Dmitrij Jevstafjev 21. 01. 2025

Dnes by měl v časopise „Rusko v globální politice“ vyjít pro mě velmi důležitý článek. Jeho napsání mi zabralo hodně času, jakkoli se zdá, že vychází, aniž by opakoval, z řady článků zveřejněných v posledních několika týdnech ve veřejných i soukromých kanálech.
Ne, nepředstírám, že formuluji nějaký úplný obraz světa Donalda Trumpa, zejména, mám-li podezření, že on sám jej plně nevidí a sémantické mezery nahrazuje přílišnou a vtíravou symbolikou. Což jsme včera při inauguraci viděli v hojné míře. Nemluvím teď o Melaniině klobouku.
Je možná „pevnost Amerika“, jejíž obrysy mnozí v Rusku spatřovali v plamenných výrocích Donalda Trumpa? Moje odpověď zní ne. Zatím ne. Ale je zřejmé, že tato představa makroregionu odděleného od klasického euroatlanticismu už není v americké elitě okrajová. Je však nutné projít řadou důležitých kroků, z nichž každý vyvolá vedlejší efekt v mezinárodních vztazích a světové ekonomice.
A nyní hlavní otázka zní: na čí úkor a na jakých základech lze vybudovat pevnost Amerika? O tom jsem se pokusil spekulovat.
Děkuji redakční radě časopisu Rusko v globální politice a osobně Fjodoru Lukjanovovi za možnost podělit se s vámi, přátelé, o své skromné myšlenky.
Všichni si pospíšili s komentáři k Trumpovým dekretům. Upřímně řečeno, myslel jsem si, že to bude spravedlivější: očekával jsem vysoká sektorová (ne celková – to je nebezpečné) cla vůči BRICS. To se nestalo. Totiž prohlášení bylo učiněno, ale k žádné akci nedošlo, možná s odkladem, jako na Tik-Tok. Můj obecný pocit (zdůrazňuji – pocit) je následující:
- Trump se jistě uznává za Božího vyvoleného. Je to cítit ve všem a vyvolený není jako každý bohatý („úspěšný“) Američan, ale v mnohem větší míře, ale zároveň si uvědomuje, že zatím nedokázal ve velkém změnit podmínky onoho „historického kompromisu“, který ho přivedl zpět do Bílého domu. Otázkou je, zda si uvědomuje, že tyto podmínky nebude schopen změnit vůbec (vymáčknout pro sebe nějaké „kousky“ v malém), nebo se pokusí tento rámec prolomit.
- Nejsmysluplnější kroky byly zatím učiněny ve třech směrech: Evropa, konzervativní americké komunity a Latinská Amerika. Pokud jde o konzervativní komunity: důležité je, že Trump bude alespoň část této agendy skutečně realizovat. Ne napodobovat, jak si mnozí mysleli, ale skutečně realizovat. A to by mohlo vyvolat vlnu, kterou Trump ani hluboký stát nedokážou kontrolovat.
Na Latinské Americe začíná být jasné, že to je směr hlavního úderu. A je to velmi rozumné.
Situace v Evropě je složitější. Ano, snaha o „ideologický rozvod“ s Evropou je zřejmá. A reakce evropských euroatlantistů na tuto situaci ukazuje, že hrozbu chápou. Zatím však nevědí, co mají dělat. Nesmíme však zapomínat, že v euroatlantice nyní existuje „třetí síla“: ta, kterou nazývám „stranou chaosu“.
Zde jsou dva citáty ze včerejšího příspěvku v soukromém kanálu:
– „Klíčovým projektem pro ‚stranu chaosu‘ je Nová malá Antanta. Samotný fakt, že takový projekt vzniká, svědčí o počátku vážné krize v Evropě, kdy se jednotný hospodářský komplex v regionu rozpadá. „Malá Antanta“ totiž ‚v základu‘ nemá téměř žádnou vlastní ekonomiku.
– „Hodně bude záležet na tom, jakou část ‚klanu Clintonů‘ si ‚strana chaosu‘ vezme pod sebe. Moje hypotéza je, že se „Clintonovi“ rozdělí. A ta nejslušnější část, která má přístup k americkým penězům, přejde pod Brusel. Ale menší část, spojená s arabskými penězi a různými „šedými schématy“, přejde pod „stranu chaosu“.
Vysvětlím: ekonomickou základnu „nové malé Antanty“ tvoří peníze, které tak či onak získala od Spojených států. Ne nutně prostřednictvím emisí. Tyto peníze zatím neovládá Trump, ale americká oligarchie a část aristokracie. Jejich provozovateli jsou Clintonovi. Moje diagnóza tedy zní, že Trump se může s Evropou jednoduše „rozvést“, ale USA nikoli. To by znamenalo prohloubení rozkolu v elitě. Ale ani Trump není na euroatlantický rozkol v tuto chvíli připraven.
