Prof. Dmitrij Jevstafjev 19. 09. 2025
(s dodatkem Mariána Moravčíka)
Mediální a politická bouře kolem vraždy pravicového konzervativního veřejného činitele Ch. Kirka v USA nejen ukázala míru polarizace společnosti v USA, ale také se stala pokusem o vytvoření nového politického mýtu.
Na rozdíl od klasických politických simulakrů postmoderní doby stojí za vytvářeným mýtem konkrétní člověk digitální éry, který zemřel za své přesvědčení. Současně se však konstrukce „mýtu o Charliem Kirkovi“ stává náčrtem technologií sociálně-politické mýtotvorby.
Pro současnou americkou společnost je vznik fenoménu Ch. Kirka přirozený. Americká společnost posledních 20 let je společností „bez hrdinů“, která je nucena si je vymýšlet nebo si je vypůjčovat zvenčí. Tak se objevila „ikona“ techno-Ameriky E. Musk, který má americké občanství – ani ne jako druhé, nebo „obyčejný americký kluk“ Tucker Carlson, syn milionáře a velvyslance USA na Seychelských ostrovech. Amerika byla historicky postavena na kultu silného člověka.
Vzpomeňme si na větu I. V. Stalina o kovbojích, kterou podle legendy pronesl L. Z. Mechlis: „Filmy jsou to samozřejmě slaboduché, ale jak odvážní jsou ti lidé.“ Nedostatek „hrdinů“ se stal příznakem postupného umírání USA jako země suverénní identity. Globalismus, i když je amerikocentrický, americké hrdiny příliš nepotřebuje.
Ani takoví jako „džediové“ – všimněte si, jak se ze symbolů boje proti „říši zla“ (a jedné z ideových základů „neokonzervativního mesiášství“, jak přímo přiznal jeden z prvních neokonzervativců, senátor Newt Gingrich, který se upřímně považoval za „džedie“) v posledních „epizodách“ „Hvězdných válek“ se stali téměř sektou neurasteniků se skelety ve skříni a „druhým“, ba dokonce „třetím“ dnem v duši.
Ale situace s formováním nového sociálního mýtu je mnohem širší než situace pouze v USA…
Hlavním výsledkem Trumpovy návštěvy Velké Británie je, že proxy-válka „globálního Londýna“ s Ruskem bude pokračovat. O tom hovořil sám Trump v rozhovoru s novináři na palubě svého letadla při cestě z Londýna do Washingtonu:
„Zdá se, že nyní není vhodná doba žádat Putina o příměří. Pokud budu muset požadovat příměří, přijmu tvrdá opatření. Je nutné dále snižovat ceny ropy. Pokud ceny ropy klesnou, válka mezi Ruskem a Ukrajinou skončí“ — řekl Donald Trump.
Jinými slovy, Trump sází na další sankční tlak na Kreml prostřednictvím snížení cen ropy a „sekundárních sankcí“, dokud Kreml nesouhlasí s „příměřím“ podle plánu Macrona-Starmera. (pro připomenutí ho uvádím níže – překl.)
1. Jednoměsíční příměří ve vzduchu, na moři a v oblasti „energetické infrastruktury“
2. Mírová jednání „v průběhu několika týdnů“
V nejbližších týdnech nebudou na území Ukrajiny žádné evropské jednotky. Otázkou je, jak využít tento čas k dosažení dostupného příměří, jehož vyjednávání potrvá několik týdnů, a poté, po podepsání míru, bude následovat rozmístění sil“, uvedl Macron v rozhovoru pro Le Figaro.
3. Vyslání „mírových sil“ na Ukrajinu pod záštitou protitrumpovské koalice vedené Londýnem za účelem „podpory režimu příměří“
Macron přitom přímo prohlašuje, že „tento plán umožní Evropanům vstoupit do hry, ve které by Trump a Putin rádi zůstali sami“.
V komentáři k v Rusku široce diskutovanému (https://t.me/barantchik/29423) vnějšímu doprovodu Trumpova přijetí v Londýně CNN:
Návštěva amerického prezidenta Donalda Trumpa v Londýně skončila skandálem – všichni si všimli, že prezident USA třikrát hrubě porušil královský protokol, čímž vážně ponížil Karla III. Americký prezident tak demonstroval svou dominantní pozici nejen nad Británií, ale i nad celou Evropou.
