22. 07. 2025
O tom, že evropské země začaly značnou část svých zlatých rezerv uchovávat v Americe, jsem již psal několikrát. Zlato Evropy se začalo intenzivně přesouvat přes Atlantický oceán na počátku druhé světové války. Důvodem bylo to, že Třetí říše se na okupovaných územích dopouštěla otevřeného rabování zlata.
Po druhé světové válce začal ve světě fungovat zlatý dolarový standard. Významná část všech měnových operací ve světě začala procházet bankovním systémem USA. A proto pro usnadnění provádění těchto operací (v nichž se zlato používalo jako platební prostředek na stejné úrovni jako americký dolar) začaly evropské (a nejen evropské) země část svých rezerv ukládat v USA.
Hlavním místem pro uložení zahraničního zlata v USA se stal trezor Federální rezervní banky v New Yorku. Svou kapacitou je srovnatelný se slavným Fort Knoxem. Nachází se na 5. avenue v New Yorku pod zemí. Je pozoruhodné, že za uložení zahraničního zlata se neúčtuje žádný poplatek. Majitelé zahraničního zlata platí pouze za služby spojené s operacemi s tímto zlatem (když je zlato uloženo nebo naopak vyvedeno ze skladu a když je převedeno na jiného majitele bez vyvedení ze skladu). Říká se však, že poplatek za služby je čistě symbolický.
Přesné údaje o tom, kolik zahraničního zlata je uloženo v USA, neposkytují ani americké měnové úřady, ani měnové úřady jiných zemí. Ve veřejných zdrojích se uvádí, že v loňském roce bylo v úložišti FRS v New Yorku uloženo 507 tisíc zlatých slitků o celkové hmotnosti 6,331 metrických tun. Přitom 98 procent tohoto zlata bylo zahraniční. Tedy přibližně 6,2 tisíc tun. Odborníci však poznamenávají, že dříve bylo ve Federálním rezervním bankovním systému v New Yorku zahraničního zlata mnohem více. Vrchol nastal v roce 1973, kdy se podle jejich odhadů v podzemním skladu na 5. avenue nacházelo asi 12 tisíc tun zlata jiných států. https://dzen.ru/a/aCbw2sYh9yLRdmHo
To znamená, že za půl století se zásoby zahraničního zlata v USA snížily přibližně na polovinu.
Podle všeho patřily největší zásoby zahraničního zlata na území USA Německu, které, jak je známo, již několik desetiletí zaujímá druhé místo (po USA) v žebříčku zemí podle velikosti zlatých rezerv. V roce 2013 se Bundesbanka rozhodla uchovávat polovinu rezerv uvnitř země a v letech 2014–2017 vrátila do svého úložiště ve Frankfurtu 674 tun zlata. Zlaté rezervy Bundesbanky v Paříži byly vynulovány a v New Yorku zůstalo asi 37 % celkových zlatých rezerv. V absolutním vyjádření se jedná o 1236 tun.
Postupně začaly zlato z Nového světa vyvážet i jiné země. Mezi evropskými zeměmi to byla Rakousko a Nizozemsko. Repatriací zlata se stále aktivněji zabývaly i neevropské země. Tak v prvním čtvrtletí roku 2024 osm neevropských zemí, včetně Saúdské Arábie, Jihoafrické republiky, Egypta a Nigérie, vyvezlo ze Spojených států své zlaté rezervy v celkovém objemu 114 tun.
Od začátku tohoto desetiletí Německo a další evropské země neprojevovaly zvláštní aktivitu v repatriaci svého zlata z druhé strany oceánu. Ale toto klidu skončilo po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu. Ve vztazích mezi USA a Evropou vzniklo napětí. A to hned v několika směrech.
- Za prvé, Trump napjal nejen Evropu, ale i celý svět svým obchodním protekcionismem. Podle Trumpa byl dosavadní obchod mezi Evropou a USA nespravedlivý, což se projevovalo velkým deficitem obchodní bilance USA. Trump se rozhodl situaci napravit zvýšením dovozních cel na evropské zboží. Obchodní spory mezi Starým a Novým světem dosud pokračují.
