Ilustračné foto – Photo by RODNAE Productions @ Pexels
Od Dmitrija Jevstafjeva, v preklade a spracovaní St. Hrocha
.
Profesor moskevské Vysoké školy ekonomiky se zamýšlí nad rozruchem kolem prohlášení vedoucího ruské delegace po jednání s Ukrajinci v Turecku …
Řeknu vám jednu historku: – bylo to někdy ve dvanáctém-třináctém roce (ve skutečnosti to bylo už v r.2010 -pozn.překl.). Tenkrát šlo o velkou událost, požár na ropné plošině „Deepwater Horizon“ v Mexickém zálivu. Setkal jsem se s Američanem, který šéfoval velké americké PR společnosti. Rozpovídali jsme se a on mi v rozhovoru řekl velmi zajímavou věc, která se mi tehdy zdála naprosto nesprávná, a dokonce jsem ji kritizoval. Dnes ale vidím, že měl pravdu. Řekl mi totiž, že: „- pokud máte krizovou situaci, lhostejno jakou, potřebujete člověka, který bude vaším jménem hovořit – a potřebujete spíš profesionála v komunikaci, než profesionála ve sféře, v níž ke krizi došlo“. Řekl mi, že to bylo jedno z doporučení, které tehdy dali společnosti Brittish Petroleum. Zpočátku tam totiž hovořili techničtí odborníci a vznikala spousta různých vedlejších jevů. Ale když se společnost vydala doporučenou cestou, množství lidí, o události hovořících se prudce snížilo – hovořil jeden zástupce pro média.
Tehdy ta jeho slova ve mně vyvolala dost prudký nesouhlas, ale dnes docházím k myšlence, že jakousi technologickou pravdu ten Američan měl. My bychom se, mimochodem, měli učit jak na svých, tak na cizích chybách, a v tomto smyslu se nám teď dostalo takového důležitého nezbytného ponaučení, jež celá společnost, včetně vlády prožili. Rozdělil bych je na čtyři součásti:
- Včera se nám dostalo velmi důležitého testu zralosti naší společnosti. V Rusku musí být občanská společnost – vy jste se proti ní vždycky vymezoval a já jsem ji obhajoval. No, a včera jsme dostali průřez občanskou společností, která naší politické elitě jasně řekla, že jí nedá šanci na nový „Chasavjurt“*). Naše společnost považuje kroky vrchního velitele a počínání našich vojáků v zóně denacifikace za správné a oprávněné.
- Se společností je třeba mluvit. Náš problém je v tom, že jsme nedostatečnou pozornost věnovali zpětné vazbě se společností. My naši společnost dokonale neznáme, nemáme dost možností pochopit, co chce slyšet, a naše informační možnosti jsou dnes nanejvýš nedostatečné.
- Zahlédli jsme uvnitř země nový moment zralosti naší společnosti – novou armádu. Řeknu vám, jsem si zakázal komentovat dění v zóně denacifikace a demilitarizace, nicméně si, pro naše posluchače, dovolím výjimku: – ale při všem, co vidím, jde o naprosto novou kvalitu. Takže se ptám: – je naše politická elita hodna být představitelem té společnosti, té armády, kterou jsme za poslední rok dostali? Ona ta naše elita … – já dokonce jednoho takového člověka řadu let sleduji a slouží mi jakýmsi indikátorem. Ten má na čele napsáno: „- když mě k tomu pustíte, budou mít ten chaos v New Yorku“. Je tato elita schopna vystavět velký stát nebo ne?
