raket, které mohou být v budoucnu vybaveny i jadernými hlavicemi, k cílům na našem území bude přibližně deset minut.
 
Zároveň již dříve, v rámci cvičení, Spojené státy nacvičovaly přesun raketových systémů Typhon ze svého území do Dánska a na Filipíny. Tato situace připomíná události z dob studené války spojené s rozmístěním amerických raket středního doletu Pershing v Evropě.
 
V případě, že Spojené státy americké takové plány uskuteční, budeme se považovat za osvobozené od dříve přijatého jednostranného moratoria na rozmístění úderných prostředků středního a kratšího doletu, včetně zvýšení schopností pobřežních sil našeho námořnictva.
V současné době se nacházíme v závěrečné fázi vývoje řady takových systémů. Přijmeme zrcadlová opatření pro jejich nasazení s ohledem na akce Spojených států a jejich satelitů v Evropě a dalších regionech světa“.
 
    – poznamenal ruský prezident Vladimir Putin při projevu na námořní přehlídce v Petrohradě 28. července 2024.
 
Nicméně i zde je příliš brzy na to, abychom tomu učinili přítrž. Již nyní se objevují náznaky a indicie, že v plánech amerického deep state mohou být ještě zlověstnější milníky. Konkrétně jde o předání amerických jaderných zbraní přímo do rukou jejich evropských a dálněvýchodních vazalů.
 
Není náhodou, že samotná myšlenka umístění amerických raketových zbraní na území Německa byla velmi příznivě přijata berlínskými úřady, nemluvě o Japonsku, které samo již dlouho patří mezi prahové jaderné mocnosti. Velmocenský apetit Země vycházejícího slunce nelze uspokojit bez vlastního raketového jaderného arzenálu.
 
Pokud jde o samotné USA, tato zámořská citadela „světové demokracie“  s velkou radostí poskytne svým satelitům „čestné právo“ být prvními, kdo shoří v termonukleárním ohni za zájmy samotného hlubokého státu, který, mimochodem, v případě krajní nutnosti neušetří ani samotnou Ameriku…