Hry na politické partaje; přestaňme čerpat z eráru, jestliže probíhá válka

Andrej Perla, 15.06.2023

Mám-li popsat problém, který u nás vznikl, tak vypadá následovně: – Kdysi, lze říci, že o pokolení zpátky, v minulém století, bylo Rusko velmi znepokojeno tím, že mělo ústavu se šestým odstavcem, potvrzujícím vedoucí úlohu KSSS. Zrušení tohoto odstavce znamenalo v důsledcích zhroucení SSSR a začátek Ruska, v němž dosud žijeme. Dnes říkáme, že – mírně řečeno – Rusku zrušení 6.odstavce neprospělo, že to šlo udělat lépe, ale co už se stalo, stalo se. Tenkrát jsme považovali jednopartajní systém za velmi špatný, a že je potřeba systém multipartajní. A skutečně, za dobu od roku 1991 (první alternativní stranu vytvořil už v roce 1989 Vladimír Žirinovskij) vzniklo ohromné množství různorodých politických stran a straniček. Některé z nich byly komické – například Strana přátel piva, nebo Církev makaronového monstra, z nichž ale desítky existují dosud, 5 z nich je zastoupeno v parlamentu země. Reálně se ale politický systém Ruska stěží může nazývat multipartajním, protože naprostou většinu ve federálním parlamentu (Státní dumě) má strana jedna – pod názvem Jednotné Rusko (JR).

Je velmi dobře, že se tato strana v lidu nenazývá vládnoucí stranou, ale stranou moci. Protože skutečně JR a existující státní moc v Rusku se slily prakticky do jednoho celku. Předsedou JR je D.V.Medvěděv, bývalý prezident a premiér, nyní místopředseda Rady obrany RF, tedy zástupce Putina. Prezident je formálně bezpartajní, ale stejně ho nominuje do voleb JR. Všechny zbývající parlamentní strany dohromady nekontrolují dokonce ani 30 % voličů. A Jsou to komunisté KPRF, Žirinovského LDPR, Spravedlivé Rusko – za pravdu (prakticky soc.dem, která se pokouší být tou nejpatriotičtější z patriotických, což se jí často příliš nedaří, a strana Noví lidé – která má jakž-takž zastupovat zájmy nejkreativnějších, nejmladších, nejmodernějších lidí a rovněž představitelů byznysu (což se jí rovněž příliš nedaří). Pokud jde o tuto strany, tak silně pochybuji, že jak pan Něčajev, který je předsedou této strany, je příliš znám, stejně jako nejznámější členka této strany paní Oksana Aksejkeva, bývalá starostka Jakutska. V tomto ale problém není. Jde o to, že představitelé prakticky kterékoli sociální vrstvy v Rusku, se mohou najít v JR. A z tohoto hlediska vlastně ani jiná strana, kromě JR, existovat nemusí.

To je, samozřejmě vtip – ale k čemu jsou tedy dobré politické partaje – a nejen v Rusku? K tomu, aby lidé různých sociálních skupin, lidé různých názorů, sociálního postavení a různých příjmů nicméně měli za to, že v politickém systému země jejich zájmy někdo vyjadřuje. Jsem-li byznysmen, a mám tohoto politika; jsem-li z rozpočtové sféry, mám tohoto politika; jsem-li z rozpočtovky, ale tento politik mi nevyhovuje, mám tohoto politika atd. Každý má svou politickou stranu – tak je tento systém vymyšlen.

Jsou lidé, kterým se líbí to, co bylo dříve a jim má sloužit KPRF, jsem-li nezaměstnaný nebo jsem-li člověk nacházející se na hranici marginalizace (nikoli marginál), má mi sloužit LDPR. Tato strana dnes samozřejmě, jakkoli už přes rok Žirinovský není, dosahuje ratingu zhruba na úrovni komunistů – tedy kolem 10 %, což není málo. Spravedlivé Rusko je na hranici volitelnosti a nejméně mají Noví lidé.

Problém je v tom, že to sice nejsou nějaké hračičky, ale všecko jsou to nástroje udržení politické stability v dobrých časech – tedy v mírové době. Tato doba je pryč, protože probíhá SVO a my chápeme, že SVO je dnešní pojmenování pro válku, kterou Západ vede proti nám a my se bráníme. V této situaci potřebuje ruská společnost, ruský národ jednotu a je potřeba mobilizace společnosti. Ale jak může, byť teoreticky, probíhat mobilizace společnosti, jestliže je společnost politicky nejen rozdělena mezi různými partajemi, ale rozdělena být musí, protože samotný politický systém je postaven na podmínkách tohoto rozdělení. Rozdělení společnosti mezi politickými stranami není věc nevinná. Podívejme se na dnešní Turecko, zemi nepřetržitě vedoucí válku a často dokonce občanskou. A zjistíme, že tu máme R.T. Erdogana s koalicí, a na druhé straně K.Kilicdaroglu s koalicí stran, v jejímž čele stojí, společnost je tím rozdělena zhruba napůl a mobilizovat ji, je prakticky nereálné.

Podívejme se do USA, kde jsou Demokraté a Republikáni, a společnost je rozdělena půl na půl a nikdy se nemohou dohodnout.

Vraťme se do Ruska a podívejme se, zda je to to, co potřebujeme… To nebezpeční rozkolu společnosti a rozcházení se různých politických sil po různých politických kvartýrech podle názorů – a to v situaci, kdy všichni společně musíme čelit jednomu nepříteli… Skutečně chceme provádět různé konkurenční volby v situaci, kdy ten, koho zvolíme, musí stejně dělat jednu a tu samou práci – stmelovat společnost v zájmu toho, aby tato společnost pracovala pro frontu a pro vítězství?

A nejnepříjemnější je, že odpověď na tuto otázku dnes v Rusku není. Není tu v mocenských strukturách člověk, který by řekl, že ví, jak tuto situaci vyřešit. Který vystoupí a řekne (obrazně), že od toho a toho data:
1. Platí přechodné zrušení voleb;
2. Zmrazení činnosti politických stran v tom smyslu, že přestanou bojovat o moc a každá zůstane na pozici, kterou aktuálně zaujímá a na této pozici pracuje pro vítězství.
3. V šest hodin odpoledne po válce vše rozmrazíme a vyjasníme si, koho lidé nejvíc pochválí, že vykonal nejvíc pro vítězství. Ale nyní se přestaneme hádat a bojovat mezi sebou.

Zatím se tak nestalo…