Prof. Dmitrij Jevstafjev 21. 1. 2026
Nejprve se pochválím za úspěšnou předpověď.
Uvedu citát z příspěvku v soukromém kanálu z pondělí:
„… Pro Rusko vznikají rizika… Nelze vyloučit, že [Evropané] se pokusí o závažné provokace v souvislosti s ukrajinským konfliktem. Například útok na americký objekt a/nebo diplomatickou misi (řekněme v Kyjevě), z čehož nás obviní.“
V pondělí večer dorazily do Moskvy zprávy: velvyslanectví v Kyjevě obdržela „červená oznámení“ o možném silném úderu ruské strany. Musel by být člověk nesmírně naivní, aby si přípravu této provokace nespojil s Davosem. O něco později přišly zprávy od oblíbence některých moskevských salónů, ředitele MAGATÉ pana Grossiho. O tom, že černobylská jaderná elektrárna byla odpojena od elektřiny. No, co na to říct… Nepřekvapilo mě to. Ale je to dobrá zpráva: Kyjev postupuje podle vzoru z let 2022/23, nic nového nevymyslel. Vše se děje „na rychlost“ podle konkrétních dat a událostí podle osvědčených vzorů. Ale je tu jedna nuance:
„vyvolávat lítost“ má smysl pouze v Rusku nebo v USA.
Ale na Američany je po korupčních skandálech těžké vyvíjet tlak.
O Davosu.
Hlavní věcí tam je stanovení nových rámců politického chování Trumpem v rámci obnoveného americko-centrického světa (nejen Euroatlantiku). Problém „Davosu“ jako platformy spočívá v tom, že je tradičně určen k předávání ekonomicko-sociálního mainstreamu politicky angažované veřejnosti. Ale nyní se mainstream stává vojensko-politickým. A zde je Trump ve velmi silné pozici:
Evropané se sami rozhodli prostřednictvím Ukrajiny vytvořit mechanismus pro zlepšení svých ekonomických pozic ve vztazích s Ruskem (jak se nám zdálo), a vlastně s celou Eurasií.
Američané prostě počkali na moment maximální slabosti evropského vojenského potenciálu. To mimochodem dokazuje, že Trump byl „zamýšlen“ jako nástroj, ale v důsledku procesů v samotných USA získal „nadměrnou“ volnost. A to je problém. Tento názor zastává i mnoho lidí v Rusku. Může dojít k závažnému jevu: „hlubocí“ budou moci zcela vyhrát zamýšlenou (pravděpodobně po finanční krizi v letech 2007/09) kombinaci obratu „euroatlantického finančního vysavače“ ve směru do americké ekonomiky. Zároveň však riskují prohru v samotných USA, i když ne úplnou. Pokud se Trumpovi podaří získat část euroatlantického „společného fondu“ (i když se o něj podělí s americkými atlantisty), stane se Trumpova rodina samostatným geopolitickým hráčem. A to se nestalo od dob… Ani od dob „raných Rothschildů“.
Zde mi bylo jemně vytknuto, že nepoužívám termín „globalisté“. Přesto ho někdy používám, i když se mu opravdu snažím vyhýbat. Podle mého názoru je zcela nekonkrétní, zejména nyní.
Dříve se dalo říci, že „globalisté“ jsou ti, kteří jednají střednědobě a jsou součástí „davosského mainstreamu“. Nyní je však tento pojem zcela irelevantní.
Globalistů je mnoho, otázkou je, kdo je v daném okamžiku součástí jakého geoekonomického systému.
Dnes jsem se v tradičním videokomentáři na soukromém kanálu rozhodl vrátit k tématu „odkud jsou peníze, brácho“. Promluvme si o „konkurenci společných fondů“ a hlavně o jejich počátcích a původu. Bude to hodně delikátní, i když tentokrát se otázky týkající se Ruska nedotkneme. Tedy téměř.
Je to delší než obvykle. Ale bez historie je těžké pochopit, proč například nevznikl čistě evropský „společný fond“. A proč nemůže vzniknout ani teď, i když se objeví „peníze“.
Nápověda:
- protože „společný fond“ nejsou jen „peníze“, ale peníze vydané na něco a investované do určitého investičního cyklu. Ale je možné je odtud vybrat. Hlavním projektem Evropy byla „Ukrajina“ (v širším smyslu, včetně „Ukrajiny“ uvnitř ruské ekonomiky). Na „Ukrajinu“ lze nyní samozřejmě spustit určitou emisi, o což se vlastně pokoušeli.
Ale:
- Zatím pouze prostřednictvím FED;
- Nic odtud již nelze vyjmout, alespoň ne bez USA.
Existují však nuance…
Zdroj:
https://t.me/s/dimonundmir