- Ano, hlavní frontu máme dnes v zóně denacifikace a demilitarizace. Ale neméně důležitou frontu dnes máme uvnitř. My máme dnes velmi zvláštní situaci, kdy máme hybridní válku na východě Ukrajiny a na Ukrajině vůbec, ale přitom máme skoro klasickou válku se Západem. Znamená to, že všechny rozhovory s představitеli „landsknechtů“ (sluhů národa – pozn.překl.) mohou být vedeny výlučně o záchraně životů civilistů na Ukrajině. Jakékoli rozhovory o budoucím statusu toho, co se dříve nazývalo Ukrajinskou SSR a o vojenském statusu lze vést jen s těmi, kteří ty „landsknechty“ najal. V tomto smyslu musíme toto ponaučení vstřebat. Řeknu vám, že kolem toho vylezlo tolik lidí s přáním vzdát se – přímo to z nich táhlo. Jeden filozof tam řekl, že to (neuznání Krymu, odevzdání Donbasu) musíme spolknout kvůli budoucím generacím… Řeknu vám, že problém je v tom, že u nás jsou lidé, ochotní se vzdát.
Nemusí nás to překvapovat – máme i „spící“ i „procitnuvší“ i „nikdy nespící“… – neštěstí je ale v tom, že oni se nemají komu vzdát! Nikdo od nich kapitulaci nepřijme. Ano, byla tam některá velmi nepěkná a nebezpečná přeřeknutí, která je třeba rozebrat. Zda byla příčinou jistého vnitřního stavu naší delegace, nebo výsledkem nedostatečnosti v komunikačních schopnostech?
Neštěstí je ale v tom, co se dělo večer, kdy ten týpek, jehož jméno neumím vyslovit, vylezl a řekl, že „ teď on s Babčenkem na Abramsu přijedou na Rudé náměstí … s vámi nikdo už mluvit nebude…“. А to byla jedna z odpovědí těch oprsklých, kterým ti, kteří je najali, řekli, že teď mohou kousat.
Objevily se velmi zajímavé teze o tom, že hlavním problémem je Pravoslaví v Rusku. Ano, včera se ukázalo, že bude demontáž Pravoslaví na Ukrajině, ale stejně tak stejní lidé chystají likvidaci Pravoslaví i v Rusku.
Přesto, že jsem si zakázal komentovat vojenské věci, neodpustím si poznámku: – mládenci, Kyjev je jen třešničkou na dortu a dostaneme ho pod kontrolu, nebojte se. Teď tam není co řešit, tam dokonce teď nejsou ani mocenské orgány – všechny mocenské orgány, které procesy řídí, ty v Kyjevě nejsou. Hlavní, co je třeba sledovat, je jih, protože právě tam se teď formuje nová prostorová konfigurace toho, co se dřív nazývalo Ukrajinská SSR. Právě na jihu se ustavují nové mocenské orgány, právě tam vznikají nové orgány ochrany veřejného pořádku, právě tam vznikají nové orgány místní samosprávy, a právě tam se nachází ekonomické srdce toho, co se potom bude nazývat novou Ukrajinou, ať se bude nazývat jakkoli. Mezitím probíhá plíživá a nyní už pádící ukrajinizace Evropské politiky – ale co my s tím máme společného?
Domnívám se, že budeme mít „plynorubl“ a „obilný rubl“ – dnes je „currency-board“ a měli bychom teď mít „commodity board“ – v tomto smyslu bychom měli přemýšlet – od toho jsou odborníci. Myslím si, že máme dost ekonomů, jen se dřív jaksi nedostali k věci, protože se to považovalo za zbytečné.
Jen bychom se už nikdy neměli střílet do vlastní nohy…
*) Chasavjurt – Dost ostudná dohoda v roce 1996 mezi federální vládou RF a vedením samovyhlášené Čečenské republiky Ičkerie (ČRI), podepsanou za RF generálem Lebeděm a prezidentem ČRI Maschadovem, která měla ukončit pro Rusko ostudně vedenou válku na Kavkaze. Smlouva problém nevyřešila a stala se vlastně východiskem ke druhé čečenské válce (1999 – 2009). Boj proti teroristickému podzemí v Čečně trval do roku 2017, poslední bandy zlikvidovaly bezpečnostní síly Ramzana Kadyrova až počátkem roku 2021.
Preklad: St. Hroch, 1. 4. 2022