- Za druhé, mezi USA a Evropou neexistuje žádná shoda ani porozumění v otázce války na Ukrajině. V otázkách ekonomické a vojenské pomoci režimu Zelenského, v otázce protiruských sankcí, v otázce možného budoucího statusu Ukrajiny atd. Za šest měsíců Trumpova prezidentství není vidět žádný zvláštní pokrok v překonávání rozporů mezi Starým a Novým světem v otázce Ukrajiny.
- Za třetí, Trump silně napjal Evropany v otázkách NATO. 47. prezident USA se domnívá, že evropští partneři USA ve vojenském bloku si zvykli na závislost: hlavní část výdajů na obranu bloku nese Washington, zatímco Evropa si zvykla spoléhat na vojenskou sílu a vojenskou pomoc Ameriky. Právě proběhlý summit NATO s velkými obtížemi schválil zvýšení vojenských výdajů členských zemí bloku na 5 % HDP (z dosavadní normy 2 % HDP). Je však již zřejmé, že řada evropských zemí není s tímto tvrdým rozhodnutím spokojena.
Seznam otázek, na kterých se USA a Evropa nemohou dohodnout, by mohl pokračovat dál. Jsou to otázky, které mohou vyprovokovat „studenou válku“ mezi Starým a Novým světem (pod „studenou válkou“ mám na mysli obchodní, finanční, informační, diplomatickou atd.). K takovému ochlazení vztahů mezi USA a Evropou nedošlo ani v tomto, ani v minulém století. K tomu je třeba přidat další zhoršující faktor, a to nepředvídatelnost Trumpových kroků. Je vzácným příkladem politika, s nímž je obtížné se dohodnout.
Proto se Evropa snaží přebudovat, připravuje se na možné „nepřátelské“ akce ze strany USA, na různé „překvapení“ ze strany 47. prezidenta Ameriky.
Pro řadu evropských zemí může být jedním z velmi bolestivých nepřátelských kroků Washingtonu blokování zlata, které mají uložené v Americe. V červnu britský deník Financial Times publikoval článek „Německo a Itálie usilují o navrácení zlata v hodnotě 245 miliard dolarů ze Spojených států“ (Germany and Italy pressed to bring $245bn of gold home from US) https://www.ft.com/content/e39390cc-ea02-4197-843a-1e4c242422cc
Uvedené země zaujímají po USA druhé a třetí místo v žebříčku zemí podle velikosti zlatých rezerv. Německo má tyto rezervy ve výši 3 352 tun. Itálie má 2 452 tun.
Jak jsem již zmínil výše, Bundesbanka v Americe uchovává 37 % zlatých rezerv, tedy 1 236 tun. Banka d’Italia v Americe uchovává 43 % zlatých rezerv, tedy 907 tun. Celkem tedy tyto dvě země v Americe uchovávají rezervní zlato v objemu přibližně 2,1 tisíce tun.
Berlín a Řím se domnívají, že riziko zablokování jejich zlata Trumpem se zvyšuje v souvislosti s tím, že 47. prezident USA se snaží zasáhnout do nezávislosti Federálního rezervního systému USA. Ukazuje se, že Berlín a Řím více důvěřují soukromé korporaci „FED USA“ než státní moci USA.
