Rozpočtové díry zalepuje rostoucí zahraniční dluh
Vladimir Prochvatilov 09. 02. 2025
Politická paralýza Macronovy vlády připravuje Pátou republiku o jakoukoli šanci zotavit se z vleklé hospodářské krize a zbavuje ji vlivu v Evropě a Africe.
Loni v červnu začala v zemi bezprecedentní politická krize, která nemá obdoby od června 1968. Macron loni vyměnil čtyři lidi ve funkci premiéra, čímž se v podstatě proměnil v politického skořápkáře.
V prosinci 2024 Macron jmenoval předsedou francouzské vlády 73-letého lídra centristické strany Demokratické hnutí Françoise Bayrou. Ten ve funkci předsedy vlády vystřídal stejně „mladého“ Michela Barniera.
Do 8. ledna vedla vládu Elisabeth Bornová. Poté – Gabriel Attal. Od 5. září stál v čele vlády Barnier. Dne 4. prosince poslanci Národního shromáždění (dolní komory francouzského parlamentu) vyslovili Barnierově vládě nedůvěru a on podal demisi.
Bayrou a jeho vláda mají velkou šanci odstoupit před červencem 2025, kdy se ve Francii mohou konat nové parlamentní volby. A pak bude budoucnost Macrona, jehož prezidentský mandát vyprší v roce 2027, zpochybněna, zdůrazňuje agentura Reuters.
Politická krize ve Francii trvá od července, kdy v mimořádných parlamentních volbách žádná politická strana nedosáhla absolutní většiny, ale levicový blok získal v Národním shromáždění více křesel než koalice prezidenta a pravicového „Národního sdružení“ Marine Le Pen.
Rozpory v parlamentním stranickém trojúhelníku zabránily schválení návrhu rozpočtu na rok 2025, který předpokládá snížení výdajů o 40 miliard eur a zvýšení příjmů o 20 miliard eur prostřednictvím zdanění velkých korporací a bohatých Francouzů s cílem snížit rozpočtový deficit ve výši 6,1 % HDP.
Francouzský parlament však 18. prosince (díky záviděníhodné politické obratnosti nového premiéra, který poslancům všech frakcí slíbil spoustu všelijakých ústupků) schválil rozpočtové provizorium („zvláštní zákon“), které má zajistit kontinuitu všech státních struktur, zatímco budou pokračovat politické boje kolem plnohodnotného rozpočtu na rok 2025.
„Tento zvláštní zákon dává státu vše, co potřebuje k zajištění svých základních funkcí na začátku roku 2025, ale nic víc. Je třeba jej co nejdříve doplnit (plnohodnotným rozpočtem),“ – uvedl Jean-François Husson, člen senátního finančního výboru.
Bayrouově vládě nikdo nepředpovídá dlouhý život, protože politické rozpory a ekonomické problémy, které vedly k odstoupení Barnierovy vlády, nikam nezmizely.
„Náš (rozpočtový) deficit stále existuje, náš dluh stále existuje. Rozpočtová nouze se bude časem jen zhoršovat,“ – řekl odstupující ministr hospodářství Antoine Armand televizi BFM.
„Stejné příčiny přinesou stejné důsledky a povedou ke stejnému pádu Françoise Bayroua,“ – řekl ekologický senátor Thomas Dossu.
Podle průzkumu veřejného mínění, který provedla sociální služba Ifop-Fiducial ve dnech 17. a 18. prosince pro rozhlasovou stanici Sud Radio, je se jmenováním Bayroua do čela vlády nespokojeno přibližně 64 % Francouzů. Zároveň se 67 % respondentů domnívá, že jeho vláda bude brzy čelit hlasování o nedůvěře, podobnému tomu, které vedlo k rezignaci Barnierova kabinetu.
Rozčarování většiny Francouzů, a především podnikatelské elity země, z Macronovy domácí i zahraniční politiky je tak velké, že Macronova rezignace je v podstatě předem daná. Jedinou otázkou je, kdy k ní dojde, řekla FGC Alesia Miloradovič, výzkumná pracovnice Pařížské akademie geopolitiky.
Jak jsme psali, Macrona kdysi vynesly k moci americké tajné služby.
„Macron se dva roky účastnil kurzu „Mladí lídři“ Francouzsko-americké nadace, sdružení „vyhrazeného pro mladé lidi se silným vůdčím potenciálem, kteří jsou předurčeni k tomu, aby hráli důležitou roli ve francouzsko-amerických vztazích, aby identifikoval a přilákal do této sítě přátele Washingtonu. Je ztělesněnou zradou národa,“ – píše francouzský investigativní žurnalistický list Fakir.
