A co jaderný útok?

Ten se připravuje …
Prof. Dmitrij Jevstafjev   22.09.2024

Pokouším se s vámi mluvit o tom, co se děje ve světě, co jsem v minulém týdnu viděl, co jste viděli vy, co nás všechny znepokojuje… – a musím vám říct, že tyto rozhovory jsou s každým týdnem stále ostřejší. To není proto, že bychom najednou začali nějak ostřeji pociťovat dříve nezaznamenané problémy. To ne, ale život se vyhrocuje. Poslední týden byl velmi těžký, kdy jsme stáli prakticky krok od použití jaderných zbraní malé a střední síly na Blízkém Východě.

Ale to nejhlavnější, co jsme viděli, je, že jsou síly, které vykročení za jaderné tabu učinily svým cílem – to je naprosto zřejmé. Všechno, co se děje na Blízkém Východě a může se dít na Východě Středním (protože Irán se nachází právě na styku těchto dvou teritorií), má smysl pouze tehdy, pokud strategickým cílem lidí, kteří tamní kaši zavařili, je legalizace jaderné zbraně jako prostředku velkého geoekonomického a geopolitického přerozdělení světa.
 
Oni nás celou dobu vinili z toho, že jsme to my, kteří se chystají jadernou zbraň použít proti Ukrajině a bůhvíkomu ještě, zatímco sami postupně, plíživě k této perspektivě šli a došli… Já vůbec nevidím smysl v tom, co se na Blízkém Východě zaváří, pokud v nějaké velmi rychlé etapě nedojde k použití jaderné zbraně proti Iránu. Pokud k tomu nedojde, pak vše, co tu vidíme, je jen jakási PR maškaráda. Ale to, co mě nejvíc znepokojuje, je pocit, že nikdo tu válku nechce, přičemž mnozí ji nechtějí upřímně. Je zřejmé, že kolektivní Biden, nehledě už na Bidena biologického (který už zřejmě vůbec nic nechce), nechce velkou válku na Blízkém Východě, protože ji nyní lokálně nepotřebují – a to tak, že vůbec. Nikdo ji nechce. Snad Iránci? Ti se usilovně snaží vyvléknout jakýmkoli způsobem – ale ona je stále blíž a blíž …  a v každé zákrutě příběhu se nachází někdo nebo něco, co obrací situaci do koryta velké války.
 
Teď řeknu věc, která se velmi mnohým nebude líbit: – mám za to, že tyhle masové exploze pagerů jsou samozřejmě teroristickým aktem a rozporovat to nemá smysl. Ale lokálně, momentálně, to, co se stalo, donutilo Izrael urychlit začátek operace proti Libanonu dřív, než k tomu byl Izrael připraven a izraelská vojska se teprve pohnula vpřed. Začala bombardování… – ano, sto cílů, vše exploduje (tam ostatně stále něco vybuchuje), velmi silný úder na velení Hizballáhu v Bejrůtu, velmi přesně propočítaný. Ale pozemní operace Izraele nebyla ještě připravena. A možná by ani nepostoupila do stádia realizace, nebýt oněch hromadných explozí pagerů a elektrických přístrojů, které vybuchovaly nejen v Libanonu, ale i na mnoha jiných místech. To postavilo vedení Izraele do blbé situace (ačkoli, ono samo se do ní postavilo už před mnoha měsíci). Nicméně jiného východiska není, jak začít válečnou operaci proti Hizballáhu na zemi, k níž bezpochyby připraveni nejsou a pár dní ještě nebudou a budou muset aktivovat vojska po částech.
 
To ale přece někdo připravil! Stejně tak i v naší zemi během posledních 10-15 dní kdosi vyvolal tři informační vlny s cílem destabilizace situace, podkopání důvěry v naše vojenské velení. A teď začíná vlna čtvrtá – už jsou některé příznaky. Řeknu vám, že to byly velmi chytře konstruované kampaně – ale vše se vyjasní. Už posledně jsem vám říkal a dnes to zopakuji: – všechny otázky, vyvolávající pochyby o osobách armádních budou rozebrány. O tom jsem nepochyboval před týdnem a nepochybuji ani dnes.
 
Podíváme-li se na to, co se dělo, ty první podvržené informace a dokonce i to, co dnes vyplouvá na povrch, nebylo přece samosebou. Řeknu vám, že dokonce i já, profesionál v oblasti informačních technologií, který se zabývá informačními válkami, jsem na to v jednom případě málem skočil – tak dobře a chytře to bylo uděláno. Zachránila mě jen pochybnost vyvolaná mou profesionální deformací. Někdy, až se to uklidní, vám o tom povyprávím, jakož i o tom, co mě v onom případě zarazilo. Neprofesionál by kolem toho prošel bez povšimnutí. A to vše se dělalo kvůli destabilizaci nálad uvnitř naší země.
 
Jsou zprávy dobré a špatné. Dobrá zpráva je, že to, jak hustě šly ony vlny destabilizace, napovídají, že náš protivník už si nedělá iluze o možnosti zvítězit na frontě – ať vykládají, co chtějí o útocích do hloubi našeho území, do zad, o Gripenech, Taurusech, F-16 – to nemá význam. Jedinou jejich šancí je maximální rozštěpení státní moci a společnosti.  Jsou i zprávy špatné: – to, že si neuvědomujeme rozsah této hrozby. Skvěle na něj poukázal Nikita Michalkov v posledním svém pořadu „Běsogon“ – nicméně, on je velmi odvážný člověk, Nikita Sergejevič. Vážím si ho.
 
Na závěr svého zamyšlení vám řeknu asi toto: – někdy hlavní projev politické vůle spočívá ve schopnosti zůstat stranou těch či oněch událostí. Zvláště, když všichni a všechno kolem vás tlačí na to, abyste do nich zasáhl. Zůstávat v sousedství stále se rozšiřující ho víru je vždycky velmi nebezpečné, ale ocitnout s v jeho nitru je smrtelné. Proto buďme bdělí, minimálně emocionální, hlavu do chladničky a víru ve vítězství!