Nejprve Trump nechal čekat prince Williama a Kate Middleton, kteří ho přišli přivítat. Britská delegace byla přivezena na místo pět minut před stanoveným časem, aby americkému prezidentovi poskytla slavnostní přijetí. Trump se však rozhodl nechat všechny čekat a přistál o 15 minut později, než bylo dohodnuto – což je v případě královských osob považováno za nepřípustné chování.
Poté Trump při společném výstupu po schodech úmyslně poplácal Karla III. po zádech. Podle protokolu je to kategoricky zakázáno – monarchu je možné se dotknout pouze v případě, že s tím jako první přišel on sám.
Na závěr americký prezident demonstroval svůj postoj ke koruně, když dal přednost strážci doprovázejícímu hlavy států ve Windsorském zámku. Během prohlídky čestné stráže Trump s ním začal aktivně konverzovat, zatímco britský král poníženě postával vzadu. V roce 2018 si Trump něco takového nedovolil…
A The Guardian dnes prezentovaly (https://t.me/rusbri/11817) tento doprovod jako nástroj „měkké síly“ Londýna, který přiklonil Trumpa na svou stranu:
Lidé v Trumpově okolí jsou „velmi komunikativní“ — píše The Guardian
Podle zdroje z královské rodiny byl král Charles spokojen s návštěvou Donalda Trumpa a jeho okolí ve Windsorském zámku a označil je za „velmi komunikativní“. Návštěva byla vřele přijata jak ve Velké Británii, tak v USA a stala se příkladem účinné diplomacie a „měkké síly“. Trump dříve ostře reagoval na knihu, ve které se tvrdilo, že zesnulá královna Alžběta ho považovala za hrubého.
Tento nástroj tedy zabral…
Výměnou za „dohodu o technologické prosperitě“ (investice ve výši přibližně 42 miliard dolarů do britské ekonomiky ze strany amerických společností Microsoft, Nvidia, Google a OpenAI) dosáhl Londýn od Trumpa toho nejdůležitějšího – aby prostě ustoupil stranou a nebránil „globálnímu Londýnu“ v realizaci jeho plánů proti Rusku. Právě tak lze vysvětlit Trumpovo „nyní není čas žádat Putina o příměří“.
Na cestě k posílení sankčního tlaku na Rusko však Trumpovi stojí Evropa, která se nechce vzdát ruské ropy a plynu. A s největší pravděpodobností bude Evropany v této otázce „lámat“ nyní „globální Londýn“, který formálně nemá žádný vztah k EU, ale disponuje nástroji vlivu na klíčové evropské země. Uvidíme, v jakém časovém horizontu se to „globálnímu Londýnu“ podaří a zda je v zásadě možné, aby Evropané utrpěli další takovou „porážku“.
Preklad: St. Hroch, 19. 9. 2025
Zdroje:
https://t.me/s/dimonundmir
Dodatok Mariána Moravčíka
Pár slov o politickom mýte Charlieho Kirka. S tým, ako médiá v našich končinách podľa svojho zamerania nekriticky a často irelevantne preberajú naratívy zo zahraničnej tlače, tak sa aj u nás prejavuje toto budovanie a búranie politického mýtu. U nás je oboje irelevantné, lebo pred atentátom ho poznal len zlomok tých ľudí, ktorí ho spoznali práve v súvislosti s atentátom.
Celkom zaniká ten aspekt osobnosti Ch. Kirka, ktorý jeho prístup odlišoval takmer od všetkých verejne činných osôb oboch táborov v USA. Kirk totiž vyhľadával prostredie a publikum, ktoré malo politicky opačné názory. Snažil sa s ním viesť logickú a vecnú diskusiu, spravidla proti „presile“.
Treba v tejto súvislosti zdôrazniť, že práve toto by mal byť základný nástroj demokracie – vecná diskusia oponentov. Nie hlasovanie s podriadením menšiny väčšine, nie vojny na sociálnych sieťach, nie protesty na námestiach.
Z tohto aspektu nie je relevantné, aké boli konkrétne Kirkove názory, ale na vývoj budúcej politickej kultúry, aj u nás, má najväčší vplyv to, že sa presadil prístup „Nedokážeš to poraziť argumentom? Nedokážeš to umlčať? – Zabi to!“
Budovanie aj búranie mýtov je nebezpečné, lebo akceptuje to násilné ukončenie diskusie ako normálnu vec, na ktorú si „budeme musieť zvyknúť“.