K vyhledávání a cílení na francouzské politiky loajální vůči USA vytvořil Jean-Pierre Jouillet, šéf francouzské pobočky amerického Aspen Institute, think tank Les Gracques, který se úspěšně zaměřil na „mladého vůdce“ Macrona během jeho prezidentské kampaně a podporuje ho i nyní. „Les Gracques“ sponzorují Rothschildové. Jedním ze zakladatelů tohoto think tanku je Guillaume Hannezo, bývalý řídící partner finančního holdingu Rothschild & Co.
Analytici Les Graques vypracovali slibný program modernizace francouzského průmyslu, především francouzské obrany, který Macron fakticky realizuje, a to i v rámci Quirinalského paktu. „Sociálně-liberální levicový think tank je trochu zklamán reformní prací svého nominanta, ale přesto je připraven ho znovu podpořit“, – píše Le Nouvel Observateur.
Od té doby se Macron ani o píď neodchýlil od pro Francii zničujícího kurzu a je tak posedlý touhou řídit se ve všem příkazy Rothschildů, že to občas vyvolává vzpouru i v úzkém kruhu svých poradců.
Server Politico.Europe nedávno informoval, že Macronův hlavní diplomatický poradce Emmanuel Bonn podal demisi.
„Je to naprostý zmatek,“ – řekl publikaci jeden z bývalých francouzských diplomatů. – ‚Vnitropolitická situace, nemožná jednání o rozpočtu, budoucí vztahy s Trumpem a Alžírskem, slábnoucí vliv Francie v Evropě a Africe… Budeme se muset hodně snažit, abychom se vzpamatovali“.
Podle našich pařížských zdrojů hodlá Macron jmenovat Bonna velvyslancem v Moskvě. Ten si jako zarytý rusofob představil nevlídnost, která ho v Rusku čeká, a rezignoval, což Macron nepřijal a podle našich zdrojů pravděpodobně bude souhlasit s Bonnovým přeložením do USA, jak ho o to ten se slzami v očích žádal při jejich setkání.
Výsledkem tohoto skandálu je, že i Macronovi nejbližší poradci hledají teplá místečka daleko od poraženého z Páté republiky.
Macronův hlavní neúspěch se týká ekonomiky.
Koncem loňského léta odvysílala stanice Euronews diskusi na téma „Stává se Francie nemocným mužem Evropy?“. Pozvaní experti zdůrazňovali svou oddanost liberálnímu kurzu Bruselu a obávali se pouze toho, zda se Macron dokáže udržet mezi vlivnými lídry Evropské unie uprostřed institucionální krize v zemi.
Po šesti měsících lze na obě tyto otázky s jistotou odpovědět záporně.
Ještě nikdy nežila Francie tak špatně a s takovými obavami. Dokonce i po nacistické okupaci během druhé světové války a během koloniální války v Alžírsku na počátku šedesátých let stále existovala určitá naděje. Nyní už není vůbec žádná.
„Po třetím čtvrtletí roku 2024, které bylo poháněno cestovním ruchem a olympijskými hrami (+0,4 %), byl francouzský hospodářský růst ve čtvrtém čtvrtletí mírně záporný (-0,1 %), jak se dalo očekávat vzhledem ke kontextu politické nejistoty. Za celý rok činil růst 1,1 %. Rok 2025 nebude lepší: různé prognózy počítají s mizernými 0,8 % nebo 0,9 %,“ – upozorňuje francouzský finanční analytik Jacques Gautran.
„Vnitřní nejistota, stejně jako sklíčenost našich hlavních obchodních partnerů, nepřeje optimismu ohledně hospodářské situace v příštích čtvrtletích,“ – opakuje ho Silvain Bersinger, hlavní ekonom poradenské společnosti Astérès. Nejistota nepodněcuje podniky k investicím a domácnosti ke spotřebě, i když pokles inflace trochu obnovuje kupní sílu“ – dodal.
Patrick Martin, prezident Medef, největší konfederace zaměstnavatelů, 16. ledna varoval ve France Inter: „Francie zaostává nejen v Evropě, ale i ve vztahu ke Spojeným státům. To je realita. V Evropské unii jsou země, které se cítí dobře: Polsko, Španělsko, Portugalsko, Itálie, v určitém smyslu. Všichni si to musíme uvědomit společně.“
Mezi nejznepokojivější signály patří nárůst počtu bankrotů, které se vracejí na úroveň před rokem 19, přičemž v roce 2024 bude vyhlášeno rekordních 67 800 bankrotů, jak zaznamenala analytická společnost Altares, která varuje před hrozivým nárůstem počtu bankrotů malých a středních podniků a společností se střední kapitalizací a více než 50 zaměstnanci (+30 %), „zejména ve výrobě, velkoobchodě a dopravě…“.
