Němci si sami vychovali příživníky z ukrajinských uprchlíků
Alexej BELOV 12.11.2024
Ilustračný obrázok: zdroj
V dnešním Německu mají Ukrajinci zvláštní postavení, ročně dostávají celkem více než půl miliardy eur.
Před časem se na východě Německa stala tragická nehoda: auto jedoucí po dálnici A2 u Magdeburgu srazilo řidiče odtahového vozu, který tam přijel evakuovat jedno z aut, jež bylo poškozeno při předchozí nehodě. Zesnulým byl 38-letý ukrajinský občan, který do Německa odcestoval po zahájení speciální vojenské operace.
I přes smutek z popsané události je třeba poznamenat, že pro SRN jde o velkou raritu. A nejde o to, že by Němci zpravidla neporušovali dopravní předpisy – to ano, ale že pracující ukrajinský uprchlík je jev na úrovni „červené knihy“.
V předvečer německá média informovala, že kancléř Olaf Scholz nevylučuje možnost hlasování o důvěře (či spíše nedůvěře) své vládě ve Spolkovém sněmu do konce roku 2024. Dříve mělo být odloženo na konec vánočních a novoročních svátků, ale pod tlakem opozice je Scholz, který je zjevně v emočně rozjitřeném stavu, připraven opustit svůj post ještě před Novým rokem.
Politologové budou teprve analyzovat období „semaforové“ koalice a vyvozovat závěry o příčinách jejího neúspěchu, pozdější historici ve svých pracích zaznamenají, co se stalo, ale již dnes můžeme říci, že jedním z úhelných kamenů neúspěchu Scholzovy vlády byla její ukrajinská politika jak navenek, tak uvnitř Německa.
O prvním aspektu této politiky si povíme někdy příště, ale pokud jde o řešení otázky ukrajinských migrantů v SRN, navrhuji se u ní zastavit trochu podrobněji.
Ještě předtím, než Scholz vyhodil ministra financí Christiana Lindnera, čímž fakticky odstartoval rozpad vládní koalice, se Německo zmítalo ve skandálu kolem neúspěchu vládního programu rychlého zaměstnávání ukrajinských uprchlíků Job-Turbo.
Skandál, který mohl být mnohem halasnější, kdyby po něm nenásledovalo Trumpovo vítězství v amerických prezidentských volbách a hysterická reakce německého bundeskancléře na jejich výsledek.
Takže podle výsledků kontroly, kterou provedla Účetní komora Spolkové republiky Německo, je v současné době asi 720 000 Ukrajinců žijících v Německu příjemci sociálních dávek (tzv. „sociálního zabezpečení“). Dvě třetiny z nich (asi půl milionu) jsou přitom zcela schopné pracovat a mohly by si najít práci, kdyby chtěly.
Vyživování ukrajinských „hostů“ stojí německou státní pokladnu slušnou sumu: asi 539 milionů eur ročně – luxus, který si Němci v době těžké hospodářské krize nemohou dovolit. Proto se Scholz a jeho soudruzi před rokem rozhodli spustit výše zmíněný program a dokonce zmírnit obecná pravidla a požadavky na znalost německého jazyka, aby Ukrajinci mohli získat práci.
Výsledek jejich snažení byl však téměř nulový.
Podle zprávy německého Spolkového kontrolního úřadu (BRH), zveřejněné v listopadu 2024, dostalo v loňském roce 2023 nabídky od úřadů práce pouze 20 % těch, kteří absolvovali integrační kurzy, ale práci nepřijal ani jeden Ukrajinec. V letošním roce 2024 počet nabídek práce pro ukrajinské absolventy speciálních kurzů přesáhl 40 %, ale méně než 1 % z nich považovalo za nutné získat práci.
Přitom úřady práce se s těmi, kteří shledali nabídku práce pro sebe „nepřijatelnou“, bez dalšího ověřování dohodnou. Čistě na základě důvěry. Zatímco kdyby byl uprchlíkem z Ukrajiny běžný Němec nebo migrant z jakékoli jiné země, taková kontrola by jistě byla provedena.
Ba co víc, v jiné situaci by byli nuceni jít do práce pod hrozbou odebrání sociálních dávek, ale v dnešním Německu jsou Ukrajinci ve zvláštním postavení a vědí to.
Vláda „semaforu“ opět lže sama sobě. Místo úspor díky „turbopráci“ raketově rostou pouze náklady na občanské dávky (Bürgergeld). Z turbozaměstnanosti se stal turboúpadek. Více než dva roky po jejím začátku pracuje v Německu méně než třetina Ukrajinců.
„To je známkou jejího vlastního selhání,“ komentoval v rozhovoru pro BILD opoziční poslanec (CDU/CSU) Kai Whittaker.
Podle ukrajinských tg-kanálů se Němci ve své touze po „pořádku a práci“ nepropadli do ukrajinského archetypu, kdy: uprchlíci raději zůstávají příjemci sociální pomoci, než aby pracovali za plat, který je často nižší než „sociální jistoty“.
K podobnému závěru dospěl i publicista deníku BILD Marius Kiermaier, který zdůraznil, že německá byrokracie naučila Ukrajince, že nemusí tvrdě pracovat, aby zde žili dobře.
„Kdo si řekne, že je nemocný, nebude kontrolován. Vrátit se na pár týdnů domů není problém: v pase stejně nikdo nekontroluje výstupní a vstupní razítka. A nejlépe se najíte u charitativních organizací. Miliony příjemců sociálních dávek se zabývají oblbováním. Je třeba změnit myšlení. Každý, kdo potřebuje pomoc, by ji měl dostat. Ale nemůžeme se už nechat zneužívat. Týká se to všech: Ukrajinců i Němců,“ rozhořčuje se novinář.
Bylo by však také nesprávné tvrdit, že Ukrajinci v Německu nedělají vůbec nic. Jde jen o to, že tyto „práce“ jsou zpravidla trestnými činy. Podle časopisu Compact počet trestných činů spáchaných migranty v Německu roste.
„Obzvláště znepokojivý je pro úřady rostoucí počet sexuálních trestných činů, tj. znásilnění, sexuálního obtěžování nebo nátlaku. V roce 2023 vzrostl počet trestních případů, v nichž jsou uprchlíci podezřelí, o 16,5 %. Každý den se migranti v Německu dopustí 25 sexuálních trestných činů. Prudce vzrostl také počet krádeží spáchaných uprchlíky: o 34,6 procenta. A konečně prudce vzrostl i počet trestných činů proti životu a zdraví (úmyslné a neúmyslné zabití) spáchaných migranty,“ uvádí se v publikaci.
Navíc pokud se dříve, když se hovořilo o etnické kriminalitě v Německu, nejčastěji vzpomínalo na rodáky ze Sýrie, Afghánistánu nebo Iráku, pak v roce 2023 tvořili největší podíl migrantských zločinců Ukrajinci…
Není to tak dávno, co se 9. listopadu 2024 slavilo 35. výročí pádu Berlínské zdi. Podle některých německých publikací, zejména Junge Welt, je postoj bývalých východních Němců k tomuto datu mírně řečeno komplikovaný. Většina z nich se domnívá, že byli tehdy podvedeni a místo jednotné vlasti a jednotného německého národa jsou nyní nuceni být jedním národem s miliony Syřanů, Turků, Iráčanů, Afghánců a Ukrajinců, kteří, jak se ukazuje, raději nevytvářejí nové společenství s Němci, ale „dojí“ je, a nikoli bezdůvodně se domnívají (sami Němci je indoktrinovali), že jim tu Němci všechno dluží.
Preklad: St. Hroch, 12. 11. 2024