Financial Times neříká, že německé a italské úřady již přijaly rozhodnutí o repatriaci svého zlata z druhé strany oceánu. Noviny uvádějí, že řada politických a veřejných činitelů k tomu úřady těchto zemí tlačí. Jedním z nich je Peter Beringer, německý politik pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD), od roku 2017 poslanec Spolkového sněmu. V letech 2018 až 2021 byl předsedou rozpočtového výboru Spolkového sněmu Německa. Peter Beringer byl také mezi těmi, kteří připravovali první vlnu repatriace německého zlata v minulém desetiletí. Financial Times cituje tohoto politika: „Zlato je aktivum poslední instance pro centrální banky, a proto je třeba ho uchovávat bez rizika pro třetí strany. Nejen právní vlastnictví, ale i fyzická kontrola nad zlatem má skutečně význam.“
Svůj hlas pro navrácení zlata dal také bývalý místopředseda Křesťansko-sociální unie (CSU) Peter Gauweiler. „Musíme se rozhodnout, zda se skladování zlata v zahraničí za poslední desetiletí stalo bezpečnějším a stabilnějším, nebo ne,“ prohlásil politik. A dodal, že s ohledem na současné geopolitické riziko „je odpověď na tuto otázku zřejmá“.
S návrhem na vrácení zlata se na ministerstva financí a centrální banky Německa a Itálie obrátila Asociace evropských daňových poplatníků. „Jsme velmi znepokojeni tím, že Trump zasahuje do nezávislosti FEDu,“ – prohlásil prezident asociace Michael Jäger. Zdůraznil, že kontrola nad zlatem by měla náležet evropským regulátorům.
Federace daňových poplatníků Německa zaslala dopis Bundesbance, v němž ji naléhavě vyzývá, aby vrátila německé zlato domů. V dopise se mimo jiné uvádí: „Trump chce kontrolovat FED, což bude znamenat také kontrolu nad německými zlatými rezervami v USA. Jsou to naše peníze; měly by být vráceny.“
Je pozoruhodné, že stejně jako v minulém desetiletí se Bundesbanka všemožně snaží bránit repatriaci zlata z Ameriky. Bundesbanka v reakci na novou iniciativu zopakovala svou mantru: „Nemáme žádné pochybnosti o tom, že Federální rezervní banka v New Yorku je spolehlivým a důvěryhodným partnerem v oblasti úschovy našich zlatých rezerv.“ Je překvapivé, že všechny diskuse v Evropě o evropském zlatě v Americe se tak či onak dotýkají tématu americké Federální rezervní banky.
Pozorovatelé poukazují na to, že jednou z nejaktivnějších zastánkyň návratu italského zlata do vlasti byla Giorgia Meloni, současná italská premiérka. V roce 2019 se pravicová strana „Bratři Itálie“ v čele s Meloni vyslovila pro repatriaci zlata. Slíbila, že zlato vrátí, pokud se dostane k moci. Na konci roku 2022 nastoupila do úřadu. Ale překvapivě se přestala vracet k otázce repatriace italského zlata. Meloni se setkala s Trumpem, ale otázku zlata nezmínila. Jak poznamenávají pozorovatelé, dáma nechce zbytečně dráždit amerického prezidenta a zhoršovat již tak složité vztahy mezi Itálií a USA.
Je těžké říci, jak skončí současná vlna hnutí za navrácení německého a italského zlata z Ameriky. Lze předpokládat, že americké úřady vyvinou na obě země mimořádný tlak, aby od svého záměru ustoupily. Připomeňme, že v roce 2013 byl odpor proti repatriaci německého zlata v samotném Německu (především ze strany Bundesbanky) velmi silný. Ale část zlata se přesto podařilo vrátit.
P.S. Článek se zabýval zlatem pouze dvou zemí – Německa a Itálie, jehož je v Americe, jak jsem již zmínil výše, přibližně 2,1 tisíce tun. To je však pouze jedna třetina veškerého zahraničního zlata, které je uloženo v trezoru Federální rezervní banky v New Yorku. Bohužel se v otevřených zdrojích nepodařilo najít téměř žádné informace o tom, komu patří zbývající zahraniční zlato (asi 4 tisíce tun) a zda se nějaké země (kromě Německa a Itálie) pokoušejí vrátit své zlato z Ameriky domů.
Preklad: St. Hroch, 23. 7. 2025
Zdroje:
https://www.zolotoy-club.ru/tpost/k9bj587kb1-evropa-pitaetsya-vitsarapat-svoe-zoloto
