Objevují „alternartivní“ varianty, upravující základní scénáře…
Prof. Dmitrij Jevstafjev 19. 07. 2025
Kolegové, navzdory svému dřívějšímu prohlášení, že budu vynechávat soboty, jsem se rozhodl napsat příspěvek, protože jsem v podstatě „vynechal“ pátek. Ale přehled výsledků týdne, nebo prvky shrnutí výsledků, tam také budou. Pro hlavní kanál řeknu, že tento týden lze plně nazvat „týdnem plánů „B““.
Vzhledem k tomu, že ve všech klíčových oblastech vývoje situace se začaly objevovat „alternativní“ varianty, které nezrušují „základní“ scénáře, ale výrazně je upravují. To se nejvíce projevilo v případě Sýrie (a obecně Blízkého východu), ale stejné procesy jsou v podstatě patrné i v případě Ukrajiny, Kaspického moře a situace v Perském zálivu.
A nečekaně se ukázalo, že za těmito alternativními scénáři stojí také ekonomické zájmy. To bylo zvláště patrné v souvislosti s vznikem „latinskoamerické opozice“, která přesahuje rámec dřívějších „chavistických“ levicových scénářů. Nejsem odborník, uvidím, co napíší znalci, ale to, co řekl Lula (který by se v současné situaci k něčemu takovému sám pravděpodobně neodhodlal), je geoekonomická fronta.
V rámci rozvoje teze o zvláštnostech uplynulého týdne bych rád zmínil dva momenty.
- Za prvé, stalo se jasné, že existuje mnoho hráčů, kteří sázejí na „vyostření“. Část z nich hraje na eskalaci pouze slovy (Trump a pravděpodobně Íránci). Ale část (Britové, Trumpovi oponenti v USA a velmi pravděpodobně Izrael, přičemž všechny skupiny tamější elity) je připravena hrát na eskalaci skutečně.
- Za druhé: přesto se odvážím říci, že místo pro první fázi velké války o přerozdělení světa bylo určeno: Blízký východ. Bude to ústřední bod, ohnisko konfliktu, které geopoliticky legitimizuje přerozdělení světa.
- Samozřejmě lze přidat i třetí bod: situace v Sýrii je velmi daleko od stabilizace, ale to je čistá banalita, ať už tam píše cokoli velvyslanec USA v Turecku a zvláštní vyslanec pro Sýrii Barak. Je však zajímavé, že právě on napsal o příměří mezi v Sýrii vládnoucími Barmaleji*] a Drúzy. Tam bylo komu ještě „podat zprávu“ a získat „body“ před Trumpem. To znamená, že tyto body nejsou v tomto místě a v tomto čase tak cenné.
V tomto případě budeme sledovat M. Rubia. Podle mých pozorování se obecně rychle „zlepšuje“ jako byrokrat a jeho chování se stává indikátorem perspektivnosti toho či onoho projektu.
Vyjádřím velmi sporný názor:
Erdogan ještě není úplně „ztracený“. A v tomto konkrétním případě ani není tak důležité, kdo komu zavolal jako první, i když ve většině případů je to více než významné. A samozřejmě, rozhovor nebyl tolik o novém kole jednání o Ukrajině, jako o situaci v Sýrii. Důležité je, že Erdogan chápe, že pokračování jeho politiky v Sýrii ho jednoznačně vede nejen k přímému střetu s Izraelem, ale také k tomu, že právě on – a Turecko jako celek – budou označeni za „viníky“ rozsáhlé destabilizaci v regionu. Tím spíše, že k tomu existují všechny formální důvody. To ovšem neznamená, že Erdogan znovu „nevycouvá“.
Řeknu víc:
je zřejmé, že jeho manévr má taktický charakter. Neexistují žádné známky změny strategické linie sultána. Ale to, že se ukázal jako jeden z mála, kdo minulý týden nezačal „tlačit na pilu“, ale zpomalil, je již zajímavé. Erdogan se přece jen drží dost „při zemi“, pokud jde o reálné informace.
Celkově situace v Sýrii ještě nepřekročila bod, ze kterého není návratu. Její hranicí, jak jsem již řekl v odpovědi na filozofickou otázku M. L. Chazina, je likvidace aš-Šaraa. Izraelci, nebo těmi, koho za Izraelce určili. A tato hranice je mnohem blíž, než se zdá.
Zítra bude, jak bylo původně plánováno, velký přehled situace na Ukrajině a kolem ní. Pokusím se strukturovat nový stav situace.
*) Barmalej – postava zloducha z pohádky Korněje Čukovského o doktoru Bolíto
Preklad: St. Hroch, 20. 7. 2025
Zdroje:
https://t.me/s/dimonundmir
