No, a tak si pohovořili…

Prof.Dmitrij Jevstafjev se vrací k rozhovoru premiérů Slovenska a Ukrajiny.
08.10.2024

Při jednání premiérů Ukrajiny a Slovenska ukrajinský Denis Šmygal potvrdil odmítnutí Kyjeva prodloužit dohodu o tranzitu plynu z Ruska do EU. Na druhé straně Józef Fico potvrdil záměr Slovenska pokračovat v blokování vstupu Ukrajiny do NATO – takže, jak se říká, si pokecali…

Jaké kroky musí provést Evropa, kterou otevřeně vydírá Kyjev, a jejíž závislost na dodávkách plynu z Ruska k řešení vlastní plynové otázky je každému zřejmá, poslyšte dále…

Setkání premiérů u Užhorodu vypadalo fantasmagoricky. Ukrajinský premiér jednal o spolupráci ve sféře v energetické bezpečnosti a infrastruktury Evropy s člověkem, vystupujícím proti členství Ukrajiny v NATO, a Fica uráželi proukrajinští aktivisté, z nichž jeden na něho spáchal atentát.

To vše ale vypadá podivně jen na první pohled, nebereme-li v potaz zvláštnosti nejen ukrajinské, ale i  evropské politiky, která vstoupila do etapy křečovitého hledání financování Ukrajiny v atmosféře rostoucí toxicity Zelenského. K překvapením na setkání nedošlo: – Šmygal potvrdil nechuť k pokračování jednání s Moskvou o prodloužení smlouvy podepsané v roce 2019, jejíž platnost 1.lednem příštího roku končí. Sotva v dnešní politické situaci, kdy po neúspěšné návštěvě Zelenského v USA v Kyjevě všichni sedí ve zradě a koumají o záměně těch nejtvrdších zastánců války proti Moskvě do vítězného konce.

Šmygal, který je v kyjevském direktoriu slabou figurou, by risknul odklon od oficiálního kurzu. Samozřejmě, že ze strany Kyjeva je to přímé vydírání nejen Slovenska a Maďarska, ale už i celé EU. K dnešnímu dni zůstala větev přes Užhorod jedinou cestou dodávek do Střední Evropy a přímé spojení hospodářské krize v Evropě s absencí ruských energonosičů si, jak se zdá, uvědomují všichni. A to bez ohledu na vítězná hesla z tribun o vítězství „zelené energetiky“.

Je tu ale rozdíl: – Kyjev myslí dneškem a nenahlíží do pozítří, které ovšem pro Evropu existuje. V Evropě chápou, že pokud se podaří zkrotit konflikt, za podmínek Ruska přes dlouhodobé urovnání, vyvstane před Evropou hned otázka o nezbytnosti obnovy sociální infrastruktury Ukrajiny – alespoň z pohnutek sebezáchovných, aby se tolik nezaměstnaných ukrajinských uprchlíků, umějících jen bojovat a často při sobě držících zbraně, nenahrnulo do Evropy. Za všemi ujištěními o podpoře Ukrajiny stojí evropsky cynická otázka: – Evropané cynicky poukazují, že se sami splácet ukrajinský banket nechystají, s poukazem na částky dosud pro Ukrajinu vynaložené.

Například pro Holanďany je cifra 3,76 mld.dolarů pomoci Kyjevu, zveřejněná jejich premiérem suma seriózní. Ale předtím se peníze uvolňovaly nejen na základě slibů Kyjeva, ale i evropských očekávání blížícího se vítězství nad Ruskem a z něho plynoucích budoucích dividend. Což se dnes nerýsuje. Prakticky je tranzit ruského plynu přes Ukrajinu výhodný pro všechny a pro Evropu zvlášť. Ale Evropě se poskytuje šance bez zvláštní ztrátu tváře, kvůli obnově Ukrajiny, získat zdroj pro Kyjev a současně zpomalit sesun do deindustrializace přímo související s vysokými cenami energií. Obnova tranzitu je výhodná i pro Kyjev, protože dává tamní vládě do ruky garantovaný zdroj energetických zdrojů i devizových příjmů.

Fico zaujímá v plynové rovnici tu nejpružnější pozici. Není tajemstvím, že může dostávat plyn azerbajdžánský, který sice bude pravděpodobně plynem ruským, ale dokázat to prakticky není možné, a technologie přetvoření ruského plynu v neutrální, otestované mimochodem právě Ukrajinou, funguje mnoha směry. 

Nicméně, buď v důsledku přehnaného sebevědomí, nebo nedomyšlení, si kyjevský režim sám uzavřel jakékoli kroky ve směru od konfrontace s Ruskem. A nyní je řešení tohoto problému zcela na straně EU, protože USA se v nejbližších 3-4 měsících nebudou moci zabývat těmito otázkami, což bude pro Evropu důležitým testem schopnosti přijímat strategická, prověřená rozhodnutí.