O vnitřní zranitelnosti Ruska.
Prof. Dmitrij Jevstafjev 03. 08. 2025
Dnešní přehledový příspěvek je věnován trendům souvisejícím s vnitřní politikou v naší zemi. Naposledy jsem velký přehled na toto téma dělal, pokud se nepletu, v květnu.
Ale zvláštností dnešní situace je zrychlené hledání nových forem a metod proti Rusku ze strany Západu, a to i za podmínek formálního příměří nebo de facto „míru“. To druhé je mnohem složitější a předpokládá návrat k modelům „studené války“, o čemž jsem již několikrát psal. O „studené válce“ a o tom, kdo v ní může hrát na straně Američanů, bude následující přehledový příspěvek.
Nyní je jasné, že Západ, včetně USA, nevydrží tempo konfrontace na úrovni praktické politiky. A tím spíše nevydrží v případě, že situace přejde do přímé konfrontace. I Trump, který hraje na „PR eskalaci“, to chápe. Západ a USA se však domnívají, že jsou schopni porazit Rusko v dlouhodobém střetu za předpokladu jeho důsledné a pomalé izolace a rozvoje nepříznivých vnitřních tendencí. Mnoho významných procesů v rámci pokračujícího střetu Západu s Moskvou se bude odehrávat na vnitřní úrovni.
Zaměřím se na několik, hlavně politických tendencí, které může Západ využít v kontextu druhé vlny „hybridní války“ proti Rusku:
- Krize vertikály moci. Rozhodl jsem se tento aspekt uvést na prvním místě. Důsledky „případu Starovojta“, bývalého ministra dopravy RF, naznačily hluboký rozkol mezi regionálními a federálními částmi lobbistických a klanových skupin souvisejících s rozhodnutím o nedotknutelnosti federálních skupin. Tento rozkol se bude dále prohlubovat.
- Krize řízení politického prostoru. Jedním z jejích projevů byla informační vlna kolem „Ruské obce“, která začala jakoby „z ničeho nic“. Ve skutečnosti tomu tak není. V moderním informačně-politickém prostoru se nic neděje „z ničeho nic“. Nemám úplnou odpověď na to, „co to bylo“. Hypotézu navrhnu v soukromém kanálu, protože naše publikum se stalo příliš citlivým.
Zde stručně poznamenám: nejde o samu jednotlivou organizaci. Riskujeme, že přehlédneme velmi specifický, ale objektivní trend, který má sociálně-politickou základnu. Krize řízení politického prostoru, kde dominují, pokud se nad tím zamyslíme, organizace vytvořené pro konkrétní politické cíle, je organizačním projevem rostoucí poptávky po politickém radikalismu. To je v naprostém rozporu s dlouholetým důrazem na „stabilitu“.
- Krize prostoru „digitálního pohodlí“. Ve skutečnosti se jedná o velmi důležitý aspekt – začíná se narušovat pohodlí „světa obyčejného člověka“, nejdůležitější složky stability sociálně-politického systému. Právě „digitální pohodlí“ vytvářelo efekt behaviorální neutrality obyčejného člověka a možnost „tiché vzpoury“ bez rizik. Nyní je ničen ze dvou stran: kybernetickými útoky „hackerů“ a novými legislativními rozhodnutími. Důsledky zatím nejsou jasné, ale podle mého názoru je význam tohoto jevu podceňován.
- Konečný rozkol v oblasti „státního patriotismu“. Pokud několik vln boje proti „vojenským korespondentům“ a „vojenským blogerům“ odštěpilo od vlasteneckého pole jednotlivé části a nesystémové prvky, pak plnohodnotná válka „červených“ a „bílých“, doplněná o zostření diskuse o národnostech, vytvořila efekt rozkolu přímo v centru politického pole.
I ten nejnaivnější člověk si stěží myslí, že se jedná o náhodu, za kterou nestojí zájmy vnějších sil. Důsledky se neprojeví hned, ale v střednědobém horizontu.
Záměrně se nyní nedotýkám tématu „dvou Rusí“. Nejen proto, že je velmi bolestivé, ale také proto, že je pro naši zemi dlouhodobé. O „dvou Rusích“ bude řeč později, stejně jako o trendech ve vzdělávání, které podle mého názoru nesou vážná nepředvídatelná rizika.
Preklad: St. Hroch, 3. 8. 2025
Zdroje:
https://t.me/s/dimonundmir