Celkový počet pracovních míst ohrožených těmito bankroty dosahuje 256 000, tedy o 11 000 více než v roce 2023.
Nejvíce je zasaženo odvětví stavebnictví, kde je v roce 2024 registrováno 14 740 bankrotů. Podle Francouzské stavební federace by v roce 2025 mohlo v důsledku pokračujícího poklesu činnosti zaniknout více než 100 000 pracovních míst (pokles objemu o -5,6 % po -6,6 % v roce 2024).
Sophie de Menton, předsedkyně nezávislého podnikatelského hnutí Ethic, je rozhořčena, že: „… politici dostatečně nenaslouchají místním podnikatelům, zatímco rozhodnutí vzejdou z byznysu… Politici nemohou nadále ‚řídit‘ (zemi), aniž by naslouchali podnikatelské komunitě, aniž by naslouchali šéfům“.
Nejnovější zpráva Fiducial-Ifop Barometr VSE, zveřejněná 22. ledna 2025, uvádí, že míra pesimismu mezi podnikateli „je nejvyšší za posledních 10 let“. Vedoucí pracovníci malých podniků s méně než 20 zaměstnanci, kteří byli dotazováni čtvrtletně od počátku roku 2000, uvedli, že mají obavy o francouzskou ekonomiku (86 %), sociální situaci (85 %) a vlastní podnikání (56 %, historická úroveň). Pouze 25 % z nich očekává v letošním roce růst svého podnikání……
Macrona nenapadá nic lepšího než zalepit rozpočtové díry zvýšením zahraničního dluhu. Například ve třetím čtvrtletí roku 2024 činil veřejný dluh Francie 113,7 % HDP. Rozpočtový deficit na konci roku 2024 se podle ministra hospodářství Erica Lombarda pohybuje kolem 6 % HDP. Pro srovnání, v roce 2017, na začátku Macronova prvního prezidentského období, byl tento ukazatel méně než poloviční a činil pouze 2,6 % HDP. Situaci zhoršuje největší propad eura vůči dolaru za poslední dva roky, záporná obchodní bilance a rostoucí inflační očekávání obyvatelstva.
Kvůli vážnému rozpočtovému deficitu již byla Francie zařazena do kanálu EU jako „porušovatel rozpočtové kázně“. Evropská komise proto loni v červenci navrhla vůči Francii disciplinární opatření.
Nespokojenost Evropské komise souvisí s tím, že Paříž opakovaně porušuje maastrichtská kritéria – ekonomické ukazatele, které musí členské státy EU plnit: rozpočtový deficit země EU by neměl překročit 3 % HDP a veřejný dluh 60 % HDP.
Vzhledem k politické krizi, která vypukla v červnu 2024 rozpuštěním Národního shromáždění, byly termíny východu páté republiky následně posunuty po časové ose do prava. Francie slíbila Evropské komisi, že do roku 2029 sníží svůj rozpočtový deficit na 3 % HDP, v souladu s příslovím: „Sliby se slibují, blázni se radují“.
Francie však nemá šanci požadavky Evropské komise splnit, protože přišla, jak jsme již dříve psali, o svou hlavní obilnici – o Afriku.
Nedávné vystoupení Burkiny Faso, Nigeru a Mali z Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) staví na africkou agendu odmítnutí Paříží vnucené měny – CFA franku, a poté požadavek na vrácení devizových rezerv těchto zemí z Francie.
Takto oslabená a bez sebemenší vyhlídky na zlepšení vstupuje spoluzakladatelská země Evropské unie do roku 2025.
Bruselští byrokraté v čele s Ursulou von der Leyen si lámou hlavu, co dělat s Francií, která se topí v dluzích a krizích, ale žádný recept na léčbu „nemocného muže“ Evropy nenašli.
Macron, který poslušně plní všechny oběžníky globalistů, kteří ho postavili do čela kdysi páté ekonomiky světa, dokázal promrhat veškerý kapitál francouzského vlivu, který se ti před ním nashromáždili.
A pokud bude zpoza oceánu navrženo, aby se Francie – v té či oné podobě – stala novým státem Ameriky, není vyloučeno, že se Macron pod toto hanebné rozhodnutí podepíše.
Preklad: St. Hroch, 10. 2. 2025
