Západ se na Rusko dívá optikou 80. let.
Prof. Dmitrij Jevstafjev 16. 10. 2025
No tak, kolegové, proč se vrháte na Rutteho? Už třetí den… Chápu, že mnoho jeho výroků je urážlivých. Ale ve skutečnosti Rutte udělal velkou věc: formuloval (mj. prostřednictvím starého antisovětského vtipu, který zjevně není sovětského původu) kvintesenci dnešního vnímání Ruska v euroatlantické oblasti, alespoň v její evropské části. Doslova za jeden a půl dne v různých formátech vystoupení Rutteho soustředěně vyložil všechny hlavní stereotypy vnímání Ruska v současném západním světě. A to je již dobrý podnět k analýze. Zajímavé nejsou stereotypy, ale to, že Rutte je vyslovil před specifickým publikem a na specifických politicko-informačních platformách, od nichž by se dalo očekávat poněkud serióznější úroveň komunikace. To – pokud nebereme v úvahu dvě okolnosti:
- nejen obecné snížení kvality politické komunikace, ale její nahrazení propagandistickou komunikací;
- extrémně protichůdnou potřebu skloubit pozici Ruska jako hrozby, aby se mobilizovala veřejná mínění a přiměla je k obětem. A zároveň představit Rusko jako ne až tak strašné, aby potenciální válka nevypadala příliš děsivě.
Odtud pramení protiklady, které se nám zdají podivné. Od oficiálních euroatlantických platforem očekáváme něco vážnějšího, ale ty jsou nyní jen dalším propagandistickým nástrojem.
Na druhou stranu však Rutte poukázal na velmi důležitý aspekt současné euroatlantické politiky. Vnímají nás jako sovětské lidi, jen o něco lépe živené, ale nakažené přesně stejnými komplexy jako sovětští lidé v 80. letech. Sovětský lid 60. a 70. let západní svět znal a chápal mnohem hůře, a ti, kteří ho znali, už zemřeli. Ale 80. léta… Ta jsou velmi dobře prostudována. Ale současné Rusy – „červené“, „bílé“ a dokonce i obyčejné občany – západní politici a odborníci neznají. Vždyť někdo ten vtip Ruttemu vyprávěl, ne? V tomto nepochopení rozdílu mezi pozdními sovětskými a „nejnovějšími“ Rusy spočívá kořen mnoha podivných momentů v cílech západních politiků. A také zdroj naprosto neotřesitelné víry v to, že:
- v Rusku se dříve či později objeví nový Gorbačov a
- ruské společnosti lze zlomit krizí v oblasti spotřeby.
Existují však tři nuance. O jedné z nich napíšu zde, o dalších dvou později.
Jedna ze zbylých nuancí se bude týkat oživení tématu evropské jaderné politiky, které považuji za nebezpečné. Tam také zmíním několik postřehů z dnešní situace.
Samostatně se vyjádřím k prohlášením ředitele FSB A. V. Bortnikova o přípravě výbuchu na „Tureckém proudu“, které bych bral maximálně vážně. Zejména v Ankaře. Ankara se dlouhou dobu považovala za chráněnou před akcemi „strany chaosu“. Z různých důvodů, včetně osobních (mj. to, že v čele MI-6 donedávna stál Erdoganův kamarád R.Moore). Ale situace se může radikálně změnit. Ale i obecně v řadě hlavních měst států Eurasie stojí za to podívat se na aktuální situaci novým pohledem.
První nuance.
Podle mého odhadu jsou nyní „proruské“ (a ve skutečnosti protiválečné nálady v dnešní Evropě) na nejnižší úrovni od doby sjednocení Krymu s Ruskem. To lze připsat působení protiruské propagandy (tento aspekt by neměl být podceňován), ale já bych přesto řekl, že elity i společnosti v euroatlantické oblasti si uvědomují (někdy podvědomě) bezvýchodnost své situace a považují „válku na Východě“ za způsob řešení mnoha svých problémů, včetně sociálních. To je známkou očekávání velké krize v Evropě, která nabyla fatálního charakteru. Část i relativně rozumně uvažujících politických sil se smířila s nevyhnutelností vojenského řešení současné situace, a již propočítává varianty „poté“. Nelze očekávat, že se ve veřejném prostoru objeví síly, které by bránily sklouznutí Evropy ke konfliktu s Ruskem. Nevylučuji, že mnozí i počítají s relativním neúspěchem Evropy v pokusech o porážku Ruska, což jim uvolní politický prostor.
Preklad: St. Hroch, 16. 10. 2025
Zdroje:
https://t.me/dimonundmir