Na Trumpově inauguraci byla velmi zvláštní symbolika, která říká, že Trump si osobně uvědomuje riskantnost svého postavení, ale z mnoha osobních důvodů nemůže přestat. Z toho plyne hlavní závěr: Trump dostal mandát k jedinému – obnovit kapacitu amerického systému politické moci jeho částečným sešrotováním. Uvědomuje si, že tento mandát nebude schopen naplnit. A pokusí se naplnění tohoto mandátu nahradit řadou taktických akcí, někdy čistě PR. Nebude je interpretovat jako „porážku“ ani nebude možné ho vinit. Ale ejhle, jeho potenciál pro strategické akce je více než omezený. Elitní klany, které mu zajistily návrat do Bílého domu, si však dříve či později uvědomí, co se děje. Otázkou je kdy. Mohou, ale nemusí vyčkat roku 2028. Otázkou je vliv vedlejších procesů a náhodných událostí.
Připravoval jsem příspěvek na zítřek, ale rozhodl jsem se ho zveřejnit dnes. Protože dnešní rozhovor mezi Vladimirem Putinem a Si Ťin-pchingem prostřednictvím videospojení považuji za velmi důležitý. A v mnoha ohledech je odpovědí na narážky, které Rusku učinili představitelé Trumpova týmu i sám „navrátivší se“ americký prezident. Ve výsledku se ukázalo, že šlo spíše o „mlžení“, zejména se to podařilo Walzovi; zdá se, že je to člověk s velkou diplomatickou rafinovaností. Celkově je to velmi zajímavé: moderní veřejná politika se stává stále méně „politikou slov“ (nyní můžete říkat, co chcete) a stále více „politikou symbolů“. Je jen otázkou, kolik politicky angažované veřejnosti je schopno tyto symboly rychle přečíst, místo aby čekalo, až budou přežvýkány. Prostor pro tlumočníky je však obrovský.
Obávám se, že v Trumpově administrativě je jich minimum. Ale přesto – signál, který byl dnes Trumpovi vyslán, je velmi silný.
Podle mého názoru, pokud někdo doufá, že se Rusku podaří s Trumpem dosáhnout nějaké seriózní dohody o „dlouhém míru“, je velmi naivní. „Dlouhý mír“, jakkoli jej obvykle vyjednávají jednotlivci, je produktem institucí. Jinak se budou opakovat Helsinky, a to za obtížnějších podmínek a to jak pro USA, tak pro Rusko. Mohl by to být úplně jiný svět. A rozhodně by nebyl multipolární a příliš příznivý pro USA. Trump však svým „charismatem“ nedokázal zvrátit vliv institucí. Nyní je situace jiná. Instituce zdegenerovaly. To však pouze zvyšuje pravděpodobnost neúspěchu.
Zde je důležitá poznámka: stále si dokážu představit, jak může být konflikt zmrazen uprostřed nejhlubší institucionální krize v USA. Nakonec s myšlenkou mírového odkladu do listopadu 2024 souhlasila většina „kolektivu Biden“ s výjimkou neinteligentního šmejda Blinkena. Jak je ale možné v těchto podmínkách vyjít vstříc „dlouhému míru“, který vlastně potřebujeme, a ještě více – jakýmkoli geoekonomickým schématům, jako je dělení evropského dědictví…? Ne, to je rozhodně nemožné. Vyžaduje to práci byrokracie. Kterou Trump nemá.
Důležitá poznámka. Je důležité číst tento komentář v návaznosti za dnešním ranním příspěvkem (který jsem zařadil na začátek tohoto překladu – pozn.překl.) Ukáže vám složitost situace. A také to, že jedinou Trumpovou reálnou šancí, nejen v souvislosti s Ruskem, ale obecně, je její hrubé zjednodušení. Ale to si zatím neuvědomuje. Myslím, že mu to dojde tak za půl roku – Pokud se toho dožije.
Po včerejší inauguraci se cítím nějak nesvůj. Víte proč? Ano, protože po včerejší extravaganci se mnozí lidé ve Spojených státech a mimochodem i uvnitř „deep state“ mohou vážně obávat, že Trump, přinejmenším kvůli svému věku, může upadnout pod vliv, no vy-víte-jakých nebezpečných šílenců.
No, ano, John F. Kennedy. Znovu se vracíme k tomuto zlomovému bodu světových dějin. A kubánská krize. Bez ní, bez krize, bohužel, není cesty. Ale řeknu nečekané, teď a právě teď se dá tento „mišmaš“ přetočit.
A dostat z americko-centrické globalizace „suflé“. Zda to bude dobře, nebo špatně, je jiná otázka.
Preklad: St. Hroch, 21. 1. 2025