Prof. Dmitrij Jevstafjev 3.12.2024
Přece jen se projdu po panu Bidenovi… Především jsem přečetl „senzační“ Bidenovo rozhodnutí. Co je na tom senzačního? Všichni víceméně zralí lidé, kteří chápali, kam to vše vede, už před rokem říkali, že syna omilostní. Na tom nic senzačního není. Senzační je něco jiného: – býval v Americe takový jeden nevolený prezident. Který nebyl zvolen ani prezidentem ani viceprezidentem. Byl jím Gerald Ford, který když nastupoval do funkce z pozice spíkra Sněmovny reprezentantů, tak amnestoval Nixona. Ale viceprezidentem nikdy nebyl zvolen. Co se tam tenkrát dělo, všichni se na uši stavěli a on následně prohrál volby nikoli proto, že omilostnil Nixona. Neprohrál s Carterem nikoli kvůli setkáním s L.I.Brežněvem, ale protože si natolik pošramotil pověst a zbytek funkčního období byl ovlivněn právě tímto – to je fakt.
Ale dnes? Tam skoro polovina amerického politika s juniorovým omilostněním souhlasí, jakož i s prezidentovým tvrzením, že synovo odsouzení bylo motivováno politicky… To musíme chápat, a zejména pak ti, kteří rádi teď hovoří o potřebě se „s nimi domluvit“. S Amerikou, která tenkrát kritizovala Forda, nejspíš bylo možné se na něčem domlouvat – (dohodnout se stejně nedokázali). Ale tihle? To je země naprosté falše. A oni k tomu navíc ještě předhazují některá výročí, včetně údajného ukončení studené války setkáním Gorbačova s Bushem starším v roce 1989.
Víte, já mám velmi rád historické analogie. Stačí mi dát nějakou historickou analogii… – ale toto je případ, kdy historické analogie nefungují od začátku do konce. Všecko je jinak, včetně účastníků oné války… ona nemůže fungovat, protože jsme jiní. Analogie nefunguje kromě jednoho momentu – že vše, co dnes dělají USA, vůbec vše, co se nás týká, je roztahat naše zdroje, a pokus o destabilizaci naší vnitřní situace. To je vše remejk závěrečné části studené války, vše se změnilo – kromě jejich přístupu. Vezměme knihy Brzezinského a Kissingera, zejména pak Brzezinského – odsud pocházejí ty recepty. Oni nechápou, že jsme jiní…
Řeknu vám, že tyhle „bumerangy“ jako případ Burisma, ukrajinská korupční jáma, nejsou dokonce ani vrcholkem ledovce. Je to takový „Alpenstock“ – na vrcholku ledovce. Jsou tam po uši zaboření i Trumpovi lidé, protože první dodávky zbraní a všeho dalšího, které odcházely odtud celými vlakovými soupravami střelných zbraní do Afriky a na Blízký Východ a do Sýrie začaly právě za jeho prezidentování. A jsou v tom lidé Clintona a další… Nejhorší je na tom, že tam, v USA, před Ukrajinou, politikum nebylo. Byla tam politická elita, politická třída a dokonce i občanská společnost – nikoli ale politikum. Hlavní, co do Ameriky přiletělo z těch ukrajinských událostí, to je naprosto parazitická politická vrstva, zabývající se informačními manipulacemi.
Řeknu vám, že se musíme pozorně zabývat tím, co se děje v USA. Nejspíš teď proti sobě mnohé postavím, když řeknu, že v dnešních USA lžou všichni. Totální lež v různých otázkách, lež velká, lež malá, lež ve vlastním zájmu, lež v zájmech cizích, komerční lež… Například naprosto lživá ekonomická statistika, o níž nejspíš lépe než já, povypráví Michail Chazin.
A teď musíme pochopit, co se za tou lží, která je stále hustší, co se za ní skrývá. Zkusím říci, že za tou lží skrývá nový dvoupartajní americký konsensus. A ten je velmi jednoduchý: – využít konfrontaci s Ruskem v různých formách, udělat krok zpět, protože oni už skutečně došli příliš blízko ke střetu s Ruskem. Musí ukročit zpět do hybridní zóny, která je pro ně komfortní, kdy se neděsili, kdy ještě nevěděli o ruském „Ořešáku“ a dalších rostlinách. Musí udělat krok zpět, ale využijí tuto konfrontaci k vnitřní mobilizaci, pro nový McCartyzmus, pro konsolidaci spojenců. Odeberte dnes situaci na Ukrajině a spojenci se rozlezou jako švábi z převrácené sklenice.
Myslím si, že musíme chápat, nakolik je ten jejich konsensus silný a nakolik je silná protiruská strana, která zachvátila velkou část americké politické třídy, včetně republikánů a demokratů. V jejím základu ale leží stále týž ukrajinský korupční sliz, ty peníze, které v obálkách i mimo ně všichni dostávali. Je to víc než arabské peníze, které obecně otrávily život politickému Washingtonu na přelomu 90. a nulových let. Je to mnohem silnější – jsou to peníze páchnoucí krví…
Preklad: St. Hroch, 3. 12. 2024
Zdroje:
